Z Pussy Riot na Koncertě pro budoucnost naskakovala husí kůže
Jsou čtyři hodiny odpoledne, pomalu se stmívá, pod kabát se vtírá zima a navíc prší. Přese všechnu nevlídnost se Národní třída a její okolí hemží lidmi. U pamětní desky k 17. listopadu 1989 zapaluje svíčku i pětadvacetiletý student Richard Koubek. ,,Přišel jsem, protože dnešní den považuji za velmi významný. Přestože jsem se narodil a vyrůstal až po revoluci, tak jsem přesvědčen, že je pořád důležité připomínat si minulost,” říká Koubek. Dodává, že svoboda je pro něj možnost volit koho chce, studovat na univerzitě, vycestovat a nebát se veřejně vyjádřit svůj názor.
Dobrá nálada se navzdory počasí šíří i ulicí 28. října až k Václavskému náměstí. Cestu lemují stánky, kde lze za dobrovolný příspěvek pořídit připínáčky trikolory nejen českých, ale také ukrajinských barev.
Tančili i bezdomovci
Mnozí novináři se vpodvečer ocitají v zákulisí Koncertu pro budoucnost. Mísí se zde rozverná nálada s mírným stresem. Program se totiž musí dodržet na minutu přesně. U několika bílých stolečků postávají lidé se svařákem nebo s cigaretou. Většina z nich během večera vystoupí.
Farářka Martina Viktorie Kopecká si s úsměvem povídá s fotografem, hongkongský aktivista Samuel Chu se zahřívá před vystoupením. Venku mezitím skupinka dětí podává novináři Jindřichu Šídlovi obrázek namalované české vlajky. Právě Šídlo spolu s kolegyní Lindou Bartošovou dnešní koncert moderuje.
Oliver McGillick, jeden z produkčních akce, která probíhá pod záštitou kulturní neziskové organizace Nerudného festu, si chce na chvíli orazit. ,,Příprava Koncertu pro budoucnost začíná asi půl roku předem, kdy zamlouváme náměstí a sháníme potřebné povolení. Booking kapel probíhá i rok dopředu,” říká McGillick. Vítá, že se akce po covidových letech konečně vrátila do normálního režimu. ,,Kapela Pussy Riot je fantastický symbol a s tématem války na Ukrajině zcela zapadá do kontextu akce,” popisuje McGillick.
Během vystoupení Bena Cristovaa s Davidem Kollerem se už na Václavském náměstí vytvořil pořádný dav. Mnozí se pohupují do rytmu nebo zpívají. Někteří zvládnou obojí. Partička několika bezdomovců tancuje na písničku Nic není nastálo. Lidé se u nich zastavují s úsměvy na tvářích, někteří dokonce i tleskají.
Ruská kapela se postarala o vrchol večera
Tím nejsilnějším okamžikem, kdy až naskakuje husí kůže, je vystoupení Pussy Riot. Ruská aktivistická punková kapela nepředvádí koncert, ale zhudebněný protest. Uvaděč kapely zmiňuje, že dvě členky si za jedno ze svých protestních vystoupení odpykaly skoro dva roky v trestaneckých koloniích. Jedna z nich, Marija Aljochinová, později zpívá i o amnestii, díky které byla předčasně propuštěna. ,,Je tohle začátek svobody?“ křičela během vystoupení do publika.
Právě Aljochinová dokonce utekla z nařízeného domácího vězení, aby mohla v Praze vystoupit. V divoké show zpívají nejen o trestaneckých koloniích, ale o Putinově režimu nebo o válce na Ukrajině. Vyzývají také k propuštění současných politických vězňů, jejichž jména se promítají souběžně s písní. Vystoupení doplňuje český překlad. ,,Musíme porazit Rusko, je to naše povinnost,” zní v jedné z písní. Ke konci jejich setu zazní podpora Ukrajině. ,,Nevybraly jsme si místo narození. Stojíme při Ukrajině. Přejeme jí, aby vyhrála tuhle válku,” uzavírají koncert členky kapely držící modrožlutou vlajku. V tu chvíli běží hlavou slova studenta Richarda Koubka o svobodě. Také on je jistě rád, že se tu podobné akce mohou konat beztrestně.
