Černé dětské oblečení s drzými nápisy jedny pobouří, jiné naopak pobaví
Co vás inspirovalo k založení značky oblečení s odvážnými potisky?
Hlavně moje tři děti. Když se mi narodil syn, kterému je dneska už dvanáct let, nebylo v obchodech žádné dětské oblečení, které by se mi líbilo. Nebo ho bylo velmi málo. Téměř na všem byla nějaká zvířátka a holčičí věci byly většinou růžové. Jednou nám někdo přivezl z ciziny body s kapelou The Clash. Mně to přišlo opravdu super a říkala jsem si, že by bylo potřeba něco v tomhle duchu udělat i tady, ale v české verzi.
Kdy tedy přišel hlavní impuls pustit se do podnikání?
Když od nás můj manžel před čtyřmi lety odešel a já jsem zůstala s dětmi sama. Potřebovala jsem se z toho vzpamatovat a něco dělat. A právě kamarádka Lenka Attelová mi říkala: „Pojď, začneme podnikat, máme nápady, potřebuješ přijít na jiné myšlenky a vyděláme si nějaké peníze.“
Co bylo v začátcích nejtěžší?
Vrhly jsme se do toho bez velkých zkušeností. Já neměla žádné, kamarádka jen z reklamy. Vyznala se v prostředí divadla a televize, ale to je jiný obor.
Nebály jste se zpočátku?
Ani ne, začínaly jsme totiž nejprve s e-shopem. A nevložily jsme do toho žádné cizí peníze. Kamenný obchod jsme otevřely až tenhle rok v květnu.
Jak jste řešily propagaci, abyste se dostaly do povědomí lidí?
Jezdily jsme po nezávislých, alternativních trzích nebo po různých akcích pro děti. Tam jsem se poprvé setkávala s možnými zákazníky a získávala od nich nějakou zpětnou vazbu. Některým se to líbilo, jiným ne.
Co nejčastěji kritizovali?
Většinou černou barvu. Říkali mi, že je to jako do rakve. A jiní zase tvrdili, že černá barva bere energii. Já si to ale nemyslím. Často jim také vadí některé kontroverzní nápisy.
Jaké?
Třeba tričko s nápisem „S komunisty nemluvím“, to se někoho může dotknout. Případně máme i trička „Na nácky seru“. Ale někomu vadilo i dětské body s nápisem „Svobodný Tibet“.
A jaké nápisy vám jdou naopak na odbyt nejvíc?
Teď před Vánoci máme vyprodáno body s nápisem „Tichá noc? To chceš moc“. Ale mimo Vánoce je velmi populární „Pořád bydlím z matkou“. Což ale občas taky někdo neskousne. On to tak totiž napsal můj syn. Bylo mu osm a udělal tam hrubku. A mně to přišlo vtipné, tak jsme to tam nechaly. Jednou to paní kvůli té hrubce dokonce chtěla vrátit. Tak jsem jí ujistila, že je tam chyba schválně.
Můžete nějak charakterizovat vaši klientelu? Kupují vaše oblečení pro děti spíš mladší rodiče?
Je to různé, ale mám spíš pocit, že chodí víc ti starší. Ono je teď trend mít děti v pozdějším věku, takže mám spíš pocit, že jsou to věkově moje vrstevnice. Ale není problém ani s babičkami, co tady vybírají věci pro vnoučata.
Máte stálý sortiment oblečení nebo ho pravidelně obměňujete?
Občas to obměňujeme, protože lidé se k nám vrací a chtějí nové nápady. Nemůžeme ustrnout a dělat dokola pořád pár zaběhnutých kousků. Takže se snažíme přicházet i s něčím novým.
A pokud by za vámi přišel zákazník s nějakým nápadem, který by chtěl na tričko, bylo by možné mu to splnit?
Na přání to neděláme, že bychom vytiskly jen jeden kus. Už se nám ale stalo, že jeden pán měl bezvadný nápad a napsal nám ho. My jsme se s ním domluvily, že to uděláme a pak jsme mu jeden kus toho oblečení daly jako odměnu.
