Vladimír Mišík: Chci být dobrým vzorem
Jaký hodnotíte hudbu mladých rockových skupin?
U mladých skupin preferuji, aby muzika měla energii. Co se týká akordů a podobných věcí, už nic nového vymyslet nemůžou. Hudba je především o vlastním nápřahu. Pokud do muziky dají veškeré své pocity, tak je výsledek úžasný.
Zaznamenal jste v poslední době nějaké konkrétní kapely?
Vladimír Mišík na akci Pochod proti diabetu 2009, zdroj: wikimedia.org
Určitě, protože můj mladší syn Adam kapelu má, takže se o hudbu mladých docela zajímám. Sice nemám perfektní přehled, ale občas si doma pustím MTV.
Máte v mladých kapelách nějaké oblíbence?
Ze svého sobeckého otcovského hlediska musím říct, že se mi líbí právě kapela The Colorblinds, ve které hraje můj syn Adam.
Dá se říct, že jste pro syna hudebním vzorem?
To by jste se musela zeptat jeho. Chci mu být především dobrým vzorem do života.
Jaký zpěvák nebo kapela vás nejvíce ovlivnili?
V dobách dávných to samozřejmě nebyla jen jedna kapela. Za bolševika jsme slyšeli swingovou muziku, jako byl Milan Chladil a Yvetta Simonová. Potom najednou přišel rock ‚n‘ roll. To bylo takové nejzásadnější ovlivnění a pochopení, že všechno je jinak. Potom jsem začal sledovat britskou scénu, ale to už byla jen inspirace. Nikdy mě neovlivnila jen jedna kapela, vždycky se mi líbila muzika více kapel a žánrů. Pokud bych měl jmenovat, tak nejvíce mám rád Rolling Stones nebo Beatles.
Jak se stalo, že jste od hry na bicí došel až ke zpěvu?
Ono je to o mně někde napsané, ale pravda to není. Když jsme měli s kapelou zkoušku, tak jsem si občas zkusil na bubny zahrát, ale nikdy jsem bubeníkem nebyl.
Jak se vám líbí zdejší publikum?
S ETC jsem tady už poněkolikáté. Koncertoval jsem tu v nějaké hospodě, ještě když jsem hrál s kapelou Blue Effect. Publikum je tady bezvadné. Hlavně tento klub je senzační, protože má správnou klubovou atmosféru, kde nevadí když si lidi chodí během koncertu pro pití. Abych se přiznal, tak jim trošku závidím a taky bych si pro jedno pivo rád došel.