Čínské prostředí je nabité dravou energií, která mě motivuje, říká umělec Jiří Straka
O čínské umění jste se začal zajímat už na základní škole. Vzpomenete si, kdy přesně?
Už asi v šesté nebo sedmé třídě jsem si začal všímat v obchodech výrobků, které byly dovážené z Číny. Například v papírnictví se prodávaly všelijaké tužky a gumy, na kterých byly čínské znaky. Když jsem je viděl, úplně mě z toho mrazilo, velice mě ty znaky přitahovaly. Také jsem u rodičů v knihovně narazil na monografii čínského malíře Čchi Paj-š’, který se stal mým vzorem a stejně jako on jsem si začal překreslovat tuší čínské znaky z obalů. A tak začalo mé nadšení pro čínskou tušovou malbu.
Tento druh malby je tradiční čínská disciplína. Bylo pro vás jako pro cizince náročné prosadit se v této oblasti?
Mnoho zahraničních umělců do této oblasti zabrousí, experimentují v ní, ale nevěnují se jí dlouhodobě a systematicky. Proto Číňané k cizincům, kteří se zabývají tušovou malbou, přistupují hned od začátku s rezervou.
Uspět na čínském trhu vyžaduje trpělivost.
Vám se ale daří prodávat své obrazy a dokonce tušovou malbu vyučujete. Jak se vám to podařilo?
Hodně mi pomohlo, že jsem se do Číny přestěhoval, bydlím v ní již šestnáct let. Také si myslím, že je důležitá trpělivost. Nehnal jsem se hned ze začátku prodávat obrazy. Nejdříve jsem dělal tlumočníka Čechům, kteří přijeli do Číny, a snažil jsem se sledovat, jak to na trhu s uměním chodí. Až později jsem začal obrazy sám prodávat. Výhodu mi také poskytlo studium na prestižní Ústřední akademii výtvarných umění v Pekingu v letech 1995 až 1997. Stejně tak je pro prodej na trhu s uměním prospěšné to, že na této pekingské univerzitě v současnosti vyučuji.
Kromě zaměstnání jste na škole našel i svou manželku, která je také čínská umělkyně. Pomohla vám i vaše žena prosadit se na tamním trhu s uměním?
Je to sice jen jeden z mnoha faktorů, ale dozajista ano. A také své zásluhy ráda zdůrazňuje (smích). Často mi pomáhá prodávat mé obrazy, navíc i díky ní jsem se přestěhoval do umělecké kolonie Sung-čuang na východním okraji Pekingu. V tomto místě je velká koncentrace umělců, kteří se sem stáhli na konci 90. let. Manželka si splnila sen, koupila pozemek a s pomocí architekta Zdeňka Fránka vytvořila Art Factory. Je to budova, ve které jsou ateliéry, výstavní prostory a navíc zde i bydlíme. Podle mě je to největší Art District v Asii, možná i na světě.
Nyní na pekingské Ústřední akademii umění každý semestr vedete třítýdenní workshopy. Jak jste se k práci učitele dostal?
Panu profesoru Wu Yi, významnému malíři, přišlo zajímavé moje pojetí tušové malby. V tradiční čínské malbě se běžně zobrazují ptáci a květiny a podobné tradiční motivy. Ty jsem maloval do roku 2005. Pak mě ale klasické vzory přestaly bavit a rozhodl jsem se zobrazovat například staveniště, která jsou v Číně vidět na každém rohu. Jemná malba tuší ve spojení se syrovostí staveništ´ tvoří takový zvláštní kontrast, a to se mi líbí. A proto mě Wu Yi požádal, jestli bych svůj pohled na tuto techniku nechtěl předat studentům. První workshop byl o staré evropské kresbě a její výuce tady u nás a pak jsem na to navázal novým pojetím tušové malby.
Čínští studenti jsou pilní, ale chybí jim kreativita.
Když jste učitel z ciziny a navíc pojímáte konzervativní čínskou malbu netradičním způsobem, uznávají vás čínští studenti?
Myslím si, že ano. Čínští studenti jsou velmi disciplinovaní a pilní. Vždycky svědomitě udělají všechno, co po nich chci. Na druhou stranu jim bohužel schází samostatné myšlení a kreativita. Nemají žádné vlastní ambice a místní učitelé se v nich nesnaží touhu po samostatném tvoření burcovat.
A vy jste se je snažil nějak povzbudit k samostatnosti?
Ze začátku jsem měl ideály s těmi studenty něco udělat. Osobně by mi bylo sympatičtější, kdyby projevili snahu vytvořit něco samostatně za pomoci své kreativity a ne jen to, co jim nadiktuji. Ale bohužel se mi to moc nedaří, protože mladí jsou zvyklí na úplně jiný přístup kantorů. V Číně se člověk jen těžko setká s pedagogem, který by učení bral jako své poslání a chtěl žáky skutečně něco naučit. Spíš to tak nějak rychle odučí, a co si z toho vzali ti studenti, už je nezajímá. Ale musím uznat, že mladí jsou velmi pracovití, což platí o Číňanech obecně.
Motivuje vás tohle prostředí plné pilných lidí?
Ano, Čína je prostředí nabité zdravou energií. I moje žena je velmi činorodá a musí pořád něco organizovat a vytvářet. Hodně jsem to od ní pochytil. Je pravda, že je v Číně velká konkurence, ale právě ta mě motivuje a pohání dopředu.
