Fanoušek nebo fanatik?
Czech Outpost of The 501st Legion, foto: San
Z nějakého záhadného důvodu si pod pojmem „fanoušek sci-fi“ většina lidí vybaví hlavně uhrovitého matfyzáka s tlustými brýlemi a vysoko vytaženými tepláky, v jehož naprosto asociálním světě je hraní World of Warcraftu nebo Dračího doupěte jedinou možností, jak si nabalit ženskou. I když v reálu neexistující.
A přitom takovýchto exotů je mezi fany pomálu. Mezi všemi těmi „komiksáky“ ze seriálu Simpsonovi (jeden z nejklasičtějších příkladů vyhroceného fandovství) převažují inteligentní mladí lidé s poněkud neobvyklými koníčky.
Johnak, foto: San
„Spolužáci a učitelé většinou koukají na moje podivné záliby s takovou lehkou překvapenou odtažitostí, hlavně proto, že si myslí, že jde o brak,“ prohlašuje dvaadvacetiletý Johnak – neboli Jan Kotouč, vysokoškolský student, který se přes hltání sérií knížek o Honor Harrington dostal až k publikaci vlastní tvorby. V září by mu měl vyjít druhý román. A jde o sci-fi, samozřejmě. „Ve škole jsem už dávno přestal předstírat, že ‚jsem normální‘, a spolužáci mě víceméně přijímají takového, jaký jsem. A samozřejmě, že často si vybírám fanouškovská témata i pro své semestrální projekty. Fanovství zkrátka můj život hodně ovlivňuje. I mí nejlepší přátelé jsou z fandomu.“
Že na ni má fandovství vliv ví i čtyřiadvacetiletá Tereza Pytlíková, která stejně jako Johnak navštěvuje vysokou školu, a kromě toho ještě stíhá pracovat jako knihovnice. „Je to důležité hlavně proto, že to spojuje lidi. I jedinci, kteří nemají příliš silné sociální vazby, mohou právě díky fanovství najít společná témata s ostatními a zapadnout,“ říká Tereza, která mezi stejně „postiženými“ přáteli používá přezdívku Kirana.
Conování?
Stormtroopeři a princezna Leia, foto: San
Své pole působnosti nemají fanové jenom na internetu, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale i na různých akcích – conech (zkratka anglického convention, znamenající „sraz“). O co jde? Představte si jednoduše setkání mnoha lidí stejného ražení, lidí, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu, nijak se to tedy neliší třeba od srazu milovníků piva na Oktoberfestu nebo zahradkářů na Floře Olomouc – snad až na to, že v tomto případě jde spíše o jedince s větší schopností abstraktního myšlení, kreativity a s nepoměrně větší fantazií. Zde se nikdo nemusí stydět za to, že je trochu jiný, tady si pokecá o tom, co ho skutečně baví, může navštěvovat tématické přednášky, promítání filmů a epizod seriálů, besedy se slavnými osobnostmi české (a leckdy i zahraniční) fantastiky, k dispozici má jak deskové, tak i počítačové hry, a pokud potřebuje trochu pohybu, kromě různých soutěží si může třeba zašermovat japonskými bokkeny (tzn. dřevěnými tréninkovými meči).
Jack Sparrow, Spock a další Trekkie, foto: San
„Akcí týkajících se fanovství, at´ už sci-fi nebo různých jiných žánrů, je dnes již naštěstí velké množství, od malých sešlostí přátel na chatách nebo v oblíbených restauracích až po velké cony,“ vysvětluje Kirana. „Já osobně se pravidelně účastním dvou. Jedním z nich je Festival Fantazie, který je pořádán první týden v červenci v Chotěboři. Je to rozhodně největší con v České republice s nejširším okruhem témat, od Star Treku přes Harryho Pottera až po Futuramu. Na Festivalu Fantazie navštěvuji sice hlavně program, ale dělám i nejrůznější přednášky. Druhým je mnohem komornější akce zvaná Scon. Tohoto conu jsem jeden z hlavních organizátorů, takže na program nemám příliš času, zato mám však možnost vidět se přáteli a známými, kteří žijí daleko a během roku je nevídám.“
V kostýmech?
