Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Čeští návrháři čím dál častěji nabízí recyklované oblečení. Protestují tak proti neekologickým řetězcům

Mnozí návrháři se v poslední době zajímají o trend udržitelné módy. Snižují výběr oděvů na minimum a vyrábějí ho z recyklovaných látek. Chtějí, aby si zákazníci uvědomili, co nakupují a za jakých podmínek bylo oblečení vyrobeno. Za recyklovanými kolekcemi, které nabízí široká síť velkoobchodů, se ale mnohdy skrývá pouze marketingový tah.

Před rokem se podnikatelka Natália Krätsmar-Šmogrovičová (27) rozhodla založit vlastní značku sportovního oblečení Circlle, které šije výhradně z recyklovaných materiálů. „Díky mé práci v luxusním módním sektoru jsem si uvědomila, že i drahé móda je velmi konzumní. Později jsem zjistila, že se ročně vyprodukuje až padesát dva mikro kolekcí v neetických podmínkách pro zaměstnance. Každý týden tedy vyrobí něco nového, což má obrovský dopad na životní prostředí,“ vypráví Krätsmar-Šmogrovičová. Jejím cílem je přiblížit se co nejvíce k cirkulárnímu systému, tedy eliminovat veškerý odpad, který vzniká při výrobě oděvů. Materiál, ze kterého šije, se vyrábí z odpadních látek, rybářských sítí a  vyřazených textilií. Oblečení poté balí do kompostovatelných obalů. „Veškeré oděvy šijí vyučené švadleny, které pracují v moravských dílnách,“ vysvětluje Krätsmar-Šmogrovičová. 

Recyklované oblečení je ale o dost dražší, než to z běžných obchodů. Třeba sportovní legíny stojí kolem dvou tisíc korun. Někteří lidé ale investovat chtějí. Například Zuzana Zadáková (18) podporuje udržitelnou módu i přes to, že je nákladná. „I když je cena u recyklovaných materiálů vyšší, raději si připlatím. Budu si tak jistá, že švadleny dostanou plat, který si opravdu zaslouží,“ říká Zadáková. Aby předešla nákupu v řetězcích, které nabízí fast fashion (masová produkce levného oblečení, pozn. red.), vyhýbá se nákupním centrům. Snaží se tak podpořit lokální obchody se slow fashion (zastavení bezmyšlenkovitých nákupů, pozn. red.).

Záleží i na vkusu

Najdou se ale lidé, kterým nezáleží na tom, jak se oblečení vyrobilo a vybírají si především to, co se jim líbí. Tak nakupuje i recepční Michaela G. (25). „Za oblečení klidně zaplatím víc peněz, ale kupovat si jen recyklované materiály nechci. Sáhnu prostě po tom, co mi nejvíc sluší,“ vysvětluje. To ale podle Krätsmar-Šmogrovičové není správný přístup. „Podporovat značky, jejichž zaměstnanci pracují v etických podmínkách, je velmi důležité,“ říká Krätsmar-Šmogrovičová. Lidé si ale musejí dávat pozor, zda se nejedná jen o marketingový tah.

Obchodní řetězce využívají toho, že kupující odrazuje vysoká cena recyklovaného oblečení a nabízí udržitelné kolekce za málo peněz. „To, že vytvoří jednu kolekci stále neznamená, že se zlepšují. Naopak se snaží přilákat pozornost lidí a za záměrem výdělku maskují vykořisťování jejich dělníků,“ vysvětluje Zadáková. Této snaze přesvědčit zákazníky, že se starají o životní prostředí, ačkoliv to tak vůbec být nemusí, se říká greenwashing. 

Udržitelnost je nový trend

Neekologické materiály nechtěly nosit ani sestry Anna (29) a Alžběta (27) Bolha. „Nechtěly jsme si plnit šuplíky podprsenkami z polyesteru a objednávat si organické prádlo s dopravou přes půl světa nám přišlo nesmyslné,“ vypráví Anna Bolha. A tak se rozhodly vyrábět své vlastní prádlo z bambusového úpletu, které později začaly prodávat pod značkou Corpus. Sestry ale dodávají, že vyházet veškeré oblečení, které není vyrobené z recyklovaných materiálů, není recept na čistější životní prostředí. „Ať už máte doma sukni z organického hedvábí, nebo z umělého materiálu, udržitelnou z ní udělá až vaše péče,“ myslí si Alžběta Bolha.

Nad tím uvažoval i umělec Jan Bican (21) a rozhodl se využít obnošené oblečení ze second handů. Vytvořil tak nové originální kousky tím, že je potiskl svými malbami. Dvacet pět procent z prodeje pak například daroval na volnočasové aktivity pro nevidomé. „Nakoupil jsem několik kusů triček, mikin a košilí. Potisky svých maleb jsem pak dělal pomocí sítotisku a barev šetrných k přírodě. Chtěl jsem tím ukázat, že obraz nemusí viset jen nad gaučem, můžete ho mít i na svém tričku,“ vysvětluje Bican.

Podobným způsobem recykluje i budoucí student oděvní školy Vojtěch Opatřil (20). V second handech si vybírá originální kousky a odlišuje se tak od ostatních. „Záleží mi i na kvalitě. Tu ale v běžných obchodech moc nenajdu a nechci ani utrácet několik tisíc korun za recyklované tričko. Znám sekáče, kde nakoupím kvalitní oblečení třeba za deset korun,“ popisuje Opatřil a dodává, že má vždy dobrý pocit z toho, že může oblečení znovu využít a dát mu druhou šanci. 


Denisa Stasinková
Denisa Stasinková
Jsem studentkou třetího ročníku Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. V Generaci 20 působím druhým rokem. Ve volném čase ráda poznávám nová místa, cvičím jógu a nepohrdnu ani sklenkou vína.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.