Zpěvačka Radka Fišarová: Šansony nejsou pohádky, jsou to písně o životě
K muzikálu Edith – vrabčák z předměstí vás přivedli režisér Libor Vaculík a autor hudby Petr Malásek. Čím vás na titulní roli šansonové zpěvačky zlákali?
Bylo to velmi jednoduché. V tu dobu končil muzikál Evita v divadle Spirála a já nevěděla, co bude dál. Najednou mi večer zatelefonoval můj profesor zpěvu Eduard Klezla a řekl, že mě osloví Libor Vaculík na roli do Plzně, tak at´ to vezmu. Akorát, že když jsme se pak i s Petrem Maláskem sešli a vše domluvili, tak jsem zjistila, že se mi písničky Edith Piaf na první poslech vůbec nelíbí. Postrádaly noblesu, bylo to takové sprosté a pouliční. Byla jsem z toho, naštěstí jen dočasně, trochu rozpačitá.
Nakonec se vám ale, podle vašich slov, šanson vryl pod kůži…
Po přeložení textů, jsem si k tomu našla cestu. Jednoznačně proto, že dokáží popsat to, co každý může prožít. Nejsou to jen pohádkové příběhy, ale texty o životě. A nejen o tom smutném, jak si občas lidé o šansonu myslí.
Co vás na roli Edith v muzikále oslovilo nejvíce?
Je to samozřejmě trochu jiné než na vlastním koncertu. A upřímně zrovna na představení Edith se mi vždycky nejvíce líbili moji kolegové – tanečníci z plzeňského baletu. Především tanečnice Zuzana Hradilová, která se mnou ztvárňuje Edith ve dvojroli. Pak samozřejmě hudba Petra Maláska a v neposlední řadě také režie Libora Vaculíka.
Máte za sebou mnoho muzikálových postav významných žen. Proč zrovna tato role vám změnila celé další působení?
Vše co jsem kdy hrála, bylo pro mě důležité. Je to mozaika a jedno by nebylo bez druhého. Jen některé role jsou výraznější. Jako právě Edith, Evita nebo Kleopatra. A to, že mě nejvíc ovlivnila Piaf, je myslím proto, že je symbolem hudebního žánru. Zato Evita nebo Kleopatra jsou historické postavy, o kterých někdo napsal hudební dílo.
Narodila jste se ve stejný den, jako Piaf, vidíte ve svém životě nějakou další podobnost se zpěvačkou?
Určitě. Horoskopy jsou v tomhle zřejmě neúprosné. Máme sice hodně odlišný základ do života a opravdu rozdílné zázemí. Nicméně v povaze bych asi našla mnoho společného většině lidí narozených ve znamení Střelců, například uspěchanost, impulzivnost, dychtivost po životě a touhu stále se něčím zabývat.
Co by pro vás znamenalo postavit se na stejné podium, na kterém Edith Piaf debutovala?
Nejsem člověk, který by měl vysněná přání, co se týče rolí. Ale je fakt, že smět si zazpívat nějakou píseň v sále, kde účinkovala Edith, či nejlépe v kabaretu Olympia, to by pro mě byl asi velký zážitek. V Paříži jsem byla jen jednou a určitě se tam chci vrátit. Byla jsem tam v zimě a hřbitov Per la Chasse, kde Edith odpočívá, byl kvůli náledí uzavřen, takže jí ještě dlužím kytičku.
Výročí její smrti jste uctila koncertem, uctila jste její památku i nějak soukromě?
Edith byla zpěvačka, takže naše pocta patřila na jeviště. I ta moje soukromá.
S písněmi Edith Piaf i dalších francouzských interpretů a svými vlastními vystupujete i na koncertech Malá pocta velké Edith a Paris…Paris… Jak tyto programy vznikly?
Když jsem začala hrát roli Edith v muzikálu, dostala jsem nabídky vystupovat s jejími písničkami na koncertech a já to přijala. Nejdříve jsem jezdila s hudbou nahranou na playback a pak jsem začala spolupracovat s první akordeonistkou. Brzy jsme přibrali i klavír. To mi časem bylo málo, takže přišly ještě basa a bicí. A to je v podstatě naše dnešní podoba základu kapely Jazztrio. Když máme větší akce, přibíráme ještě skupinu Rubin Quartet. No a jak šel čas, řekli jsme si s kamarádkou, která mě zastupovala, proč neudělat šansony symfonicky? A tak vznikl také dodnes fungující program pro filharmoniky Paris…Paris…
Všechny písně Edith Piaf a dalších francouzských interpretů zpíváte v originále. Uměla jste francouzsky, nebo jste se začala učit až s nabídkou na muzikál?
Pořád umím francouzsky velmi špatně, ale ze začátku jsem neuměla ani slovo. Všechny texty jsem si odposlouchávala a vypisovala foneticky. Vše podle ucha. Mám kamarádku, ke které jsem začala chodit na hodiny, abych přesně rozuměla tomu, o čem zpívám, protože jsem si přidala trochu jako podvodník.
Šanson je nyní hlavním tématem vaší tvorby, hodláte se mu věnovat i nadále?
V lednu bychom s triem rádi natočili CD, ještě česko-francouzské, kde zazní písně francouzských interpretů i Edith Piaf a některé mé vlastní texty. A potom se chceme vrhnout na naše věci. Rádi bychom došli k vlastnímu repertoáru. To má ale svou cestu. Každopádně, můj plán je: cokoliv budu dělat, dělat tak nejlépe, jak umím.
