Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky
Michal Červený navázal spojení s rádioamatérem v Londýně, Foto: Eliška Bramborová

Amatérství, které rádiem spojuje svět

Někdo jen ladí a poslouchá, jiný se spojuje se vzdálenými zeměmi. Michala Červeného (22) nejvíce baví technická stránka radioamatérství. Po rozhovoru s ním jsem zjistila, že se nejedná jen o podivínský koníček, při kterém se nastavují antény a mluví se do mikrofonu u vysílačky, ale o mnohem složitější a zajímavější aktivitu.

Radioamatérství je souhrn mnoha činností přičemž každého baví něco jiného. Stěžejní činností je radioamatérské vysílání – navazování kontaktů mezi radioamatéry prostřednictvím rádiových vln. Základní vybavení je vysílačka. Někdo na ní jen ladí frekvence a poslouchá co se kde „šustne“, někdo raději vysílá a chce se třeba spojit s každou zemí na světě. Michala Červeného nejvíce baví technická stránka jeho záliby. Staví si třeba různé typy antén a zkouší je zprovoznit.

Jak dlouho už se této zálibě věnujete?
Jako malí jsme si se sestrou často hráli s dětskými vysílačkami. Třeba jsme se schovávali v poli s kukuřicí a zkoušeli navázat spojení. Jednou jsem objevil vysílačku po tátovi. On si všimnul, že mě to zajímá a vzal mě do radioklubu, kde se věnovali mládeži. Postupně jsem se začal radioamatérskému vysílání věnovat a dnes to dělám již 12 let.

Vím, že studujete obor na ČVUT Bezdrátové komunikace, který úzce souvisí s vaší zálibou. Myslíte, že právě radioamatérství ve vás probudilo zájem o techniku?
Vždycky mi byla dost blízká, ale dalo by se říct, že pořádně to začalo právě před dvanácti lety. Čím více jsem se o radioamatérství zajímal, tím více jsem se zabýval i technickou stránkou věci. Když jsem na střední začal studovat elektrotechniku, věděl jsem, že jsem si v životě vybral ten správný směr.

Zkoušíte se také kromě stavění a nastavování přístrojů zkontaktovat s jinými nadšenci?
Ano, někdy poslouchám, zda se někdo nesnaží navázat kontakt, abych mu mohl odpovědět. Naopak jindy se pokouším, aby se ozval někdo mně. Údaje o těchto spojeních se zapisují do deníku. Dříve to bylo povinné, teď si deník vede spíš každý pro sebe.

Na kolik přijde vysílačka? Asi to nebude levná záležitost.
Cena se odvíjí od požadavků, které na zařízení máte. Čím složitější a lepší vysílačka, tím dražší.

Abyste se stal radioamatérem, musíte mít licenci, kterou u nás získáte na Českém telekomunikačním úřadu po složení zkoušek. Co je potřeba umět, abyste licenci obdržel?
Píše se test z radiokomunikačních provozů, předpisů, techniky a elektrotechniky. Já jsem dělal ještě zkoušku z telegrafie, ale ta už se dnes nevyžaduje. Když zkoušky uděláte, je vám přidělena volací značka a můžete vysílat na pásmech určených pro radioamatérské vysílání. Značkou se radioamatér identifikuje při každém spojení. Z prvních znaků se pozná, z jaké země vysílá. Česká republika má písmena OK nebo OL.

Kam až jste se „dovolal“? Nezkoušel jste někdy navázat spojení například s Antarktidou?
Když jsou dobré podmínky, můžeš se spojit v podstatě s jakýmkoli bodem na zemi. Moje spojení na největší vzdálenost bylo asi s jiným radioamatérem v Austrálii. Ale mluvil jsem i s těmi, kteří se vydali třeba do Keni nebo Bhútánu.  S některými si posílám i takové kartičky, které vypadají jako pohlednice. Potvrzují naše spojení a slouží jako upomínka. S Antarktidou jsem to nezkoušel. Obecně se do takto odlehlých končin vydávají radioamatéři jen občas a o spojení s nimi usiluje hrozná spousta lidí. Chce se jim dovolat celý svět. Můžete to zkoušet třeba den nebo dva a nemusíte mít štěstí.

Účastníte se i radioamatérských soutěží?
Ano. Je jich docela dost, ale já většinou absolvuji jen dvě, které se konají v létě. To už nemám školu a je na to tak nejvíc času. Párkrát jsem byl na soutěži i za chladnějšího počasí, ale člověk tím trochu riskuje minimálně rýmu nebo nachlazení.

Jak to probíhá?
Většina závodníků přijde na nějaký kopec, kde postaví antény i ostatní vybavení. Pokouší se navázat co nejvíce spojení, ať už se soupeři nebo s kýmkoli jiným. Jednotlivé závody mají různá pravidla. Například čím vzdálenější spojení se ti podaří, tím více bodů získáš. Závod vyhrává soutěžící s největším počtem bodů.

Pro koho je radioamatérství určené? Mohla bych se mu věnovat i já – absolutně netechnický typ?
Ano, určitě. Záleží na tom, co od toho člověk čeká a jak moc se tím chce zabývat. Ze začátku byste mohla jen poslouchat komunikace mezi jinými radioamatéry. Po získání vlastní volací značky i vysílat. Základní informace byste získala buď z knížek, nebo přímo od radioamatérů. Ideální by asi bylo navštívit radioamatérský klub, kde by vám pomohli. Kdybyste se tomu chtěla věnovat víc, určitě by se vám hodilo, kdybyste se o techniku zajímala.


Eliška Bramborová
Eliška Bramborová
Studuje třetím rokem VOŠP, zaměření autorská žurnalistika. Pro web Generace20 píše především o domácích a lifestilových tématech. Zajímá se o jídlo, literaturu, historii nebo tanec.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.