Kirana, foto: P@trik.cz
Pokud si říkáte, že to všechno ještě nezní moc divoce, máte pravdu. Bude hůř. Tihle nadšenci totiž své fandovství dávají najevo mimo jiné i tím, že se oblékají do nejrozličnějších kostýmů svých oblíbených hrdinů. Na conu tedy můžete vedle sebe potkat rytíře Jedi z Hvězdných válek s ušatým Vulkáncem Spockem ze Star Treku, jak hrají karetní hru Bang!, a u baru zase máte možnost zahlédnout skřeta z Pána prstenů s pivem v ruce nebo lolitku z japonského animé cucající brčkem Kofolu. Zkrátka to sem neodmyslitelně patří.
„Kostýmy jsou velice specifická a hlavně vkusová záležitost,“ přikyvuje Kirana. „A jsou také jedním ze způsobů, jimiž se člověk může vyjádřit. Sdělit všem, jak se cítí, čím – nebo kým – by chtěl být, co se mu líbí. Sama několik kostýmů vlastním a také je pomáhám vyrábět. Jejich tvorba mě baví, je to výzva, zda to dokážete, zda se vám podaří vymyslet, jak na to. Když se pak do výsledného kostýmu oblečete, je vaší odměnou obdiv a zvědavost ostatních, a pocit z dobře odvedené práce bych nazvala přímo blažeností.“
Johnak na Bloodconu, foto: P@trik.cz
Podobně to vidí i Johnak. „Nosit kostým mi taky vůbec nevadí. Mám uniformu admirála z vesmíru Davida Webera, a je zajímavé sledovat reakce známých ‚civilistů‘, kteří mě v ní vidí. Zažil jsem už snad všechno, od posměchu až po přátelské kroucení hlavou,“ usmívá se. Dokonce se nestydí v tomto převleku navštěvovat i veřejná místa, kde by normální člověk toho okostýmovaného rozhodně nečekal. Mluvím zde o nemocnicích. Johnak totiž organizuje fanouškovskou akci nazvanou Bloodcon, tedy hromadné darování krve lidí ve sci-fi a fantasy kostýmech. Konala se už dvakrát a pokaždé s velkým úspěchem, takže třetí se již plánuje. Zdravotní sestry prý tehdy nebyly ani neobvyklým zjevem dárců moc zaskočené, naopak, ukázalo se, že dcera jedné ze zdravotnic kdysi na cony také jezdila. Svět je malý. A svět fandomu obzvlášt´.
Fanatismus?
Pro člověka nedotčeného tímto netradičním způsobem života je to všechno možná trochu neobvyklé, ale na otázku, zda tato forma fanouškování už poněkud nehraničí s fanatismem, jasně odpovídám velkým „ne“, je to přece jenom koníček jako každý jiný. A rozhodně je to daleko smysluplnější náplň volného času než třeba bezcílné bloumání po obchoďácích nebo posedávání po hospodách za účelem vylít si mozek z hlavy. Navíc, na většině lidí ani nepoznáte, že jejich srdce bije pro science fiction. Řekli byste to třeba do mě?
Ten vpravo je Darth Maul, foto: San.
Já jezdím na cony už devět let, letos to bude poprvé, co poruším tradici a nezúčastním se prázdninového Festivalu Fantazie i podesáté. Jsem sice velký fanoušek Hvězdných válek, ale rodiče mi doma říkají spíš magore. Mám na poličce sbírku figurek a hraček, týkajících se tohoto fenoménu, po stěnách pokoje jsem si vylepila plakáty, a dodnes si pamatuji, jaké to bylo, když jsem poprvé vyrazila ve svém kostýmu Sithského lorda spolu se stejně vyfintěnými přáteli do Chotěbořských ulic. Stále si vybavuji, co tehdy řekla matka jednoho dítěte, které se rozplakalo při pohledu na mého kamaráda, nalíčeného jako hrozivý Darth Maul. „Nevšímej si jich, miláčku,“ oslovila totiž mazlivě svou ratolest. „Oni jsou blbí.“
No, i tak se to dá vyjádřit.