Úkolem každý generace je nas… generaci předchozí
Co vás překvapilo na filmu Občanský průkaz?
Spisovatel Petr Šabach za svým psacím strojem, Foto: idnes.cz
Co mě překvapilo? No, třeba ty čtyři mladý kluci. Ty jsem si předtim nedovedl představit. A byl jsem děsně rád, že to hrály takový neokoukaný tváře. Na to nešlo vybrat žádný známý herce. Naštěstí.
A zkoušel jste se v tom filmu sám hledat? Protože ve vaší knižní předloze je dost autobiografických prvků.
Tak v tom filmu je hlavně spousta obecnejch věcí, který se týkaj úplně všech generací před náma a po nás.
Ani s postavou Petra se nijak neztotožňujete?
To nejde tak říct. Jde o to, že ve filmu je jedna postava tvořená z pěti původních. A já jsem se tam asi s nikým úplně neztotožnil. Já si hlavně myslím, že ten film, kterýmu se dá jinak vytknout hodně věcí, protože s dokonalým dílem se člověk setká opravdu jen párkrát za život, tak ten film má hlavně nějakou náladu. I mladej patnáctiletej člověk, když jde z toho kina, tak ví, o čem ten film vypovídal.
Takže se nedá říci, že byste měl k filmu Občanský průkaz nějaký bližší vztah, než k těm předchozím?
Víte, já jsem ten film viděl dvakrát, a z toho jednou na premiéře. Což není zrovna ono, protože premiérový publikum je blbý publikum. Protože to jsou samí kamarádi a známí a ti se až přehnaně smějou. A pak jsem viděl už jen pracovní verzi a pořád říkám, že se na něj půjdu ještě jednou podívat s normálníma lidma.
Co byste mu vytkl?
No, je dlouhej. Snad lidi nebolí zadek po těch dvou hodinách. Ale ono to prej nešlo zkrátit, my jsme se o tom bavili. Já jsem třeba říkal, at´ vyhoděj celýho Macháčka. Fakt vůbec nevim co tam tahle postava dělá. A oni mi vysvětlovali, že to není ani technicky možný. Že ubrat o pár vteřin nebo minut není problém, ale nemůžete film zkrátit o patnáct minut. Tim nechci říct, že je Macháček špatnej herec, já ho mám rád. Ale tam mi vyloženě nesed.
A nebyl byste radši, kdyby i tento film režíroval Hřebejk? Jako všechny vaše předchozí adaptace.
Já jsem nad tim takhle vůbec neuvažoval. Ono přece jenom Hřebejk i Trojan jsou jedna škola. Hřebejk by to natočil patrně trošku jinak, ale ne nějak výrazně. Kdybych někomu u filmu Občanský průkaz nalhal, že ho natočil Hřebejk, tak by tomu lidi uvěřili. A hlavně neřekl si o to Hřebejk, řekl si o to Trojan a byl jsem za to rád. Protože i když scénář psal opět Jarchovský, tak jsem si říkal, že tomu dá Trojan zase něco trochu novýho.
Nemrzí vás, že si tentokrát vzal Petr Jarchovský ze scénáře pouze malou část z vaší knihy?
Já beru scénáře spíš jako nutný zlo. Z jakýkoliv předlohy musíte vypreparovat jenom některý části a ostatní zahodit. Tam já vždycky tak mírně trpim, protože některý ty situace, na který jsem v tý knížce hrdej, tak já bych je neobětoval. Chápu, že pro děj se musí vypreparovat ta jedna dějová linie, po který se jde, aby to mělo hlavu a patu. Ale já se do tohohle více méně nepletu. Spoléhám na to, že film je syntetické umění a hrajou v něm roli další věci jako hudba a podobně.
Z filmu se vypustila i velice podstatná pasáž z vaší knihy zobrazující rok 1969. Jste svým způsobem rád, že se film této dost dramatické dějové linii vyhýbá?
No, to nejsem vůbec rád. Kdybych já měl hodně peněz, tak si pronajmu Václavák a zabydlim ho tankama. Ale tak víme v jaký realitě žijeme, co se do rozpočtu vejde a nevejde. Ale tady se to neřeší, jelikož Jarchovský je asi o dvacet let mladší než já, takže on si to musí naroubovat na vlastní mládí. Je jasný, že scéna z Václaváku z roku 1969 a mlácení lidí v podchodu, když jedou na koncert, to jsou body světelný roky od sebe vzdálený. Řeknete si, že jde o vyjádření jedný věci. Ale v tý knížce je to trochu jinak. Ten největší šok byl pro společnost v tom, že v roce 1968 byli policajti něco téměř jako lidi. No a rok na to se prostě předvedli.
A myslíte si, že mají ta dvě díla pro čtenáře i pro diváka podobné sdělení, když pomineme některé rozdíly?
Já myslim, že určitě. Že se Trojanovi povedlo udržet tu hlavní věc, a to, že když je vám 15 nebo 17, tak by v tom byl ďas, aby člověk nebyl nasranej na ty věci co se kolem něj dějou. Prostě aspoň trochu tý revolty, a to tam je.
Já když jedu metrem, tak si všímám těch vztyčnejch bodů mezi sebou a tou současnou generací. Třeba si pamatuju, když mi bylo těch patnáct, jak zoufale nerad jsem někoho pouštěl sednout. A to se udrželo. Nebo jak říká můj kamarád Richard Tesařík: „Úkolem každý nový generace je nasrat generaci předchozí.“ A už tisíce let se to daří.
Nesetkal jste se u Občanského průkazu s nějakou negativní odezvou vašich přátel typu „tohle bylo přece úplně jinak“?
Tak samozřejmě se nemůžete zalíbit každýmu. A mě o to ani nikdy nešlo. Občanskej průkaz mezi mýma kamarádama nezavdal důvod k nějakým diskuzím. Ten byl celkem vlídně přijatej. I když taky jsem byl na čtení pro svý kamarády, ještě před tím, než to vyšlo a jeden se zvednul a volal „špatně, špatně, všechno špatně“ a odešel. Ale taky spolu dál chodíme do hospody. Jen se mu tam prostě něco zdálo špatně.
Oslovil vás někdo v poslední době, že by chtěl nějakou z vašich knih filmově zpracovat?
Ne ne, Občanskym průkazem to skončilo. Já taky zatím nemám co novýho nabídnout.
Udělá vám radost, když za vámi někdo přijde, že by chtěl s vaší knihou nějak dál pracovat?
Radost? Já nevim, já neprožívám nějaký euforický stavy. Tam jde spíš o to, že já mám celej život strach, abych něco nepodělal. Tak kde se ta radost má vzít?
Ale ve vašich knížkách radost nechybí.
No já se jí tam snažim nějak nacpat, abych sám sebe zase nějak trošku zmátořil. Ale nepocit´uju nějakou radost. Možná, když za mnou přišli poprvé, tak to jsem si říkal: „Jó podivej člověče, film.“ Tam asi jo.
Na čem novém teď pracujete?
Já teď píšu několik povídek, protože na jaře by mi měla vyjít knížka povídek napůl starejch a napůl novejch v nakladatelství Listen.
A nápad na nějakou větší románovou knížku?
To mám a píšu, ale to se nesmí prozrazovat. Opravdu, to dělaj jenom blbečci. Protože víte o kolika knížkách jsem slyšel, že vyjdou a nevyšly? To nejde. Až máte věc, tak ji položte na stůl a řekněte, tady to je. Ale jako vyprávět o tom? To je, jako kdybyste řekla, já se jednou vdám a budu mít dvě děti.