Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Zpěvák reggae kapely: Nehodláme hrát něco jiného jen proto, abychom se proslavili

Muzikant a grafik Turner Harrison (32) pochází z Tennessee, ale více než polovinu života žije v Evropě. Před jedenácti lety se usadil v Česku a založil si zde kapelu TiNG. V roce 2013 vyhráli cenu Anděl v žánru ska a reggae, ale v rádiích jejich písničky nehrají. Nejsou dost komerční. Hrát něco jiného jen kvůli slávě ale nechtějí.

Proč jste se přestěhoval do Prahy?
Kvůli univerzitě. Bydlel jsem rok na Islandu a různě cestoval po evropských státech. Nechtěl jsem se stěhovat jinam, tak jsem začal hledat školy s oborem grafický design. Našel jsem v Praze a v Budapešti. Navštívil jsem obě města a nakonec se rozhodl pro Prahu. Líbilo se mi město jako takové, jeho atmosféra. Při rozhodování jsem vnímal Prahu jako atraktivnější místo pro život než Budapešť. Nakonec jsem vystudoval vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Se mnou se sem přistěhoval i můj bratr Miller, také kvůli univerzitě.

Věnujete se tedy grafice?
Ano. Maluju, tetuju a k tomu mám ještě dvě kapely. Stále zkouším nové věci, protože když něco dělám příliš dlouho, začne mě to nudit. Nejvíc příjmu mám momentálně z grafiky, protože pracuju v bratrově firmě na projektech pro muzikanty. Děláme web design, grafiku, loga, filmové produkce a videa pro hudebníky, kteří si je nedokážou vytvořit sami. Z mé vlastní hudby mi moc peněz nejde, hlavně proto, že jde spíš o hobby. Chci to nechat jako koníček, kdyby to byla práce na plný úvazek, zřejmě by mě to po delší době přestalo bavit.

Jak jste se s kapelou dali dohromady?
Dříve  jsem tu měl hudební projekt Aphrodisiac, to byla taková reggae kapela. Ale po nějaké době jsem se chtěl pustit do jiných věcí a navíc to s ostatními členy kapely moc dobře nefungovalo, měli jsme trochu odlišné představy o hudbě, kterou jsme chtěli hrát. Takže jsem si založil novou kapelu s jinými lidmi, ale tři členové Aphrodisiacu šli se mnou. Pojmenovali jsme ji TiNG a hrajeme takový mix swingu, dancehallu, reggae a rocku.

Jak dlouho s TiNG fungujete?
Zhruba pět let. Je nás osm. Trumpeta, saxofon, dvě kytary, basa, bicí a klávesy. Já hraju na trombón a zpívám. Navíc náš bubeník je z Mexika, já s bráchou jsme Američani a zbytek kapely je z Česka. Dělám si z toho srandu, říkám nám jeden panák tequily, dva panáky Jacka Danielse a pět Becherovek, podle typického alkoholu ze zemí, odkud pocházíme. Kapelu jsem pojmenoval po mé oblíbené jamajské limonádě, ten název se mi líbil. Vyhráli jsme i cenu Anděl v roce 2013 za první desku v žánru ska a reggae.

Dá se s kapelou, která hraje undergroundovou hudbu, prorazit?
Je to těžké, protože ta hudba není pro všechny. Pro nás je někdy obtížné se dostat na větší festivaly, ale měli jsme možnost zahrát si na Colours of Ostrava či Rock for People, což byl velký úspěch. Když chce kapela prorazit, je pro ni lepší, když hraje pop rock, to se lidem líbí. O naši hudbu rádia nemají zájem, protože nejsme dost komerční. Nehodláme ale hrát něco jiného jen proto, abychom se proslavili.

Co se týče publika, jaké vidíte rozdíly mezi americkými a českými fanoušky?
Myslím si, že v Americe mají lidi v publiku občas více energie, Češi na koncertech stojí a poslouchají. To ale neznamená, že se nebaví, že bychom nehráli dobře. Třeba jsme jednou vystupovali asi pro dvacet lidí. Chyběla tam energie, jenom tam tak postávali. Ale po koncertě si koupili naše triko nebo desku, takže se jim vystoupení líbilo. Styděli se, žádný z nich se neodvážil jít tancovat.

Jezdíte do Ameriky?
Ano, každý rok přes zimu jezdím na Floridu na Key West, což je nejjižnější město USA. Pracuju tam jako grafik s jednou firmou a ještě hraju a zpívám. Je tam teplo i přes zimu. Paradoxně si z takových téměř dovolených přivážím víc peněz, než vydělám tady. Ale nemohl bych tam zůstat.

Proč?
Vadí mi, že v Americe vám okolí dává jasně najevo, jak si myslí, že byste měli žít svůj život. Všichni vám říkají, co byste měli dělat, jak se chovat. Nehledě na to, že Tennessee, odkud pocházím, je křesťanský stát a já v Boha nevěřím. Pro mě je logika silnější než víra. To je také důvod, proč se tam nechci vrátit.

 


Barbora Prchalová
Barbora Prchalová
Mou největší vášní vždy bylo psaní, tvůrčímu jsem se věnovala sedm let a stále se snažím ve volných chvílích psát své vlastní povídky. Kromě toho mám ráda hudbu, seriály a hlavně svého ročního kocoura. V Generaci 20 působím již třetí semestr. Přispívala jsem do rubrik kultura, lifestyle, domácí, ekonomiky a sportu. Tento semestr působím jako vedoucí sportovní rubriky.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.