Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Bez mobilního telefonu se musí člověk spoléhat jen na svou pamět´

Vlastnit chytrý telefon je pro mnoho mladých lidí spíše samozřejmostí než výjimkou. Značná část dorozumívání se tak odehrává přes internet. A to nejen mezi přáteli. Online komunikaci dnes využívají i některé školy. Jaké by asi bylo odložit svou techniku a na jeden den si vyzkoušet být offline? To jsem se snažila zjistit necelý týden před začátkem zkouškového období.

Už poněkolikáté mi ruka samovolně vystřelila ke kapse od bundy, kde obvykle nosím svůj telefon. Zvláštní, jak mám neustále tendenci kontrolovat jeho přítomnost, i přesto, že jsem jej dnes výjimečně nechala doma. Otáčím se za zvukem příchozí zprávy, dobře si vědoma toho, že není pro mě. Kluk přibližně mého věku zaujatě sleduje svítící displej svého mobilu, stejně jako většina mladých lidí, kteří se mnou právě cestují tramvají. Já se zatím snažím zabavit jejich pozorováním, aby mi cesta ze školy utíkala rychleji.

Na Smíchovském nádraží se marně pokouším doběhnout ujíždějící autobus. Podle ručičkových hodinek na levém zápěstí, mám ještě časovou rezervu. Jak to, že jsem si jejich pětiminutového zpoždění nevšimla už ráno? Možná proto, že mi na to kvůli zaspání nezbýval čas. Místo otravného zvuku  telefonu, mě dnes budil mámin hlas, bohužel o půl hodiny později, než jsem potřebovala. „Myslela jsem, že jsme se nakonec domluvily na půl sedmou,“ řekla mi. Štěstí, že jsem bez mobilu jen do půlnoci, zítra se tak budu moci v klidu nasnídat.

Diář není po ruce

Dokud jsem byla ve škole obklopena spolužáky, absenci telefonu jsem si tolik neuvědomovala. Měla jsem totiž možnost se svých přátel kdykoli a na cokoli zeptat. Ale co jsem se vrátila domů, nemohu se soustředit na nic jiného, než na odsunuté úkoly. Ztrácím přehled o tom, kolik mi jich zbývá dokončit a na kolika z nich jsem ještě nezačala pracovat. Veškeré informace jsou sice dohledatelné ve školním systému, k tomu je ale zapotřebí připojení k internetu. A jelikož se i můj jediný elektronický diář nachází ve vypnutém mobilním telefonu, jsem odkázána jen na svou snad stále ještě funkční pamět´.

Večer si podepírám hlavu nad studijními materiály a zoufale se snažím zapamatovat si názvy zahraničních médií. Marně. Učit se byl původní plán. Ten se ale záhy mění v potřebu ukrátit si čas. Vybavuji si slova vyučující Müllerové: „Napište do školního fóra návrh prvních pěti záběrů vašeho závěrečného videa o postupu práce.“ To bych musela být online. Alespoň už vím, na co jsem zapomněla. Snad to budu moci odevzdat i po půlnoci.

Zbývá deset minut do dalšího dne. Hlavou mi stále proudí myšlenky ohledně mých nesplněných povinností. Proč všechno nechávám na poslední chvíli? Mohla bych jít spát, ale musím počkat a přesvědčit se, že jsem nezmeškala nic akutního. Někdo mě mohl shánět. Nebo mi přišel důležitý email. S každou uplynulou minutou jsem stále více přesvědčená o tom, že přerušit kontakty se světem těsně před zkouškovým obdobím, byla naprostá hloupost. Doufala jsem v bezstarostnost a dočkala se naprostého opaku.

Dohnat, co se dá

Otevírám notebook a společně s mobilním telefonem jej po čtyřiadvaceti hodinách konečně zapínám. Jako první navštěvuji emailovou schránku. Za dobu strávenou v offline režimu mi přibylo třicet jedna nových zpráv. Zděšeně pozoruji vysoké číslo a rychle kontroluji obsah. Kromě několika ohodnocených úkolů a upozornění na zítřejší test z českého jazyka, nenacházím nic zásadního. Pokračuji na facebook. „Pošleš mi prosím zápisky? Z čeho je ten zítřejší test? Nevíš, kdy se zapisují předměty ke zkoušce?“ čtu od svých spolužáků. Že nebudu mít přístup k internetu, zřejmě nikdo z nich nečekal.

Narážím na svůj opravený článek i esej z anglického jazyka. Měla bych zpracovat poznámky od vyučujících a obě práce dokončit. Ale jakmile zaženu paniku z časové tísně, obojí odsouvám na další den a pouštím se do vymýšlení úkolu, již zmíněných pěti záběrů. Zhruba hodinu po půlnoci ulehám do postele s pocitem zoufalství. Následně si uvědomuji, že jeden den offline mi přinesl více stresu než užitku.





Tereza Tancerová
Tereza Tancerová
Studuji VOŠP a v Generaci 20 působím již pátý semestr. Kromě psaní také ráda čtu, sleduji akční filmy a už od dětství hraji na kytaru. Baví mě zimní sporty - především lyžování a snowboarding.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.