V pražské Troji vykvetly klenoty
Výstava ve skleníku Fatamorgana probíhá od 17. února do 4. března, tedy o měsíc dříve, než tomu bylo loni. Jako obvykle přivítala mnoho návštěvníků i fotografů. Z blízka si můžete prohlédnout nejen speciálně vyšlechtěné druhy orchidejí v nejrůznějších barevných provedeních, ale také odrůdy rostoucí divoce. Vzácnější a drobnější druhy jsou umístěné v prosklených vitrínách.
Pokud vás některá odrůda během návštěvy zaujala, můžete si jí zakoupit v prodejním skleníku. Výstava ovšem není jen „pastvou“ pro oči. Pro zvídavější návštěvníky byla zajištěna víkendová průvodcovská služba zdarma, doplňující údaje poskytovaly informační cedule rozmístěné po celém skleníku. Osobně jsem preferovala možnost přidat se ke skupině návštěvníků pod vedením průvodkyně a získat tak potřebné informace od školeného zdroje.
Seznamte se s orchidejí
Orchidejí je známo kolem pětadvaceti tisích druhů, FOTO: Marie Machytková
V první části skleníku, který je určen pro suchomilné rostliny, nás průvodkyně seznámila se základními fakty ze světa orchidejí: „Orchideje se vyskytují téměř po celém světě, kromě extrémních oblastí jako jsou pouště a věčně zledovatělé části světa. Většinu odrůd orchidejí, skoro devadesát procent známých druhů, lze nalézt v tropech, některé z nich jsou ale schopné přežít i velmi suché podmínky. Existují také typy, které nalezneme v chladnějších oblastech Himalájí nebo And ve velkých nadmořských výškách.“ Orchideje prý nalezneme i ve čtyřtisícové výšce nad mořem.
Naši pozornost také upoutal fakt, že v současné době známe kolem pětadvaceti tisíc druhů těchto rostlin. Tak obrovské číslo mě potěšilo. Zatím jsem nedokázala v domácích podmínkách udržet při životě žádnou z běžně dostupných odrůd, ale když je jich tolik, možná objevím orchidej, která mou péči přežije.
Zamlžená expozice
Po úvodu jsme pokračovali do další sekce skleníku, která imituje prostřední nížinného deštného pralesu a vyznačuje se vysokou vzdušnou vlhkostí. Že je zde skutečně vlhko mi okamžitě dával najevo můj fotoaparát, kterému se zamlžila snad každá součástka. Duchapřítomně jsem si vytáhla „speciální“ hadřík a očistila čočku, což nemělo absolutně žádný pozitivní výsledek, pouze teď můj objektiv připomínal upatlané sklo v tramvaji. Závistivě jsem pokukovala po ostatních fotografech a přemýšlela, jak je to možné, že oni takový problém nemají?
Zřejmě jsem vypadala neuvěřitelně směšně a zoufale, protože ke mně zanedlouho přistoupil jeden z nich: „Slečno, támhle v tom tunýlku je fukar, tam si ten fot´ák celý šoupněte, at´ si tu čočku docela nerozpatláte.“ Fukar? Jak jednoduché a přesto geniální. Fotoaparát se zahřeje a přestane se zamlžovat. Když byla moje malá soukromá krize zažehnána, mohla jsem se zase začít soustředit na prohlídku. Jak průvodkyně předpověděla, vyskytovalo se zde největší množství vystavovaných květin a to jak orchidejí, tak bromélií: „Bromélie jsou květiny typické pro americký kontinent. Jedná se o druh, který roste epifytně, což znamená, že se přichytí na nějakém pevném podkladu, například na kmenech stromů nebo kamenech. Nejedná se však o parazitní rostliny. Zajímavé je, že bromélie kvetou pouze jednou za život a pak odumírají.“, informovala naši skupinku průvodkyně.
Vznešený název může klamat
Zbytek přednášky už patřil pouze orchidejím. Dozvěděli jsme se, že jejich název pochází z řeckého slova „orchis“, neboli „varle“. Naše skupinka se rázem proměnila v bandu pubertálních výrostků. Komentáře, narážející na fakt, na jaké výstavě se to tedy vlastně nacházíme, si vyžadovaly podrobnější vysvětlení. Název byl prý odvozen od evropských druhů orchidejí, jejichž hlízy svým tvarem varlata skutečně připomínají.
