Život v internetové bublině. Semestr nastavuje zrcadlo facebookové generaci
Dvě hlavní postavy, jejich počítače a život na sociálních sítích. Přesně o tom je šestidílný seriál Semestr z produkce internetové televize Stream. Každodenní rozhovory vysokoškolských studentů Amálie (Anna Linhartová) a Damiána (Jan Hofman) a jejich „online“ přátel se odehrávají pouze přes videohovory nebo messenger na Facebooku. Netradiční formou je zachycení jejich hovorů, kdy divák po celou dobu sleduje společně s postavami pouze počítačové obrazovky a brouzdání internetem.
Semestr tak zachycuje určitou generační výpověď lidí, kteří tráví většinu svého volné času na různých sociálních sítích. A co na nich vlastně dělají? V podstatě řeší starosti všedního života. Například pochybnosti o správné volbě oboru, u Amálie filmová studia, těsně před dokončením školy.
Nesympatické postavy
Autoři seriálu Adam Sedlák (scénář a režie) a Ondřej Kopřiva (scénář) vsadili na intimitu, možná až voyerský způsob natáčení, kdy divák po celou dobu nahlíží do soukromí dvou vysokoškolských studentů. Seriáloví hrdinové mají dokonce i skutečné facebookové profily. Všechny zobrazené postavy i příspěvky tak lze na Facebooku dohledat. I díky tomu působí příběh o něco reálněji a dokazuje také, že vše co na internet napíšeme, se dá nějakým způsobem dohledat.
Při sledováni seriálu se musí divák občas zorientovat ve dvou dialozích najednou. Často se stává, že spolu hovoří dvě postavy přes Skype a zároveň vedou konverzaci v podobě chatu na Facebooku. Všechny dialogy působí věrohodně, autoři si dali práci i se zobrazováním překlepů nebo gramatických chyb. Hlavní postavy mohou na první pohled působit nesympaticky, což ale neodrazuje. Spíše naopak, nutí sledovat vývoj a příběh Amálie a Damiána až do konce.
V mnoha ohledech poukazuje seriál na různá úskalí používání moderních technologií. Například, když postavy prokrastinují a „zabíjejí“ čas sledováním videí na YouTube, aby oddálili psaní seminárky do školy. A o to přeci jde. Nastavit této facebookové generaci vlastní zrcadlo a ukázat jim, jak vlastně žijí.
Příběh neoslní
Příběh není ničím originální nebo šokující. Amálie vypráví své studijní nebo pracovní problémy. O něco vážnější je téma zdravotního stavu její mámy trpící rakovinou, která se ale v průběhu šesti dílů objeví na obrazovce zhruba třikrát. Žádný větší zásah do děje nemá, což je promarněná šance. Pohled do mysli mladého člověka s nemocným rodičem by seriálu možná přidal trochu potřebné hloubky. Prostor spíše dostávají obyčejné problémy jako například nevhodná spolubydlící Damiána v Berlíně nebo hádky kvůli pozdnímu odepisování na zprávy. Semestr skoro nepůsobí ani jako klasický seriál. V podstatě mu chybí zásadnější děj, zápletka. Jenže právě v tom je tento seriál tak originální. Funguje totiž jen ve svých náznacích, detailech a jistou nedořečeností. Což dává prostor divákovi pro jeho vlastní imaginaci.
Jedná se o obyčejný příběh dvou mladých vysokoškoláků a jejich vztahu na dálku. Důležitá je ale právě forma vyprávění, která je netradiční a ukazuje, že se dá i šestidílný seriál utáhnout bez větší dějovosti a na obrazovce počítačů či mobilů. A zřejmě i pomocí těchto technologií se dá nejlépe udělat výpověď mladé generace, která nejraději komunikuje přes internet. Pro seriál nejvíce hraje věrohodnost, protože podobných Amálií a Damiánů běhá po celé České republice možná i stovky.