Ceny nemovitostí dlouhodobě rostou. Někteří si proto staví domy na kolečkách
Fotografka Nikola Machačová (26) pracovala několik let v zahraničí, kde i studovala. Po návratu do Česka si hledala bydlení. „Když jsem viděla ceny bytů, uvědomila jsem si, že to nepůjde. Nechtěla jsem se svazovat hypotékou. Řekla jsem si, že si vytvořím malý domek na kolech, který nebude tak nákladný,“ líčí. Pro Machačovou bylo důležité investovat peníze do vlastního bydlení. Koupila si tak přívěs, který přestavěla na obytný dům.
Celá výstavba trvala něco málo přes rok a Machačová na něm pracovala hlavně o víkendech. „Samozřejmě jsem celý domeček nepostavila sama. Pomáhal mi hlavně můj nevlastní táta, kamarádi a také řemeslníci, kteří dělali odborné práce. Dům i s domácí fotovoltaickou elektrárnou mě vyšel zhruba na 650 tisíc korun,“ dodává. Vše se snažila udělat co nejpraktičtěji, aby ho v budoucnu mohla přizpůsobit rodině. Machačová si bydlení v domu na kolech užívá, ale uvědomuje si, že taková alternativa není pro každého.
Bydlení v přírodě je český sen
Ekonom a sociální geograf Jan Malý Blažek z Masarykovy univerzity se klaní k názoru, že tinyhousy jsou spíše pro mladé a bezdětné lidi. „Žít v tak malém prostoru s potomky je náročné. Navíc je podle mě tento styl spíše pro snílky, kteří si chtějí podobný způsob života zkusit. Určitě jde o dobré přechodné bydlení,“ uvádí Blažek, který s kolegy zkoumá možnosti a limity participativního, neboli společného bydlení v Česku.
Podle Blažka se o alternativním bydlení začalo více mluvit poslední dobou, ale tento fenomén tu byl vždy. Doplňuje, že život v přírodě je typický český sen: „Spousta lidí by chtěla žít mimo město a při tom do práce dojíždět. Spojení s přírodou je u nás Čechů silné.“
Tinyhousy jsou jenom část mozaiky
Tatér Tomáš Milon (38) jako mladý rád stopoval a vždy obdivoval kočovný život. Před třemi lety si koupil maringotku a rozhodl se, že si v ní zařídí bydlení. Na tinyhousu, který má čtrnáct metrů čtverečných, stále pracuje. „S kamarádem jsme si otevřeli tetovací salón, finančně jsem si polepšil. Jednoho dne jsem se rozhodl, že si maringotku koupím,“ vypráví Milon. Tatér přívěs odstavil za Prahou a udělal pár základních oprav. Poté si koupil pozemek, kde je jeho tinyhouse zaparkovaný. „V létě pracuji na pozemku a v zimě opravuji interiér domku. Na projektu dělám už pár let, protože se do ničeho nenutím a pracuji na něm, jen když mám čas.“
Milon zatím do svého dětského snu investoval kolem 300 tisíc korun. Opravy si dělá většinou sám, občas mu ale chodí pomáhat kamarádi. „Radím se hlavně s odborníky. Je důležité říct, že častokrát něco pokazím a musím začínat od nuly,“ přiznává Milon, který v domě na kolečkách tráví všechen volný čas.
Tinyhouse je jen jedna část mozaiky, jak se vypořádat s rostoucími cenami nemovitostí. Cest je podle sociálního geografa Blažka více, například družstevní bydlení. „Pro Čechy to není úplně hezký název, ale v zahraničí jde o běžnou praxi. Tato alternativa je dlouhodobější, protože zde lidé mohou bydlet i s dětmi,“ říká. Vedle družstev se nabízí i bydlení v podnájmu či obecní nemovitosti. Blažek vidí budoucnost i v takzvaných baugruppe, kdy se skupina lidí spojí a postaví si činžovní dům, kde společně bydlí. „Výstavbu je nutné promyslet již třeba při studiích, protože celý proces déle trvá,“ dodává Blažek.
