Valérie Zawadská: Práce v dabingu byla dříve mnohem pečlivější
Dabingu se věnujete už přes třicet let. Na kterou postavu ráda vzpomínáte?
Rozhodně na Jill z filmu Tenkrát na západě, kterou hrála Claudie Cardinálová. Tím se odstartovala moje dabingová kariéra. Tvůrcům se podařilo natočit úžasný snímek. Skvělá režie, hudba i herecké obsazení. Já měla díky režisérce Olze Walló tu čest podílet se na českém znění. Od té doby diváci začali vnímat můj hlas.
Právě režisérka Olga Walló má velkou zásluhu na vaší dabingové kariéře…
Přesně tak. Ale vše způsobila v prvním ročníku na DAMU herečka a profesorka Jana Andresíková. Vzala nás na Kavčí hory do České televize právě k Olze Walló, abychom si zkusili křoví, což je v dabingu ten dav v okolí. Herci mají za úkol pokrýt svými hlasy některé typy v tom davu. Posléze si Olga Walló vytáhla několik studentů, kterým svěřovala nejdříve malé roličky, pak větší, střední až i hlavní. Právě u ní jsem se dabing učila.
Dá se to vůbec naučit?
Myslím, že ano. Ovšem pokud k tomu má člověk předpoklady. Tím myslím dobrou artikulaci, schopnost pochopit jakou postavu člověk namlouvá a především musí mít chut´ to dělat. Já si pokaždé vzpomenu na paní Stellu Zázvorkovou, se kterou jsem měla tu čest potkat se na jevišti Divadla ABC. Vždycky říkala: „Valérko, jak to děláte, že vy to umíte? Já vlezu do dabingu a já to neumím.“ A já jsem jí zase kolikrát odpověděla: „Stellinko jak to děláte? Vy vlezete na jeviště a je to tam, a já tam vlezu a nic tam není.“
Často jste spolupracovala s hercem Miroslavem Moravcem, který vás také zasvětil do tajů této práce. Vzpomenete si, co vám třeba radil?
Byla to nádherná práce. Když jsem se s ním poprvé setkala ve studiu, hrozně mě potěšilo a zalichotilo, když mě vzal za ruku a řekl: „Tamhle se na tu ženskou dívej a nauč se s ní dýchat. To je všechno.“ Zní to jednoduše. Ale zkuste to, když někdo rodí, nebo když má sedmiminutový záchvat smíchu nebo pláče.
Máte nějakého svého následovníka?
Zatím o tom nevím. I když teď se nacházíme na půdě Mezinárodní konzervatoře Praha, kam se nám do výuky podařilo vměstnat práci s mikrofonem, práci před kamerou a práci v dabingu. Pokud se nám podaří dobudovat studio, tak budu první št´astná kantorka, která bude seznamovat studenty s dabingem. Dnes by měl totiž herec zvládat daleko víc věcí, než dejme tomu před třiceti lety.
Jak tedy dabing probíhal třiceti lety?
Dříve ho dělala jen Česká televize nebo filmové studio Barrandov. Ta práce byla mnohem pečlivější, podrobnější a zdlouhavější. To myslím v nejlepším slova smyslu. Mohli jsme se podívat na celý film, měli jsme dopředu k dispozici scénáře a měli jsme možnost si to několikrát vyzkoušet.
Jak se to dělá dnes?
Dostaneme krátkou charakteristiku postavy a jedem. Pravým uchem poslouchám originál a levým sebe. Většinou vidím scénář až na místě. Nestěžuji si. Ale je to strašně náročné. Pokud vše režisér neohlídá, tak je to smůla.
Není to na úkor kvality?
Je.
Proč se celý ten proces takhle prokrátil?
Budeme mluvit o penězích, protože o nich to je. Zadavatelé chtějí mít film během dvou dnů nadabovaný, upravený a připravený k vysílání. Stalo se mi, že jsem přijela do studia v osm ráno a odcházela ve tři v noci, protože se to prostě muselo nadabovat. Kolikrát ani nevím, když mi volají jestli můžu přijet do studia, co budu dabovat.
Co kdyby se vám postava nelíbila? Například to, co říká nebo jak se chová. Odmítla byste?
Tak do téhle situace jsem se nikdy nedostala. Ale stalo se mi, že jsem přijela a najednou koukám, že namlouvám nějaký erotický film!
To vám neřekli?
Ne. Ale je to prostě práce a těch pár vzdechů a čtyři větičky, to se dalo zvládnout.
Dá se dabingem uživit?
Dnes už rozhodně ne.
A dříve to bylo možné?
To ano. Teď jsou honoráře v průměru asi 16x nižší. Jen pro porovnání. Třeba seriál Ženatý se závazky jsem dabovala dva roky. Dostala jsem dva a půl tisíce za jeden díl. Za den jsem jich nadabovala šest. Je pravda, že nikdy už dabér nedostane žádné tantiémy, neboli peníze za reprízy. A zrovna tenhle seriál vysílá kdejaká televize. Podle smlouvy sice dostanete nějaké mizivé procento za opakování, ale jenom dvakrát. A pak už nikdy víc. Dneska za stejnou práci dostanu 100 až 150 korun za jeden díl.
I přesto se mu stále věnujete…
Ale také hrozně ráda pracuji v rozhlase, kdy herec není vidět a jen hlasem musí dokázat tu postavu vytvořit. Ale dabing, to je moje srdeční záležitost. Prostě mám svou práci ráda.
