Fotila jsem snad každý pohyb, říká studentka o práci osobní fotografky módního návrháře
Daniel Mofor je zakladatel značky a módní návrhář z Dallasu. Sídlo má v Neapoli, látky pocházejí z Itálie. Společnost funguje od roku 2013. Věnuje se především pánskému společenskému oblečení, šitému na míru. Nejen obleky, ale tvoří i pánské boty. Zakládá si na osobním přístupu a originalitě. Daniel Mofor je původně inženýr komunikačních technologíí, pracoval v počítačové společnosti v Londýně. Práci u společnosti ukončil a sám vybudoval značku Don Morphy.
Jak jste poznala návrháře Daniela Mofora?
Velkou náhodou. V lednu 2015 jsme s kamarádkou potkaly dva cizince, kteří byli ten víkend na výletě v Praze a chtěli poznat město. Druhý den jsme se šli společně projít a tam jsem se dozvěděla, že jeden z nich je začínající módní návrhář Daniel Mofor. Já mu pak ukázala svoje fotky, jemu se líbily a jelikož hledal osobního fotografa, zeptal se mě, jestli bych neměla zájem.
A vy jste měla. Co pak bylo náplní vaší práce?
Doprovázela jsem ho na pracovní akce a později i schůzky. Mou první prací byl Fashion Week ve Florencii v červnu 2015. Musela jsem s ním být neustále. Fotila jsem každé jeho setkání s jinými návrháři, každý jeho pohyb od rána do večera. Fungovala jsem i jako takový osobní stylista. Na akcích nosil oblečení, které sám navrhl. Vozil si s sebou ale spoustu kousků a nevěděl jak je uspořádat dohromady. Takže jsem mu připravovala outfity na celý Fashion Week, který trvá čtyři dny. A to se třikrát denně převlékal.
Návrhář Daniel Mofor fotil propagační fotky své kolekce. Zdroj: Pavlína Štemberková
Není běžné, aby fotograf byl zároveň i stylista. Jak to, že on, návrhář, nechal výběr svých outfitů na vás?
Na začátku jsem mu občas radila, jaké kombinace bych zvolila a jemu se můj názor líbil. Vybral třeba deset modelů a pak se mě zeptal, jak bych sestavila outfit já. Když s něčím nesouhlasil, tak se samozřejmě rozhodl podle sebe. Jelikož byl ale většinou spokojen, tak mě později nechal vybírat oblečení na akce. Hrozně mě to bavilo.
Proč už v tom tedy nepokračujete?
Po čase jsem si přestala s Danielem v osobní rovině rozumět a ukončili jsme spolupráci. Jednou bych se ale chtěla dál věnovat módě na plný úvazek. Po studiu bych ráda založila malou značku na módní doplňky, které bych navrhovala. Chtěla bych navrhovat třeba hedvábné šátky. To by totiž spojilo moje koníčky – focení i módu.
Zároveň jste ale v roce 2015 odjela na studie do francouzského Nice. Jak jste práci fotografky při tom stíhala?
Dobře, ze začátku jsem jezdila jen na Fashion Week do Florencie, což není daleko. Takže jsem chodila normálně do školy, na brigádu a občas jsem zaletěla na focení třeba do Madridu. Loni jsem se zúčastnila i velkého Fashion Weeku v New Yorku. Ve Florencii je to ale lepší, navazují se lépe kontakty a akce není tak komerční.
Proč se v New Yorku navazují kontakty špatně?
Funguje to tam úplně jinak, mezi těmito Fashion Weeky je totiž velký rozdíl. Ve Florencii je akce na jednom velkém prostoru. Je to komplex budov ve které jsou malé výstavy místních návrhářů. Přes den si je ostatní návrháři procházejí a během nich se navzájem poznávají. Večer pak probíhají přehlídky. Kdežto v New Yorku se celý den jen navštěvují mola a na seznamování není tolik čas. Navíc se přehlídky konají na různých místech a když skončí, všichni odejdou na další.
Proč jste tam tedy jezdili?
Jelikož je Daniel z Dallasu a hodně jeho klientů je z USA, bylo třeba udělat reklamu i tam. Sice se zaměřuje na evropskou půdu, ale chtěl se posunout dál. Dnes už má v Dallasu vlastní studio. S tím přišlo i víc práce pro mě a začala jsem tedy fotit i propagační fotky jeho kolekcí.
Focení během Fashion Weeku ve Florencii. Zdroj: Pavlína Štemberková
Které z focení vás bavilo víc?
Obě jsou úplně jiná. Na Fashion Weeku je to hlavně o momentu, lidé nejsou naaranžovaní. Když jsem ale fotila promo, mohla jsem si vytvořit něco vlastního. Navíc jsme létali do různých měst, což byl zážitek. Kvůli propagačním fotkám, sdílených hlavně na instagramu, jsme cestovali například na víkend do Řecka nebo Španělska.
Bylo vůbec na focení něco náročné nebo to byla spíš zábava?
Bylo to i dost náročné. Když jsem byla na akcích, celý den jsem tahala obrovský fot´ák s náhradním objektivem a příslušenstvím. Jelikož Fashion Week trvá od rána do večera a Daniel chtěl tisíce fotek, k večeru už mi únavou padala ruka. Na venkovním focení zimní kolekce jsem pro změnu mrzla a na focení je třeba se předem připravovat. Rozhodně to není jen cvakání. Musíte mít všechno rozmyšlené dopředu, všechny outfity vybrané, nic nezapomenout.
