Dobrovolníci za nocleh a stravu poznávají svět. A taky sami sebe
Studentka biologie Kateřina Sedlářová (22) vyjela poprvé jako dobrovolník pomáhat minulý rok. „Původní projekt v Srbsku se kvůli koronaviru zrušil, tak jsem místo něj odjela do českých Jizbic. Tam jsme s ostatními dobrovolníky pomáhali na letním táboře pro děti a mládež s postižením,“ říká Sedlářová.
Dobrovolnickým výjezdům dává Sedlářová přednost před obvyklou dovolenou. Jak říká, ušetří za náklady spojené se stravou a ubytováním a odpočine si od stereotypu. „Pro mě jsou tyto projekty neuvěřitelně inspirativní. Máte díky nim najednou úplně nové nápady a vize do budoucna,“ líčí studentka.
Letos v létě proto opět odcestovala, tentokrát do Slovinska. „Náplní byla výuka angličtiny na dětském táboře. Obě moje dosavadní zkušenosti byly skvělé, a proto bych chtěla pomoc nabídnout i příští rok,“ dodává Sedlářová. Je přesvědčena, že pomoc jiným vede i k jejímu vlastnímu osobnostnímu růstu. „Zjistíte, co ve vás je, začnete si víc věřit. Navíc se člověk osamostatní, naučí se pracovat v týmu a získá nové přátele,“ doplňuje.
Nechut´ k práci kazí morálku
Potenciální zájemce však často odrazují starosti spojené se vstupem do ciziny, jako například složitost vízových procesů při cestách do zemí mimo EU. V minulém i letošním roce byla situace kvůli pandemii ještě o něco komplikovanější. „Cestovní omezení se letos velmi rychle měnila. Mnozí dobrovolníci svou účast zrušili kvůli obavám z nákazy koronavirem a některé workcampy jsme museli zrušit, protože na nich nebyl dostatečný počet účastníků,“ popisuje koordinátorka dobrovolníků Inexu Alena Cabalka (25).
V databázi Inexu, i jiných podobných agentur, si lidé mohou vybrat z mnoha projektů. Zaměřují se na různé druhy aktivit, například na práci s dětmi, seniory či se zvířaty. Výjimkou nejsou ani stavební rekonstrukce. Třeba student oboru zdravotnický záchranář Vojtěch Kácha (21) před třemi lety s neziskovkou vyjel opravovat kulturní stavbu do Finska. „Myslím, že je skvělé pomáhat tam, kde je to potřeba, i bez finančního ohodnocení,“ říká Kácha. Každý účastník má podle něho na konci projektu dobrý pocit a nová dlouhotrvající přátelství. „Ta zkušenost je k nezaplacení,“ dodává.
Postupem času ale zjistil, že dobrovolnické akce mu už nevyhovují; raději investuje do cestování s lidmi, které zná a má větší jistotu dobře stráveného času. „Dávám přednost jízdě po vlastní ose nebo vandru s malou skupinou přátel. Když narazíme na cizince, tak s nimi chvíli společně cestujeme, nakonec se ale rozloučíme a naše parta pokračuje sama. Zatímco na workcampu máte základnu lidí, se kterou jste po celou dobu a nemáte jistotu, že spolu budete vycházet,“ líčí student.
Dobrovolníkům po čase nemusí vyhovovat ani zadaná práce. „Někdo nespokojený s úkoly může přestat pracovat, což má dopad na morálku ostatních. Pak vznikají spory a nepříjemná atmosféra,“ doplňuje Kácha. Dojde-li k rozepři, situaci řeší zástupce tamní organizace. Účastník může pobyt kdykoli ukončit a vydat se zpět domů bez jakéhokoli postihu.
Česká hostitelka vítá celý svět
Emily Dolanová (25) působí na portálu Workaway, který přímo propojuje hostitele a dobrovolníky a sama na své farmě v jihočeských Strakonicích práci nabízí. Od pomocníků vyžaduje čtyři hodiny práce denně: většinou se jedná o generální úklid, pomoc na zahradě nebo třeba zametání cest. „V létě účastníci sbírali jablka, stříhali různé byliny a dávali je sušit. Také natírali kachník,“ popisuje Dolanová. Zájemci, kteří přijedou přiložit ruku k dílu, dostanou na oplátku jídlo a ubytování zdarma.
Víkendy jsou pak volnější. „Lidé často odjíždějí poznávat okolí. Na statku celkově pobývají minimálně týden,“ přibližuje. „Teď nám zrovna pomáhá Čech, který většinou obstarává práce kolem dřeva. Štípe, řeže a nakonec vše skládá,“ dodává Dolanová, na jejíž statek jezdí lidé z celého světa. Nejdéle se prý u ní zatím zdrželi cestovatelé z Chile, kteří kvůli zavřeným hranicím v důsledku pandemie nemohli odletět domů: „Strávili tady pět měsíců, což je zatím maximum.“
