Člověk si rozmyslí, co chce fotit, když má jen třicet šest snímků
Analogová fotografie má své kouzlo. „Člověk dopředu neví, jestli se práce povedla, nebo ne. Cítím se do poslední chvíle napjatý,“ vysvětluje student Václav Černý (20), který na film fotí necelé tři roky. K analogu se dostal náhodou, když našel staré negativy a vybavení po prarodičích. Fotoaparát si ale musel dokoupit. „Můj první foťák byl Zenit typu E. Na něm jsem začínal,“ uvádí Černý a dodává, že ho baví obměňovat různé typy filmů. Od černobílých, až po ty barevné. „Analogová fotografie je teď určitě v kurzu. Lidé mají zájem o focení na film,“ shodují se prodejci v pražských bazarech, které techniku nabízí.
Donutí vás přemýšlet
Podle obchodníků se lidem retro věci líbí. Někteří to berou jako možnost, jak se předvést před ostatními a být víc in. „Pár lidí ani nemá tušení, co s foťákem dělat a jen ho u sebe nosí jako doplněk. Což je škoda,“ říká začínající fotografka Marie Čílková (22), která na analog fotí už pět let. Jak sama říká, neměnila by. „Když fotím na analog, mám pocit, že se můžu více vyřádit. Hlavně ve změně filmů,“ doplňuje Čílková.
Analogová fotografie je ale omezena velikostí filmů. Většina se jich prodává po třiceti šesti snímcích. To je velký rozdíl oproti digitální paměťové kartě, která může pojmout až tisíce záznamů. „Vždycky přemýšlím, co vlastně vyfotím. Má pro mě smysl fotit vše nebo jen to, co mě nejvíce zaujme? Mám přeci jen třicet šest snímků,“ říká Černý. Mnoho umělců se shoduje, že práce s analogem je učí víc vnímat fotografii a práci. Uvádí také, že u digitálních zrcadlovek můžou bez rozmyslu „cvakat“, co jen chtějí. To však neznamená, že většina uživatelů zrcadlovek jsou techničtí analfabeti a bezmyšlenkovitě mačkají spoušť. Znalost a praxe hrají i u digitální fotografie velkou roli. U analogu se mnohým líbí ta obyčejnost bez přidaných filtrů a perfektního vykreslení. „Fotky z digitálu jsou pro mne až příliš umělé. Nemají v sobě šum a zrno. Ta nedokonalost dělá fotku dokonalou,“ reaguje Čílková.
Jen ubohá póza s hashtagem na konci
Digitální fotografie dominuje na trhu od roku 2006, kdy se celosvětově zvýšil prodej fotoaparátů. Mnozí příznivci digitálu focení na film rovnou odmítají. „Je to zdlouhavé a pracné. Musíte neustále dávat pozor na světlo, abyste o nic nepřišli. Dvakrát cvaknete a už pomalu musíte měnit film,“ vysvětluje student marketingu Tomáš Krousek (23). Od analogu ho odrazují i někteří, jak sám říká, rádoby umělci. „U pár lidí to vnímám jen jako ubohou pózu. Něco vyfotí, oskenují, hodí na Instagram s hashtagem analog a myslí si, jací jsou hipsteři,“ nesouhlasí s navráceným fenoménem Krousek. Nelíbí se mu, že focení na film je i poměrně finančně nákladné. Raději investuje do pořádného digitálního fotoaparátu s kartou, než aby neustále dokola dokupoval film a nechával ho vyvolat. Podle něj se mu to vyplatí víc. Digitální kameru si v bazaru sežene klidně i s kartou za čtyři tisíce korun, nebo mu stačí jeho smartphone a nemusí se starat o další náklady.
Oproti tomu pořizovací cena analogu se pohybuje kolem patnácti set korun za starý kus. Film vyjde přibližně na stovku. Ceny jsou ovšem velmi individuální. Záleží na počtu snímků, barevnosti a výrobci. Nejčastěji je z fotoaparátů k vidění už zmiňovaná značka Zenit nebo Praktica. Některé firmy, například FUJIFILM, se k výrobě analogových aparátů vrací a modernizují staré typy. Pro běžné uživatele ale není způsob focení tak důležitý, jako zvěčněná vzpomínka.