Ze slavné Zeměplochy televizní seriál. Fanoušci věří, že svět Terryho Pratchetta obstojí i na obrazovce
Čtenář knižní série Zeměplocha Vojtěch Gross (23) toto klíčové dílo Terryho Pratchetta popisuje jako „do detailu propracovaný fantasy svět s pořádnou dávkou osobitého humoru“. Pratchett, který by v dubnu oslavil sedmdesáté narozeniny, pracoval na Zeměploše celý život. Výsledkem je rozsáhlé dílo čítající 41 knih. Pratchettova tvorba je i po desítkách let natolik oblíbená, že britská stanice BBC oznámila vznik dvou seriálů založených na jeho tvorbě.
Jako první zpracuje knihu Dobrá znamení napsanou ve spolupráci se spisovatelem Nielem Gaimanem, poté zeměplošskou policii: Městskou hlídku. Nadšená Pratchettova čtenářka Veronika Cihlářová (40) se na televizní zpracování těší. Viděla i filmové adaptace. Pro další čtenářku Adélu Šrutovou (25) je ale nejdůležitější Pratchettovo psané dílo. „Na nové zpracování jsem samozřejmě zvědavá, ale nijak dramaticky to neprožívám. Víc než nepovedený seriál by mě trápilo, kdyby se v Zeměploše někdo pokoušel pokračovat,“ říká.
„Kouzlo jeho tvorby je zcela jistě v ucelenosti a komplexnosti jeho světa,“ myslí si Cihlářová. I příroda, smrt nebo náboženství mají totiž své vlastní zákony, podle kterých fungují. „Díky tomu jsou knihy opravdu věrohodné, i když jsou smyšlené. Například moc božstev mnohdy odpovídá tomu, kolik bytostí v ně věří. Nic se neděje náhodně, pokud to zrovna není autorův záměr,“ vysvětluje Gross.
Humor nade vše
Všechna Pratchettova díla spojuje osobitý humor, který je velmi propracovaný. „Zeměplocha se vyznačuje širokým typem postaviček, přehršlí slovních hříček a situačních gagů, které vycházejí ze zeměplošských specifik,“ vysvětluje Boris Hokr, knižní redaktor a zástupce šéfredaktora fantasy magazínu Pevnost. Nejedná se o vtipy bez kontextu. „V tomto ohledu je Pratchett na čtenáře náročný. Je potřeba mít načteno a znát souvislosti, aby člověk text opravdu pochopil,“ říká další čtenářka Adéla Šrutová (25). Dobrodružství ze Zeměplochy baví čtenáře zejména proto, že i když čtou knihu poněkolikáté, pokaždé objeví nějaký nový vtip či narážku. „Pratchetta jsem začala číst už zhruba v roce 2006. Opakovaně se k jeho knihám vracím a pořad mě baví, protože vždy narazím na nové vtipy,“ potvrzuje Šrutová.
Pratchettovi získala mnoho fanoušků i podobnost jeho charakterů se skutečnými obyčejnými lidmi. „Postavy jsou mnohdy nešikovní smolaři, introverti nebo lenoši. V postavě policisty Tračníka například dokonale vidím svého bratra, který u policie pracuje. Nejraději by se stejně jako on zašil někam do hospody a práci vůbec neřešil,“ dává za příklad Gross. Vedle postav ze života se Pratchett věnoval i tématům inspirovaným skutečností. „Někoho tak může vedle příběhu o hledání nesmrtelnosti, zaujmout vyprávění o tom, jak na Zeměplochu udeřila vlna rock’n’rollu nebo pohyblivé obrázky z tajemného Holly Woodu,“ říká Hokr.
Hravý překlad
Pratchettovy knihy se i ve zdánlivých detailech opírají o citlivou práci s jazykem. Například i jména mnoha postav vyjadřují jejich osobnosti, podstatu a charakteristiky. Pro zachování kvality textu tak bylo potřeba vybrat správného člověka, který dokáže i drobné nuance převést do češtiny a pomůže tak vytvořit českou fanouškovskou základnu. Tím je Jan Kantůrek, který se stal nekorunovaným vrchním překladatelem Pratchettových knih. „Je jisté, že bez pečlivě promyšlených překladů jmen by se u nás Zeměplocha nikdy tak neuchytila,“ hodnotí Hokr. Na českém textu je podle něj vidět obrovské množství práce. Ale také to, že to byla práce zábavná. „Kantůrek možná není dokonalý po formální stránce, ale jeho obrovskou výhodou je, že dokázal vyhmátnout esenci Pratchettova jazyka a předat ji Čechům,“ vysvětluje Hokr.
Pratchett si za své dílo vysloužil roku 1998 Řád britského impéria a v roce 2009 ho královna Alžběta II. jmenovala rytířem, díky čemuž se mohl titulovat „sir“. Měl totiž dopad na žánr fantasy jako takový. „Spisovatel Patrick Rothfuss například vzpomíná, že to kdysi byly právě regály se Zeměplochou označené jako bestsellery, co vlilo celým generacím fantasy autorů sebedůvěru a naději, že budou něco víc než obskurní partička spisovatelů pro ještě obskurnější čtenáře,“ vysvětluje Hokr. Pratchett podle něj pomohl zavést fantasy jako žánr, se kterým je třeba počítat.