Češi správnou přípravu a podobu kávy zatím neznají
Kultura kávy v Česku nedosahuje zdaleka takové úrovně jako v zemích Jižní a Latinské Ameriky nebo severní Afriky, kde se káva pěstuje. „Je to dané tím, že káva se k nám dováží. Tam, kde se pěstuje, je kultura této plodiny daleko před námi. Plus v zemích jižný Evropy, kde se sice nepěstuje, ale její způsob pití také na úrovni.“ míní Jakub Potočný, barista pracující v kavárně na pražské Kampě.
Češi zkrátka nevědí, jak by měl tento nápoj správně vypadat a natož si ho správně objednat v restauraci. „Všichni jsou přivyknutí na kafové hrnce z nejrůznějších nadnárodních řetězců a frenčíz. Pak se diví, že jim obsluha v opravdové kavárně přinese místo obvyklé půl litru přepálené kávy několik mililitrů,“ vysvětluje Potočný.
Odborné poučení zabere
V Praze se také vyskytují baristé, kteří na objednávku pikola nebo takzvaného presa dokonce vůbec nereagují. „I já jsem se tak ze začátku choval a měl tendenci lidi poučovat. Říkat, že si objednávají nápoj, který neexistuje, protože se zkrátka jmenuje jinak,“ přiznává se barista.
Jediné správné je totiž espresso – kávový nápoj o obsahu 0,04l, kdy se káva praží zhruba pětadvacet až třicet sekund při tlaku okolo devíti barů. Nebo větší varianta je takzvané americano, které můžou mít lidé na mysli, pokud si objednávají se slovy: „Větší preso, prosím.“ Takto ale objednává kávu málokdo a je jen na kavárnících, jak k tomu přistoupí. „Je nesmysl zákazníka učit a říkat mu, že to neexistuje nebo ho dokonce přehlížet. Přišel si vychutnat kávu a ne se nechat arogantně poučovat,“ zdůrazňuje Potočný.
Pokud se lidé ale dostanou do správných rukou a dobré kavárny, tak se pravou kávu většinou konzumovat naučí. „Občas ale klientovi opatrně vysvětlím, že to, co si objednali, neexistuje a přinesu jim profesionálně připravenou kávu. Z většiny jim chutná víc,“ říká barista. Zároveň ale dodává, že to chce praxi v oboru a cit k lidem, protože i takové lehké poučení nemusí snést každé ego. Mnoho lidí má také zažité stereotypy ještě z minulého režimu, kde byla k dostání jediná možná metoda s takzvaným „lógrem“, který zůstane jako sedlina na dně šálku po vypití nápoje.
Přežitek z minulého režimu
Před rokem osmdesát devět do tehdejšího Československa žádné trendy Západu neproudily. „Jsem na to zvyklý. Dřív vám při objednání automaticky donesli kávu s lógrem, vysvětluje lodník Pavel Vančura. Káva zalitá vařící vodou je ale špatně. „Voda by měla být vroucí, ale nikoliv vařící,“ uvádí Potočný. Pokud se totiž na pražení užije vařící voda a pak se ještě nechá káva lehce vychladnout, tak se do její chuti automaticky promítne negativní hořká a kyselá chut´. To ale lidem, kteří kávu s lógrem pijí, divné nepřijde, protože jsou na to zvyklí.
Češi jsou vášnivými konzumenti piva, ale zda budou tak přistupovat i ke kávě prostupující skrze všechny generace a národy, to nikdo neví. Kavárníkům a odborníkům tak zřejmě nezbývá nic jiného, než doufat, že se přístup našeho národa k tomuto nápoji změní. „Ale at´ si každý pije to, co mu chutná,“ říká rozpačitě Potočný.
