Dobrodružství s cestovkou nezažijete, říká turistka
Sjednávání dovolené je čím dál jednodušší. Podíváte se na internet, vyberete zájezd, zaplatíte a jedete. Je tu však riziko, že nebudete tak úplně pány svého času. Cestovka vše naplánuje za vás, což může být příjemné třeba pro rodiny s dětmi, méně pak už pro člověka, který od návštěvy cizí země očekává nové zážitky.
Podepsáním smlouvy vás má agentura pod svou taktovkou, takže se může stát, že vám například změní hotel a vy s tím nemůžete nic dělat. To se stalo i dvaačtyřicetileté Heleně Drnové: „Na zájezdy jsem zanevřela před lety, když jsem přijela do Maroka, kde mi bylo oznámeno, že místo původního pětihvězdičkového hotelu mám bydlet v něčem, co se dalo nazvat snad ubytovnou.”
Takových případů je více, internetové diskuze jsou plné nespokojených klientů, kteří zažili totéž. „Dva dny před odletem do Egypta jsme dostali zprávu, že pro nás v původním hotelu není místo, a proto budeme ubytováni jinde. Náhradní pokoj byl příšerný, takže se do Egypta už nevydáme,“ stěžují si v jedné z diskuzí manželé z Brna. Cestovka vám sice musí v případě výměny ubytování nabídnout odpovídající náhradu, kdo ale posuzuje onu adekvátnost, to nevíte.
Na výlety jezdí sama
Helena Drnová nyní cestuje převážně na vlastní pěst. „Rodinu většinou nechávám doma, děti jsou už dospělé a manžel má náročnou práci,“ vysvětluje. Jednoduše tedy koupí letenku či jízdenku, zamluví z domova ubytování, vyřídí případné vízum či jiné formality a je hotovo.
Dobrou zkušenost má prý s majiteli soukromých apartmánů: „Jsou velmi vstřícní a nic pro ně není problém. Na dovolenou za mnou přijeli kamarádi a i když měla majitelka všechny pokoje plné, bez okolků mé známé ubytovala.” Při tomto způsobu cestování má člověk možnost ovlivnit téměř každou část dovolené. „Zařizování je sice trochu zdlouhavé, ale když si zvyknete, je to docela zábava, navíc výsledek je podle mých zkušeností vždy výborný,” říká Drnová.
Hlavní výhodou tohoto druhu cestování je podle jejích slov možnost zažít dobrodružství, například výpravy do hor s místním průvodcem, procházení zapadlých vesniček či táboření v lesích. „Nejlepším zážitkem byl pro mě výlet na sloní farmu v Thajsku, kde jsem byla svědkem narození mláděte,” vzpomíná Drnová, která se díky tomu, že nepřijela s desítkami ostatních turistů, dostala slonům mnohem blíže. Tvrdí, že být jeden z mála nebo dokonce jediný turista v cizím městě je skvělý pocit. „Nemám ráda letoviska přeplněná českými turisty. Člověk si pak připadá jako někde u rybníka v Třeboni,” vysvětluje Drnová.
Mnohem raději prý navštěvuje méně známá místa, kde se česky nedomluví, domorodci tu stěží komunikují anglicky či francouzsky a po jiných turistech tam není ani stopa. Před několika lety byla na řecké Ithace, kde neslyšela češtinu ani jednou. „Když jsem místním řekla, že jsem Češka, obdivně na mě zírali. Až po týdnu jsem se dozvěděla, že jsem jeden z mála turistů z naší země. Dnes už tam Češi jezdí běžně, ale tenkrát jsem byla opravdu unikát,” směje se cestovatelka.
Ač Drnová raději cestuje sama na sebe, služeb cestovní kanceláře čas od času také využije. „S agenturou se vyplatí letět třeba do Tuniska. Není tam moc soukromých ubytování, jen samé hotely, které mají nasmlouvané právě cestovky,” říká a dodává, že pokud člověk nechce za ubytování v hotelu zaplatit až stonásobek, je lepší se v tomto případě spolehnout na agenturu.