Spisovatel Joseph Kanon: Kniha Berlínské spiknutí prozradí mnohem víc než její filmová podoba
Spisovatel Joseph Kanon při návštěvě Prahy prozradil, co si o hrané adaptaci svého díla myslí. „Spisovatelé většinou kritizují filmy, které se natočí podle jejich knih. Ani já nejsem jiný. Když jsem příběh psal, vytvářel jsem si jeho podobu ve své hlavě, a tak bohužel na plátně nebude nikdy vypadat,“ řekl Kanon během diskuze, podle jehož knihy Berlínské spiknutí (v anglickém originále Good German) se v roce 2006 natočil i stejnojmenný film. Dodává, že knižní podoba prozradí mnohem více informací a detailů, které se ve snímku neobjeví. Divákovi by přitom pomohly děj lépe pochopit například podrobnější informace o vztahu hlavních hrdinů, což je ve filmu zobrazeno jen okrajově.
Režie filmu se chopil Američan Steven Soderbergh, který ho natočil v noir stylu (filmový žánr ze 40. až 50. let, kdy je obraz pouze černobílý), jako poctu Casablance. „Nevím, jestli bylo št´astné rozhodnutí vybrat si jako vzor film Casablanca. Ale byl natočený jen s použitím techniky, která byla v poválečné době k dispozici, čímž dostává příběh určitou autenticitu,“ komentoval Kanon zpracování Soderbergha.
Někdy přeexponované nebo praskající části vizuální podoby obrazu tak opravdu vypadaly, jako ze čtyřicátých let. Kanon vyzdvihuje i fakt, že režisér ve filmu použil i několik skutečných záběrů, které se dochovaly – například scény z Postupimské konference, kde Harry Truman (zástupcem Spojených států) s Josefem Stalinem (zástupcem Sovětského svazu) a Clementem Attleem (zástupcem Spojeného království) diskutovali o poválečné správě Německa.
Scénář přímo na míru
Děj Berlínského spiknutí se odehrává, jak už je z názvu patrné, v poválečném Berlíně, kdy do města přijíždí americký válečný novinář Jake Geismer (George Clooney). Ten však místo informací, které potřebuje ke své práci, potkává bývalou milenku Lenu Brandtovou (Cate Blanchettová). Ta má však menší tajemství týkající se jejího údajně mrtvého manžela bývalého nacistického vědce. Geismer ve filmu řeší několik záhad, jako například, zda je Leny manžel opravdu mrtvý, nebo jej manželka jen skrývá. Ačkoli se mohlo zdát Clooneyho hraní nepřirozené, například ve vyhrocených situacích během rvačky, kde vypadal strojeně a jeho doslova kamenný obličej se do scény nehodil, Kanon byl s obsazením herce spokojený. „Scénář se psal přímo pro Clooneyho, takže mu opravdu sedl,“ dodal.
Největším úspěchem ale byla podle Kanona spíše celková atmosféra, ve které se film natáčel. Hollywoodská studia v té době dokonce sám navštívil. „Atmosféra byla neskutečná, a stejně se přenesla i do snímku. Vše bylo tak autentické, že jsem si připadal jako v opravdovém poválečném Berlíně,“ řekl Kanon.
Spisovatel na závěr diskuze zmínil, že během přípravy k psaní knihy zjišt´oval věci, které sám nevěděl. Nové poznatky tak do ni chtěl přenést. „Nešlo jen o válku ve smyslu obětí, ale prohrávalo se něco tak hrozného jako holokaust. Mocnosti se snažily nastolit nějaký systém spravedlnosti, ale poté jsem zjistil, že se jim to nepodařilo. S mou knihou jsem se tak snažil, aby vyšlo najevo, jak studená válka vznikla. To bylo mým hlavním cílem,“ řekl Kanon, který dodává, že by si každý měl k filmu přečíst i knihu, aby vše dobře pochopil.
