Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Vizuální umělec Martin Pavel: Lidé vypadají lépe nazí

Oslovují ho, aby se před ním mohli svléknout. Fotograf Martin Pavel zvěčnil v rámci svého projektu Daily Portrait už několik desítek polonahých osob různých povolání, věkových kategorií i národností. Zájemci o jeho tvorbu tak mohou každý den sledovat na webových stránkách nový obrázek, který je pokaždé z jiné části Prahy. S mladým umělcem jsme si povídali o tom, co ho vedlo k realizování tohoto projektu i připravované fotoknize.

Jak se zrodil nápad na Daily Portrait?
Seděl jsem sám v baru. Byl jsem opilý a nešťastný ze života i tvorby. Přál jsem si, aby mě něco napadlo a spasilo. Přišlo tohle. Uvědomil jsem si, že v cizině pár stejných bláznů je. Umělci, kteří podobné věci fotí a zveřejňují každý den. Tady u nás ale nikdo nic takového nedělal, tak jsem se toho chopil já.

A co je hlavním smyslem celého projektu? Má nějaký cíl?
Tak v nynějším druhém ročníku jde hlavně o to ukázat Prahu z jiného úhlu pohledu. Navíc, až lidé, kteří jsou na fotkách mladí, zestárnou a semele je  svět plný šedi a strachu, tak oni se na obrázek podívají a uvědomí si, že byla doba, kdy strach neměli. Dalším cílem je spojovat lidi.

Co tím myslíte?
Na fotkách jsou osoby různého vyznání, pohlaví, zaměstnání, bohatí i chudí a všichni stojí vedle sebe nahatí. V tu chvíli jsou si všichni rovni. Nejsou znát žádné rozdíly a tím je to spojuje.

Takže mazání rozdílů je důvod, proč je fotíte polonahé?
Důvodů je víc. Přijde mi to přirozenější fotit odhalené lidi, fotka je tak mnohem silnější. Lidé vypadají lépe nazí. A je to také gesto otevřenosti.

Podle čeho vybíráte místa, na kterých budete fotit?
Je to vždycky úplná náhoda a improvizace v daném prostoru. Pokaždé  focení probíhá v jiné lokalitě Prahy. Jde taky o to, jestli dotyčným vadí hodně lidí kolem nebo ne. I oni sami můžou ukázat něco zajímavého, nějaké pěkné místo. Ale to se mi ještě nestalo. Vždycky vybírám jenom já.

Jaký typ lidí se do Daily Portrait zapojuje?
Jsou to různí lidé. Ať už chováním, vzhledem nebo zaměstnáním. Teď už mám za dva ročníky nafocených skoro 600 osob. Většinou jsou to mladé slečny. Staří lidé jsou usedlí a nejsou tomu otevření.

Takže staré lidi jste nefotil?
Jen jednoho pána, kterého jsem potkal u dveří kostela. Zeptal jsem se ho a on hned souhlasil. Pak jich tam je pár kolem třiceti, ale to jsou už všechno mladíci.

I přesto, že fotíte různé typy lidí, je nějaká vlastnost nebo znak, který vaše objekty charakterizuje?
Jsou otevřeni novým věcem a hlavně přijímají výzvy a možnosti, což Češi moc neumí. Proto si myslím, že se mi bude víc lidí hlásit v zahraničí.

A čím myslíte, že to je, že jsou Češi takoví?
Tady je to prorostlý. Říkám tomu teorie haterství (nesnášenlivosti – pozn. aut.). Lidi jsou takoví, že než by se snažili projekt pochopit, tak ho rovnou odsoudí. Myslím, že je to hodně komunismem, který tady byl.  Ve starých lidech to přetrvává pořád. Takové to hlavně nevyčuhovat, a když někdo z té řady vybočí, tak ho hned za to sejmou. Prostě závidí odvahu. To, že oni ji nemají. A spíš bezdůvodně pomlouvají, než aby se přidali. Ale nemůžu nadávat, lidé se mi hlásí každý den.

Říkáte, že projekt hodně lidí odsoudilo, řekl vám to někdo do očí?
To je furt. Ale na jednu stranu jsem rád. Proto je to zveřejňované, protože právě kritika může zlepšit další fotky. Ale  odborných názorů moc není. To je spíš jen líbí-nelíbí.

A je naopak nějaký umělec, který vám práci pochválil?
Pochválil mě například fotograf Marek Kučera. Ale jinak spíše zahraniční umělci.

Odmítnul jste už někoho, kdo s vámi chtěl spolupracovat?
Ještě ne.

A jaký by musel ten člověk být, abyste ho nevyfotil?
Já lidi nesoudím, takže je mi jedno, co dělal v životě. Má tam místo opravdu každý. I ti, které by určitě nikde jinde nevyfotili. To bych musel z člověka vyloženě cítit, že mi chce nějak škodit.

Stalo se vám při práci něco, co vás překvapilo?
Jednou jsme fotili s Američankou na I. P. Pavlova a kolem šly dvě jeptišky. Tak jsme se  smáli. A kouknu na ně a ony se smějí taky. Vůbec nebyly pohoršené. To mě hodně pobavilo i překvapilo.

Ze všech fotek nakonec plánujete udělat výstavu a fotoknihu. Jak by ta fotokniha měla vypadat?
Nejprve jsem uvažoval o pevné vazbě, kde by byly fotografie seřazené podle pozadí, aby na sebe navazovaly. Člověk by pak měl pocit, že letí Prahou, když nechá padat listy. Ale napadlo mě, že se to dá seřadit i podle jiných kritérií. Takže možná nechám v krabičce těch 365 fotek a zájemci by si je mohli poskládat tak, jak by chtěli. Ono to pak dává různé významy, když se fotky jinak seřadí. Lidé by mohli napsat na Facebook svůj klíč, podle kterého si právě tu svoji fotoknihu vytvořili. Daly by se v tom tak nacházet další úhly pohledu.

Výtěžek z té fotoknihy jste se rozhodl dát na charitu. Proč?
Aby lidé neřekli, že na nich vydělávám. Je to umělecký projekt, ne charitativní, takže tam půjde jen asi pět procent. Je to také dobrá výmluva pro příbuzné fotografovaných lidí, když mají proti Daily Portrait nějaké řeči a připomínky.

Takže ta charita je spíš taková zástěrka?
Ona je to třeba i dobrá výmluva, když jdou kolem policajti. Takže jim vždycky řeknu, že fotíme na charitu a vše je  v pohodě.

Třetí ročník Daily Portrait proběhne v New Yorku. Proč zrovna tam?
Je to přístav světa. Ale plánuju projekt dělat každý rok v jednom městě po celém světě. Chtěl bych strašně do Brazílie. Ale hlavně musím na Slovensko, protože tam už je strašně moc zájemců.


X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.