Covid nemusí znamenat krizi ani pro páry. Některé vztahy během pandemie kvetou
Již na začátku svého zatím půlročního vztahu Ondřej Pospíšil (20) věděl, že se s přítelkyní budou vídat méně. Oba sice pocházejí z Olomouckého kraje, zatímco on ale studuje v Praze, jeho partnerka chodí na univerzitu v Olomouci. Pandemie koronaviru jim situaci ještě zkomplikovala. „O Vánocích jsem zjistil, že mám covid, takže jsem byl čtrnáct dní v karanténě. A po Novém roce začalo zkouškové období, během kterého jsme se měsíc vůbec neviděli. V březnu potom vláda nařídila uzavření okresů, což pro nás byla další rána,“ říká Pospíšil, který sice žije v stejném kraji jako přítelkyně, ale v jiném okrese.
Prioritně se tak snažili alespoň udržovat kontakt přes mobil. „Každý den jsme si psali i volali. Internet ale nedokáže nahradit osobní setkání,“ míní Pospíšil. Odloučení pro pár nebylo snadné, ovšem zároveň ho vnímali jako zkoušku, která jejich vztah utužila. „Vycházíme z toho jako vítězové, protože jsme situaci zvládli,“ dodává Pospíšil.
Komunikace je alfou a omegou
Těžké období ve vztazích v současnosti zažívá více párů. Na krizovou situaci upozorňuje i psychoterapeutka Hana Kušková (52), která provozuje soukromé poradenství. Během pandemie se podle ní na terapii hlásí o poznání více mladých lidí, kteří se bojí samoty, než v předchozích letech. „Uzavřené okresy neměly na partnerské vztahy zásadní vliv, ale delší odloučení páry ohrožuje vždy,“ říká Kušková, podle které je v takové situaci důležité udržovat právě kontakt. „Sociální sítě jsou v pandemické době dobrá věc. Lidé si mohou volat, psát. Ideální je, když sdílí s partnerem, co se jim za den přihodilo, protože je to sbližuje,“ dodává psychoterapeutka.
Student Patrik Grúner (20) řeší opačný problém než odloučení od přítelkyně. Momentálně totiž procházejí zkouškou spolubydlení. „Studuji v Praze, ale žiji na Moravě, a jelikož jsou koleje uzavřené, bydlíme s přítelkyní přechodně spolu,“ říká Grúner. Paradoxně právě doba koronaviru zapříčinila, že se s partnerkou dali dohromady. „Chodíme na stejnou školu a ještě před pandemií jsme se spolu často učili. Letos jsme neudělali výjimku. Sblížilo nás to a od začátku roku spolu tvoříme pár,“ popisuje Grúner. Na společném bydlení je podle něj pozitivní hlavně to, že se s přítelkyní vzájemně motivují ke studiu. Zároveň ale každý musí mít svůj prostor, a když se objeví problém, je podle Grúnera nutné ho řešit.
Ponorková nemoc je zrádná
Psychoterapeutka Kušková upozorňuje, že u soužití během pandemie hrozí jedno riziko – ponorková nemoc. Neustálá přítomnost partnera totiž může vést až k rozchodu. „Jestliže spolu lidé tráví celé dny i noci, musí si každý najít chvíli jen pro sebe. Měli by si dopřát prostor a věnovat se čistě svým zájmům,“ radí Kušková. Dodává, že vztahy jsou během pandemie intenzivnější ve všech směrech. „Větší blízkost v páru nás nutí řešit konflikty, na druhou stranu vede k větší intimitě a prohloubení lásky mezi partnery,“ vysvětluje Kušková.
K velkému kroku ve vztahu pomohla pandemie i Michaele Švecové (22), která s přítelem bydlí rok. „Partner pracuje u policie, já působím ve školce a přitom studuji, takže jsme vděční za každou chvilku strávenou společně,“ popisuje Švecová. Na podzim oba dostali covid, najednou tak spolu byli měsíc doma. „Vůbec jsme si na nervy nelezli, pandemie nás naopak ve vztahu posunula. Koupili jsme pozemek a chceme stavět dům,“ dodává Švecová.
