Čeští návrháři čím dál častěji nabízí recyklované oblečení. Protestují tak proti neekologickým řetězcům
Před rokem se podnikatelka Natália Krätsmar-Šmogrovičová (27) rozhodla založit vlastní značku sportovního oblečení Circlle, které šije výhradně z recyklovaných materiálů. „Díky mé práci v luxusním módním sektoru jsem si uvědomila, že i drahé móda je velmi konzumní. Později jsem zjistila, že se ročně vyprodukuje až padesát dva mikro kolekcí v neetických podmínkách pro zaměstnance. Každý týden tedy vyrobí něco nového, což má obrovský dopad na životní prostředí,“ vypráví Krätsmar-Šmogrovičová. Jejím cílem je přiblížit se co nejvíce k cirkulárnímu systému, tedy eliminovat veškerý odpad, který vzniká při výrobě oděvů. Materiál, ze kterého šije, se vyrábí z odpadních látek, rybářských sítí a vyřazených textilií. Oblečení poté balí do kompostovatelných obalů. „Veškeré oděvy šijí vyučené švadleny, které pracují v moravských dílnách,“ vysvětluje Krätsmar-Šmogrovičová.
Recyklované oblečení je ale o dost dražší, než to z běžných obchodů. Třeba sportovní legíny stojí kolem dvou tisíc korun. Někteří lidé ale investovat chtějí. Například Zuzana Zadáková (18) podporuje udržitelnou módu i přes to, že je nákladná. „I když je cena u recyklovaných materiálů vyšší, raději si připlatím. Budu si tak jistá, že švadleny dostanou plat, který si opravdu zaslouží,“ říká Zadáková. Aby předešla nákupu v řetězcích, které nabízí fast fashion (masová produkce levného oblečení, pozn. red.), vyhýbá se nákupním centrům. Snaží se tak podpořit lokální obchody se slow fashion (zastavení bezmyšlenkovitých nákupů, pozn. red.).
Záleží i na vkusu
Najdou se ale lidé, kterým nezáleží na tom, jak se oblečení vyrobilo a vybírají si především to, co se jim líbí. Tak nakupuje i recepční Michaela G. (25). „Za oblečení klidně zaplatím víc peněz, ale kupovat si jen recyklované materiály nechci. Sáhnu prostě po tom, co mi nejvíc sluší,“ vysvětluje. To ale podle Krätsmar-Šmogrovičové není správný přístup. „Podporovat značky, jejichž zaměstnanci pracují v etických podmínkách, je velmi důležité,“ říká Krätsmar-Šmogrovičová. Lidé si ale musejí dávat pozor, zda se nejedná jen o marketingový tah.
Obchodní řetězce využívají toho, že kupující odrazuje vysoká cena recyklovaného oblečení a nabízí udržitelné kolekce za málo peněz. „To, že vytvoří jednu kolekci stále neznamená, že se zlepšují. Naopak se snaží přilákat pozornost lidí a za záměrem výdělku maskují vykořisťování jejich dělníků,“ vysvětluje Zadáková. Této snaze přesvědčit zákazníky, že se starají o životní prostředí, ačkoliv to tak vůbec být nemusí, se říká greenwashing.
Udržitelnost je nový trend
Neekologické materiály nechtěly nosit ani sestry Anna (29) a Alžběta (27) Bolha. „Nechtěly jsme si plnit šuplíky podprsenkami z polyesteru a objednávat si organické prádlo s dopravou přes půl světa nám přišlo nesmyslné,“ vypráví Anna Bolha. A tak se rozhodly vyrábět své vlastní prádlo z bambusového úpletu, které později začaly prodávat pod značkou Corpus. Sestry ale dodávají, že vyházet veškeré oblečení, které není vyrobené z recyklovaných materiálů, není recept na čistější životní prostředí. „Ať už máte doma sukni z organického hedvábí, nebo z umělého materiálu, udržitelnou z ní udělá až vaše péče,“ myslí si Alžběta Bolha.
Nad tím uvažoval i umělec Jan Bican (21) a rozhodl se využít obnošené oblečení ze second handů. Vytvořil tak nové originální kousky tím, že je potiskl svými malbami. Dvacet pět procent z prodeje pak například daroval na volnočasové aktivity pro nevidomé. „Nakoupil jsem několik kusů triček, mikin a košilí. Potisky svých maleb jsem pak dělal pomocí sítotisku a barev šetrných k přírodě. Chtěl jsem tím ukázat, že obraz nemusí viset jen nad gaučem, můžete ho mít i na svém tričku,“ vysvětluje Bican.
Podobným způsobem recykluje i budoucí student oděvní školy Vojtěch Opatřil (20). V second handech si vybírá originální kousky a odlišuje se tak od ostatních. „Záleží mi i na kvalitě. Tu ale v běžných obchodech moc nenajdu a nechci ani utrácet několik tisíc korun za recyklované tričko. Znám sekáče, kde nakoupím kvalitní oblečení třeba za deset korun,“ popisuje Opatřil a dodává, že má vždy dobrý pocit z toho, že může oblečení znovu využít a dát mu druhou šanci.