VOSTO5: Máme blízko ke klaunství
Divadelní soubor VOSTO5. Vlevo Jiří Havelka , uprostřed Ondřej Bauer, dole Ondřej Cihlář, vpravo Petr Prokop. Foto: fotoarchiv VOSTO5
Kdy vás poprvé napadl koncept Teatromatu?
Teatromat napadl kolegu Ondřeje Cihláře. Myšlenka se zrodila někdy na přelomu roku 2009 až 2010. Premiéru jsme měli v dubnu 2010, takže je to už nějaký rok a půl.
Obohatili jste nějak prvky Kinoautomatu? Co případně zůstalo při starém? Dost podobně pracujete například s uvaděči.
Uvaděče máme ve většině našich představení. Asi byla během představení cítit i cirkusová nebo spíš pout´ovou atmosféra v dekoraci, a to nejen fáborky, ale i pout´ovou estetiku kostýmů. Zmíněné průvodce používáme ve většině našich představení, protože nám to přijde vhodné k pout´ové estetice. Takoví vyvolávači tam vždy jsou a v Kinoautomatu průvodci byli taky, tak například to je podobné. Myslím si, že jsme se Kinoautomatem inspirovali, ale nijak nekopírovali. Divadelní postupy jsou malinko jiné než ty filmové. Film umožňuje trikové a střihové postupy, což v divadle nejde.
Znáte nějaký podobný projekt v České republice nebo zahraničí?
Snad v Brně něco vzniklo nebo to alespoň někdo říkal. Podobnou věc jsme zaznamenali, ale teď si nejsme schopni vzpomenout, jak se jmenovala nebo kdo jí dělá.
Vaše divadelní skupina VOSTO5 vystoupila na cirkusovém festivalu Letní Letná. Jaký vztah máte k novému cirkusu?
Ondřej Cihlář se věnuje novému cirkusu prakticky už od školy a napsal o něm i knížku. Taky se dlouhodobě věnuje učení nebo nějaké pedagogické práci v tomhle oboru a byl přítomen u akce Letní Letná od jejího druhého ročníku. Navíc je nový cirkus žánr, který nás zajímá. Na Teatromatu se to projevuje pouze vizuální estetikou, ale forma je ryze divadelní.
Věnujete se v inscenacích akrobacii, jak je to u nového cirkusu běžné?
Co se týče technik a forem, tak má skupina blíže ke klaunství nebo kabaretnímu žánru než k novocirkusové akrobacii. Ta není úplně v našich silách. Taky jsme na festival jezdili se svým stanem. Ten se k novému cirkusu tak nějak automaticky přiřazuje a v počátcích, kdy naše skupina vznikla, se věnovalo na našem území novému cirkusu naprosté minimum lidí. Zpočátku to byla logická volba, proč na festivalu takovým způsobem vystupovat. Pak z toho vznikla jakási tradice.
Chcete projekt Teatromatu ještě někam posunout nebo sestavit podobně koncipované představení?
Co se ale týká Teatromatu jako takového, tak nás v současné formě baví a v momentální fázi by žádný zásadní progres neměl nastat. Dvojku prostě dělat nebudeme – zatím.
Jaké množství osob prošlo divadelním souborem a kolik představení váš soubor dovedl do finální podoby?
Můžeme říct, že jsme pracovali na dvaceti představeních a inscenacích a sedmnáct z nich jsme dovedli k premiéře a reprízovali více než dvakrát. Počet aktérů v představení zatím spočítaný nemáme, ale řádově se bude jednat asi o 50 lidí. V novém představení Pérák vystupuje hodně nových lidí a premiéru máme 16. října v Meetfactory. Je otázka, jestli počítat jen herce nebo i lidi, kteří s námi nějakým způsobem spolupracovali. Například s výtvarníky by to číslo hodně narostlo.
Spolek by měl v současné době oslaví 15 let existence. Jak to oslavíte a myslíte si, že bude následovat dalších 15 let existence VOSTO5ky?
Proběhne to někdy koncem října. Fakticky si to datum už nikdo z nás přesně nepamatuje. Víme, že to bylo na podzim a ani jsme to neoslavovali, protože máme tady v malém sálu Ypsilonky „velkej galavečer“, jak tomu říkáme. Chceme v něm shromáždit co nejvíc lidí, kteří VOSTO5kou nějak prošli. Tam to chceme skutečně oslavit, a pak ještě někde v baru. Pokud budeme fungovat nějakých dalších 15 let, tak bychom se tomu vůbec nebránili. My jsme se naštěstí k velkým ambicím nikdy moc neupínali.
Jak takový galavečer vypadá?
Máme snahu během něj předvést z každého našeho představení krátkou ukázku, ideálně v původním obsazení osob, což pro nás bude velká legrace. Tak snad se nám to podaří a 22.11. to tady v Ypsilonce vypukne.