Téma holocaustu ji zajímalo od dětství. Klára Fischleinová sepsala příběhy tři židovských dam
Tři přeživší dámy se podělily o své vzpomínky na holocaust v nové knize. Bývalá studentka VOŠP Klára Fischleinová na škole napsala absolventskou práci na téma terezínské ghetto. Ta byla prvním krokem pro vydání knihy.
Téma holocaustu ji zajímalo už od dětství. „Se základní školou jsem navštívila Malou pevnost v Terezíně, která mě fascinovala,“ říká Fischleinová a dále dodává, že má částečně židovské kořeny a cítí proto s touto částí historie pouto. Letos v prosinci vydala své první dílo, které nese název Osudy ve stínu šoa. Jedná se o hebrejský překlad slova holocaust.
Na knize spolupracovala se třemi pamětnicemi s lodžského a terezínského ghetta, Věrou Štinglovou, Věrou Vrbovou a Ditou Krausovou. Své příběhy z období druhé světové války povyprávěly do detailu od začátku až do současnosti. Krausová například popisuje i svůj nový život v Izraeli.
Nebylo jednoduché je přesvědčit, aby sesvěřily se svými vzpomínkami. „Věra Štinglová nechtěla o svém životě nejdříve mluvit. Poté, co jsem jí poslala jeden z příběhů ze své absolventské práce, tak souhlasila,“ říká Fischleinová. Dodává, že Štinglová chtěla, aby šlo o autentické dílo s co nejkonkrétnějšími vzpomínkami.
Zvláštní pouto
Při psaní takto emotivních příběhů se jejich obsah spisovatele většinou osobně dotkne. Fischleinová si sice uvědomovala o čem ženy mluví, ale to informace během rozhovoru si tolik nepřipouštěla k tělu.
Vzpomínky lidí mohou na autora dolehnout až postupně. „Při rozhovoru s Věrou Štinglovou jsem byla zcela v pořádku, její emotivní příběh na mě dolehl až při přepisu z diktafonu, kdy jsem se i kolikrát rozplakala,“ vypráví Fischleinová. Mezi ní a ženami se utvořilo zvláštní pouto. I po vydání knihy si spolu telefonují a navštěvují se.
Na křtu byly i dvě ze tří dam – Věra Štinglová s Ditou Krausovou. Úryvky z jejich příběhů četly Marta Sovová a Rebecca Vernerová. „Četla jsem text nejméně dvacetkrát před dnešním večerem, kvůli přednesu. Velmi silný příběh Dity Krausové, ve kterém přemýšlí o tom, že se nemá jak zabít, mě ale dnes dojal znovu,“ líčí Vernerová.
Knihu vydalo nakladatelství P3K, které se zaměřuje hlavně na období 20. století. „Dokud jsou lidé, kteří mohou podat svá svědectví, je dobré takové vzpomínky vydávat. Už proto, že v detailech jsou to vlastně vždy jiné příběhy,“ komentuje jednatel nakladatelství Petr Karas.