To nás na chvíli uklidnilo, ale jen do té doby, než průvodkyně začala překládat další názvy některých odrůd. Slova jako vstavač nebo tořič naprosto odrovnaly starší pár postávající vedle mě. Oba se začali chichotat a cosi si pošeptávat. Má víra v rozum a moudrost stáří byla poněkud otřesena. Musela jsem se průvodkyně zeptat, jak vznikl název „tořič“. „Kdysi se totiž věřilo, že mají orchideje afrodiziakální účinky.“, zareagovala bleskově. Všechny informace o skutečných významech vznešeně znějících názvů orchidejí sice květiny poněkud „polidštily“, ale barvami zářící květy tím na své kráse rozhodně neztratily.
Klenoty mezi květinami
Pestrobarevná a výrazná květenství prý slouží k nalákání opylovačů. Zaujalo mne, že každý druh orchideje má svého vlastního „soukromého“ opylovače. „To je důvodem, proč některé květiny musí být opylovány ručně, pokud jsou pěstovány v jiném než přirozeném prostředí. Jejich složité rozmnožování z nich dělá klenoty mezi květinami.“, vysvětlila průvodkyně. Jen jakoby mimochodem zmínila i to, že například pěstování vanilky si vyžaduje ruční opylování. Spíše než pracné opylování mě zaskočilo, že i známá vanilka, jejíž chut´ patří mezi mé nejoblíbenější, je vlastně extraktem z plodů zvláštních odrůd orchidejí. Naštěstí jsem v naší skupince nebyla jediná, kdo se tvářil překvapeně.
Zbytek prohlídky už jsme se spíše v „klidu“ procházeli mezi květinami a sem tam byli upozorněni na některé vzácné druhy orchidejí nebo ojedinělá květenství. Osobně jsem se ale už vcelku těšila, až se ze skleníku dostanu na čerstvý vzduch. Neustálé proplétání mezi květinami a desítkami návštěvníků bylo poměrně unavující.
Odbornice sídlí na pokladně
Snažila jsem se ještě zjistit od průvodkyně pár tipů, jak orchideje pěstovat v domácích podmínkách a jak poznám, kterou orchidej mám vlastně doma. Bohužel přiznala, že v této oblasti se příliš nevyzná a odkázala mě na doplňkový skleník nedaleko probíhající výstavy, kde bylo možné zakoupit si svůj vlastní kvetoucí „klenot“, tam prý potřebné informace dostanu. Naneštěstí byly odbornice příliš zaměstnány obsluhováním pokladny a neuvěřitelného množství zákazníků, takže jsem odpověď na své všetečné otázky nezískala.
Mám-li být upřímná, trochu mě zaskočilo, proč alespoň jedna z nich nevede komentované prohlídky v době výstavy sama. Během návštěvy jsem se sice dozvěděla spoustu zajímavostí, v některých chvílích mě ovšem rozčiloval malý žlutý papírek v rukou průvodkyně. A když se nad tím zamyslím, žádné praktické sdělení jsem si vlastně neodnesla. Přesto ale výstava nabízí pěknou alternativu, jak strávit volný čas.
Tipy před návštěvou
- Výstava je mezi návštěvníky velmi oblíbená, tudíž bylo o víkendu ve skleníku poněkud „těsno“. Pokud musíte neustále obcházet organizované prohlídky a vyhýbat se fotografům, výstava ztrácí kouzlo. Máte-li alespoň trochu možnost, vypravte se na ní během pracovního týdne, nebo alespoň brzy ráno.
- Využijte možnost odložit si kabáty a přebytečnou „bagáž“ v bezplatné šatně. V tropických podmínkách a na úzkých stezkách by vás vše jen obtěžovalo. Během výstavy orchidejí jsou navíc květiny umístěny těsně podél cestiček, mohli byste je tedy snadno poškodit.
- Chcete-li pořídit snímky, nezapomeňte si celý fotoaparát „ofouknout“ pod vysoušečem, který je v tropické části skleníku k dispozici. Vyrovnáte tím náhlou změnu teploty a nebude se vám bez přestání mlžit objektiv.
- Nebojte se během komentované prohlídky na cokoliv ptát. V některých částech přednášky bych uvítala aktivnější přístup ze strany průvodkyně. Pokud máte pocit, že se vám dostatečně nevěnuje, rozpovídejte ji.
- Po opuštění výstavy ještě chvíli zůstaňte v prostorách šatny, zvlášt´ v zimním období. Při procházce skleníkem se rychle mění „podnebí“ a kolísají teploty, v nejteplejší části dosahují dvaceti stupňů. Rychlým odchodem do mrazivého počasí byste se mohli snadno nachladnout.