Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Anorexie pro mě byla spása

Je jako kost a kůže. Přesně tohle přirovnání mě okamžitě napadlo, když jsem uviděla její až hororově vyhublou postavu. S dvacetiletou Katkou, trpící poruchou příjmu potravy, jsem vedla rozhovor o tom, jak snadné je překročit onu tenkou hranici, kdy se z obyčejného hlídání jídelníčku stává anorexie.

Katko, co byl první impuls k tomu, abyste začala radikálně hubnout?

Vždy jsem byla silnější postavy. Při svých 178 centimetrech jsem vážila 75 kilogramů. Na gymnáziu jsem byla od prvního ročníku zamilovaná do jednoho kluka. Když jsem se ve třeťáku rozhodla říct mu o svých citech, dočkala jsem se akorát pohrdání a vtipů na svou postavu. V ten okamžik jsem se rozhodla zhubnout.

Jak od té chvíle vypadal Váš běžný denní jídelníček?

Od té chvíle jsem držela všemožné diety. Takže jsem jedla například ráno

Dívka trpící anorexií, ilustrační foto. Zdroj: commons.wikimedia.org

jedno rajče, k obědu tři lžíce rýže a k večeři půlku papriky. Takhle jsem vydržela asi půl roku. To jsem zhubla asi deset kilo, ale stále jsem si připadala tlustá a přišlo mi, že se proces hubnutí zastavil. Tak jsem přestala jíst úplně.

Bylo těžké to vydržet?

První měsíc vůbec, pak jsem ale začala mít obrovské chutě. Jelikož jsem ale nechtěla zahodit půlroční snahu, přečetla jsem si na webu, že je dobré potravu jen rozžvýkat a pak vyplivnout. To mi zase na nějaký čas stačilo.

Šla jsem na záchod a strčila si prsty do krku…

Kdy nastal ten zlomový moment, kdy jste začala po jídle zvracet?

Mamka si všimla, že jsem už dost hubená a začala mít podezření, že nejím. Takže mě nutila sedět u stolu tak dlouho, než jsem vše snědla. Začala jsem přibírat a měla jsem opět deprese. Tak jsem začala zvracet. Pokaždé, když jsem do sebe dostala celý talíř, tak jsem šla na záchod a strčila jsem si prsty do krku. Připadalo mi to jako nutnost. Jako povinnost, kterou musím udělat. Mamka to nevěděla. Měla radost, že zase jím hodně.

Poznali nějaké změny Vaši kamarádi?

Kamarádi obdivovali to, jak rychle jsem zhubla. Nevěděli však za jakých okolností. Stala jsem se hvězdou. Našla jsem si perfektního kluka a pro hodně holek jsem se stala vzorem. Byla jsem někým úplně jiným. Někým, kdo je naprosto posedlý svou postavou. Dokonce jsem měla takovou modlitbu.

Co to byla za modlitbu? Pamatujete si ji ještě?

Našla jsem ji na jednom webu podporující anorektičky. Vzala jsem si ji za svou a říkala si ji každý den před spaním. Pamatuji si ji slovo od slova.

Můžete ji říct?

Lehám si do postele jako tučné, ale spokojené děvče, neboť vím, že jsem dnes udělala všechno pro splnění mého snu. Pokojně se odevzdám do Anniných rukou, neboť vím, že Ona na mě dohlédne, postará se o mě a nenechá mě znova padnout na dno. Ona jediná ví, co je pro mě nejlepší a já ji budu následovat, kamkoli bude chtít. Nemůžu se dočkat následujícího dne, neboť každou sekundou jsem stále blíže a blíže svému cíli. Dnes jsem byla blíž než včera a zítra budu blíž, než jsem byla dnes.

V té modlitbě říkáte, že se odevzdáváte do Anniných rukou, tím jste myslela anorexii?

Ano. Byla pro mě jako spása. Něco jako Bůh, ke kterému upínám veškeré naděje. Jediný, kdo mi může rozumět.

Místo potravin jen hromada kalorií

Jak vypadal v té době Váš vztah s přítelem?

Jelikož jsem celé dny akorát jedla, zvracela, přemýšlela, co sním další den nebo seděla u internetu a hledala další možnosti, jak ještě víc zhubnout, přicházela jsem postupem času o všechny přátele a rozešel se se mnou i můj kluk. Myslela jsem si, že je to proto, že jsem přibrala, tak jsem si podle rad na internetu začala kupovat projímadlo. To v kombinaci se zvracením fungovalo geniálně. Zhubla jsem na váhu 40 kilogramů.

Kdy jste si uvědomila, že už je Vaše hubnutí životu nebezpečné?

Když jsem začala ztrácet rovnováhu a omdlévat, tak jsem věděla, že je zle. Navíc naše třídní učitelka poslala dopis mamce, že se horším ve škole a že se jí nezdá můj zdravotní stav uspokojivý. Mamka to nejdřív zkoušela po dobrém, pak mě odvedla k doktorovi, kde mi sestavili jídelníček, podle kterého mi mamka doma připravovala jídlo. Začala jsem přibírat a zdravotní stav se mi zlepšil.

A jak jste na tom fyzicky a psychicky teď?

Dva roky jsem na tom byla opravdu špatně. Naštěstí jsem se rozhodla s tím něco udělat. Teď je to už rok, co se snažím jíst podle jídelníčku, který mi sestavili lékaři…Přibrala jsem na 51 kilogramů, ale stejně ještě pořád nejsem schopná jíst normálně a občas mám slabost a vezmu si projímadlo. To se naštěstí stává čím dál tím méně. Hodně mi pomáhá i psycholog, ke kterému chodím jednou týdně.

Myslíte, že ještě někdy můžete žít normální život?

Popravdě? Myslím, že ne. Bojím se toho, že budu pořád vidět místo potravin hromadu kalorií a po každém jídle budu mít ze sebe špatný pocit.


X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.