Cestování stopem je skvělá zkouška pro vztah, tvrdí studentka
K prázdninovému volnu patří různé cesty do zahraničí. Vysoké ceny letenek a jízdenek však mohou nadšence od cestování odradit. Protoněkteří volí levnější alternativu – cestování stopem. Lidé tak mají možnost zažít dobrodružství a podívat se na zajímavá místa. Většina z nich však cestuje v párech, nebo ve skupinkách, protože je to nejen bezpečnější, ale i zábavnější. Samotný výlet tak může utužit vztahy mezi lidmi.
Studentka Kristýna Strnadová vždy toužila cestovat. Proto se minulý rok o prázdninách rozhodla, že spolu se svým přítelem Tomášem Basařembudou stopovat do Německa, Francie, Lucemburska a Španělska. „Vždycky nás hodně lákalo putovat po světě nalehko, bez předem stanovených termínů odjezdů a příjezdů,“ vysvětluje důvod jejich rozhodnutí pro stop. Basař měl se stopem jediný problém – nemohl dopředu zařizovat ubytování. Nakonec si však poradili.
Největší obavy však nepramenily z cesty jako takové, ale ze vzájemné spolupráce a domluvy. „Každý řešíme určitou situaci jinak a my jsme se denně museli potýkat s různými problémy, jako třeba jak se dostaneme do města, nebo kde budeme přespávat,” vysvětluje Strnadová. Podle ní je cestování ve dvou hlavně o kompromisech a o komunikaci. Vše nakonec zvládli bez problémů. Tato cesta byla podle Strnadové skvělou zkouškou pro vztah. Cestovali společně čtrnáct dní, svezli se se 41 vozidly a celkově zaplatili dohromady patnáct tisíc – zejména za ubytování a jídlo.
Poznávání nových lidí
Díky zvedání palců u cest, benzínových pump či na odpočívadlech měli tak možnost poznat mnoho lidí. Podle Strnadové byl však největší zážitek plánovat s přítelem trasy, rozmlouvat s řidiči a také procvičovat si cizí jazyk. „Jednou jsme tak díky stopu dokonce přespávali na jachtě, pili kubánský rum a naučili se jíst správně mořské škeble,“ vypráví. Tomáš Basař souhlasí. Na cestování stopem se mu velmi líbilo, že člověk nikdy nevěděl, kam se kdy dostane. Znovu by ale do toho nejspíš nešel. „Zážitek to byl skvělý. Poznali jsme hodně krásných míst, ale myslím si, že na stop jsem už moc pohodlný,“ vysvětluje.
Plánování cesty podle Strnadové nebylo vůbec těžké. Podle ní, si jen přečetla před cestou pár článků na internetu o stopování. Ale spíš vše jen okrajově, aby alespoň trochu tušila, co je čeká. Pak už stačilo sbalit mapu, bloček s fixy na cedulky a vyrazit. Největší komplikace však nastala podle Strnadové ve Španělsku. „Většinou nám všude lidé zastavili tak po patnácti minutách, ale ve Španělsku jsme čekali i tři hodiny,“ tvrdí. Podle ní se však jedná pouze o jednu větší nevýhodu, zážitky z cest stále převažují.