Detektivky ze severu jsou oblíbené pro svou syrovost
Boom severských detektivek spustila první kniha z celosvětově úspěšné trilogie Millenium – Muži, kteří nenávidí ženy od švédského spisovatele Stiega Larsona. V tu chvíli začal být zájem i o jiné skandinávské autory. „Největší poptávka je momentálně po knize Nemesis od Jo Nesbøho,“ říká prodavačka pražského knihkupectví Tereza Prokšanová.
Kriminální příběhy severských autorů nejsou jen populární, protože je to zkrátka v módě, ale jsou opravdu jiné. Chlad, drsnější počasí, nemilosrdná příroda a povaha lidí ve Skandinávii dělají své. „Jsou temnější, syrovější a drastičtější,“ míní Prokšanová. Oblíbila si je také Barbora Kuchařová (20), která jinak moc nečte. „Vždycky mě chytnou a dokážu je přečíst během jednoho dne,” říká.
Postavy jsou realističtější
Nárůst zájmu o tuto literaturu napovídá, že lidé možná chtějí číst o světě takovém, jaký je. I když to často znamená konfrontaci s nepříjemnými tématy jako je sexuální zneužívání, problémy s alkoholem, či složité a negativní charaktery postav.
V některých románech jsou hrdinkami nadprůměrně inteligentní a přitažlivé ženy, které vypadají jako modelky či ideální muži těch nejvyšších kvalit. V detektivkách severských autorů jsou postavy realističtější. Nevypadají vůbec dokonale a mají problémy jako obyčejní lidé. Mají problémy s kouřením nebo kvůli náročné práci málo přátel.
Například Harry Hole, vyšetřovatel v několika knihách od Nesbøho, je alkoholik. „Tím se pro mě stává víc uvěřitelným a skutečným. Člověk si řekne, že kdyby viděl ty hrůzy co on, pil by možná taky,” říká Anna Eliášová (22).
Líbí se jí, že autorovi hrdinové jsou sice chytří, ale nejsou to žádní géniové a odborníci na jazyky, symboly či staré kultury tak jako třeba v knihách Dana Browna. Celý příběh na ní vždy působí opravdověji a umí si představit, že by se něco takového stalo klidně u sousedů.
„Přijde mi, že už bylo mnoho napsáno a teď už záleží jen na každém autorovi, jak se s konkrétním tématem porve. Nesbovo pojetí příběhů mě baví a je pro mě nové,“ říká Eliášová, která má ráda i jeho vizuální styl psaní.
