České tanečnice, které zahájily olympiádu
Když už jste tančily na zahájení olympiády, znamená to, že máte rády sport?
L. V.: Mám moc ráda gymnastiku, ale vlastně mě fascinuje každý sport. Na atletiku a plavání se dívám asi nejvíc.
H. A.: Sportovním divákem nejsem. Rekreačně chodím po horách, jezdím na kole, plavu, běhám na lyžích, lyžuji, jezdím na vodu.
Zahajovacího ceremoniálu se účastnilo celkem 7 500 dobrovolníků a několik stovek profesionálů. Jak probíhal výběr tanečníků?
H. A.: Konkurzy pro choreografii Akrama Khama proběhly v Londýně a Belgii. Kolik tanečníků se jich účastnilo nevím, řekla bych, že několik stovek. Složení naší skupiny bylo multikulturní, tanečníci pocházeli z různých zemí Evropy a Asie.
Obě jste na zahájení vystoupily v choreografii londýnského choreografa bangladéšského původů Akrama Khama…
H. A.: Bylo to představení „Abide with me“zařazeného na konec umělecké části zahájení, po kterém začal nástup atletů. Pro toto konkretní několikaminutové představení si Akram Khan vybral na konkurzech 50 profesionálních tanečníků, dále v něm vystoupil desetiletý chlapec a sám Akram Khan. Živě k němu zpívala hymnus Abide with me zpěvačka Emily Sandé.
Jak byste popsaly atmosféru, která panovala mezi účinkujícími pár minut před vypuknutím slavnostního zahájení?
L. V.: Byla tam velká kumulace energie, protože do toho šli všichni naplno. Měli jsme jen jednu šanci ukázat něco, na čem jsme pracovali pět týdnů.
H. A.: Se všemi jsme se nepotkali, účinkující byli rozděleni v rozlehlých prostorách stadionu podle toho, v jakém představení toho večera vystupovali. V naší skupině jsme se těšili, až to vypukne, byla tam dobrá nálada namixovaná jistou nervozitou. Taky obavy, když začalo kolem deváté večer pršet a radost z toho, že krátce poté přestalo…v dešti totiž podlaha strašně klouzala.
Co pro Vás bylo na celém zahájení nejsilnějším momentem?
L. V.: Asi pár vteřin před začátkem našeho vystoupení, když jsme stáli připraveni na jevišti a čekali až začne naše hudba.
H. A.: Pro mě to byl ten krátký, ale intenzivní pocit naprosté sounáležitosti a jednoty s ostatními tanečníky.
Jakým způsobem se podařilo zkoordinovat všechny zkoordinovatí?
H. A.: Jednak proto, že zahájení bylo v režii zkušeného režiséra Dannyho Boyla. Celý večer byl rozdělen do několika větších částí, jejichž několikaměsíční přípravu a několikatýdenní zkoušení měl na starosti vždy určitý člověk a jeho kreativní, organizační, technický tým.
L. V.: Vše bylo velmi precizně zorganizováno. Neustále nás vedli kudy a kam se máme dostavit a kdy jít na plac.
Setkaly jste se během nácviků s režisérem a autorem celého zahájení Danny Boylem?
H. A: Několikrát se přišel podívat na zkoušku a vše potřebné diskutoval s Akramem.
Jak vlastně probíhalo zkoušení choreografie?
H. A.: Den jsme začínali společných rozcvičením, který vedl jeden z asistentů Akrama. Ze začátku stavěli choreografii, učili jsem se, co nám Akram zadal. Posléze se tento pohybový materiál a jeho rytmus, dynamika a prostorové uspořádání opakovaně měnilo podle potřeby.
L. V.: Pracovalo se na tom, aby nakonec bylo všech 50 tanečníků unisono.
Napadlo vás někdy v průběhu nácviku, že se to nemůže stihnou nazkoušet a nebo dokonce, že to bude strašný propadák?
L. V.: Že by se to nestihlo, to mě nenapadlo, ale stres z toho, že máme jen jeden pokus, na který se bude dívat celý svět, byl dost velký.
Lenko, vy jste byla před dvěma lety nominována na Cenu Thalie za výkon v choreografii MAH HUNT. Považujete to za svůj největší úspěch nebo ho nyní překonalo účinkování na olympijském zahájení?
L. V.: Účinkování na zahájení byla jedinečná příležitost, kterou už si asi nikdy nezopakuji, ale určitě to není největší úspěch.
Sledovaly jste olympiádu nebo alespoň některé sportovní disciplíny přímo ze stadionu v Londýně?
L. V.: Bohužel ne, hned po zahájení jsem letěla do České republiky.
H. A.: Ani já, ihned po zahájení jsem odletěla domů. Finále několika disciplín jsem viděla v televizi, spíš to ale byla náhoda než plánované sledování.
Chtěly byste si zatančit také na příštím zahájení letních olympijských her, které se bude konat za čtyři roky v Riu de Janeiru?
H. A.: Účastnit se zahajovacího večera olympiády byla zajímavá zkušenost a jedinečný zážitek, ale netoužím po opakování.
L. V.: Jasně!