Studenti roztančili pražské metro
Tunely metra se line zvuk nejrůznějších hudebních nástrojů. Odstartovala se šňůra koncertů, které pořádají studenti z Konzervatoře a vyšší odborné školy Jaroslava Ježka. Jednotlivá vystoupení studentů trvá necelou hodinu. „Chceme ukázat, že Konzervatoř Jaroslava Ježka umí hrát mnoho žánrů, ne pouze klasiku,” uvedl ředitel konzervatoře Milan Purnoch pro ČT24. Celý den probíhá celkem 22 koncertů ve 14 stanicích.
Stojím na stanici IP Pavlova a z pohledu na mou tvář je znát únava z každodenní rutiny. Cíl jasný — stanice Můstek na trase B. Nemám ráda, když se na mě lidé v metru lepí, raději si nasazuji sluchátka, zesiluji hlasitost a snažím se utéct do světa hudby. Netuším však, že se do něj za pár minut ponořím ještě více.
Teď se musím protlačit tím davem z vagonu, probíhá mi hlavou, když vjíždíme do mé cílové stanice. Jako vždy, i dnes se našlo několik lidí, kteří neznají pravidlo „nejdřív se vychází, pak se vchází“. Jen kroutím hlavou a prohlížím si reklamní tabule při jízdě na eskalátorech, když v tu ruší neznámý zvuk. Otáčím se a strhávám si sluchátka pod dojmem, že chce někdo projít. Omyl. „Teď vám zahrajeme směs vojenských písní od Karla Hašlera,“ slyším z povzdálí.
Vestibul jako taneční parket
Dav lidí, který se utvořil při výstupu z metra, přilákala studentská kapela Lab Band KJJ pod vedením profesora Bohuslava Volfa. Dechový orchestr a zpěv mladé zpěvačky Anny Štěpánové oživil jindy zašedlé prostory. Snaha dostat se co nejblíže k muzikantům se zdá být nemožná. Nejsem jediná, koho mladí studenti zaujali.
Nespokojuji se s místem vzadu a deru se davem. Výborně, jsem v místě, kde je vidět i na muzikanty. Kolemjdoucí se zastavují a poslouchají swingové a jazzové písničky, také české klasiky. Ze studentů vyzařuje neuvěřitelná energie a je vidět, že je to baví.
Sešli se příznivci i odpůrci
První noty písní Ančička a Před Vejtoňskou hospodou, začínají lidem odhazovat zábrany. Několik párů neudrží svou energii na uzdě a jdou tančit. Takový impuls a podporu pro mladé umělce jsem opravdu nečekala. Děkování na sebe nenechalo dlouho čekat. „Prosím podívejte se za sebe a zatleskejte odvážlivcům, kteří tancují za vámi,“ neváhal upozornit posluchače mladý zpěvák, doprovázející Band.
„Je to úžasné, takové akce by tu měly být častěji,“ sděluje mi své dojmy důchodkyně Helena Šturcová. Dodává, že příště si na „koncert“ v metru vezme židli, aby jí nebolely nohy. To mladé pankáče, které podle typicky upravených vlasů hned poznáte, hudba dechových nástrojů nezaujala. Pokřikování nemístných poznámek si samozřejmě neodpouštějí, ale ne každému se dá zavděčit.
Uplynula necelá hodina a Lab Band se loučí. Lidé opouštějí vestibul a mizí v metru. Třeba se během dne podívají ještě do dalších stanic, kde je hudba přítomná až do desáté hodiny večerní. S úsměvem na tváři a plná pozitivní energie také odcházím zpět do všední reality. Doufám, že organizátoři udělají všechno proto, aby se z akce stala každoroční tradice.