Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Šofr: Menzel je osobnost, která může dělat v branži cokoliv

„Režiséři nové české vlny, se kterými jsem mnohokrát spolupracoval, požadovali kontaktní zvukové natáčení, což tehdy vyžadovalo nezbytnost použití těžké a neobratné metrákové zvukové kamery,“ vzpomíná na své začátky ve filmové branži dvorní kameraman Jiřího Menzela a profesor FAMU Jaromír Šofr.

Oscarové Ostře sledované vlaky patří mezi nejúspěšnější filmy v české kinematografii. Jaký je váš zpětný pohled z hlediska techniky snímací na tento legendární film ze zlatých šedesátých let?
Ostře sledované vlaky jsem točil kamerou Arriflex opatřenou zvukotěstným blimpem, takzvaně arriblimp. Jinak v tomto filmu se bezesporu potvrdily Menzelovy skvělé režijní kvality. Snímek zaujal tím, že ukázal poetickou formou osudy obyčejných lidí na železniční stanici během těžkých válečných let. Bezpochyby film odstartoval naší výbornou spolupráci a kariéru Jiřího Menzela, jež trvá dodnes.

Jaromír Šofr s Jiřím Menzelem, zdroj: cinematographers.nl

Jaromír Šofr s Jiřím Menzelem, zdroj: cinematographers.nl

O filmové technice:

Jak se vyvíjela filmová technika během normalizace?
Od poloviny sedmdesátých let přišla do Čech ruční kamera Arriflex BL, která byla mnohem tišší oproti modelům z let šedesátých. Ale ještě v roce 1976, kdy jsme s Jiřím Menzelem točili Na samotě u lesa, nebyla tahle kamera k dispozici a museli jsme použít těžkou metrákovou kameru. Lehčí model zvukové kamery, jsem měl k dispozici až v roce 1980, kdy jsem točil Postřižiny. Technický pokrok šel neustále dopředu a asi od devadesátých let, se začaly běžně užívat kamery Moviecam, jež se vyznačovaly dokonalým synchronním natáčením.

Ve filmu „Obsluhoval jsem anglického krále“ jsem ztvárnil postavu vojáka. Jakou kamerou jste tehdy vlastně natáčel?

Obsluhoval jsem anglického krále, jsem točil již velice sofistikovanou kamerou Arricam. Nebyla to sice kamera nejlehčí, ale dala se použít i jako ruční. To však režisér Jiří Menzel nikdy nevyžadoval. Určitě to byl model na nejvyšší technologické úrovni, minimálně pro rok 2006.

O spolupráci s Věrou Chytilovou:

V roce 1961 jste absolvoval FAMU snímkem Strop režisérky Věry Chytilové. Jak tehdy probíhalo natáčení?
Na FAMU platil takový velice praktický zákon a zvyk, že katedra kamery spolupracovala s o rok nižším ročníkem katedry režie. Já jsem byl osloven režisérkou Věrou Chytilovou, která tehdy na mně tehdy číhala a znala některé moje školní projekty. Moje práce se jí velice líbila a na základě toho velice usilovala o spolupráci se mnou, což se naplnilo v roce 1960 filmem Strop. Já jsem byl ze svých studijních let velice ovlivněn francouzskou novou vlnou a podílel jsem se na její alternaci známé jako česká nová vlna. Tenkrát natáčení probíhalo v dobrém kontaktu tvůrčím a přátelském. Samozřejmě se práce velice lišila od tehdejší běžné filmové výroby. Nejednalo se vyloženě o profesionální výrobu v porovnání s produkcí filmových ateliérů Barrandov. My jsme vycházeli ze skromných prostředků a náš osvětlovací a světelný koncept tomu odpovídal.

Na který materiál jste tehdy natáčel?
Měl jsem možnost si pro tento úkol zvolit nejcitlivější materiál. Byla to černobílá Agfa Ultra Rapid, která vám umožnila natáčení i v nočních exteriérech Prahy. Tehdy totiž třeba takové Václavské náměstí bylo osvětleno mnohem méně, než je dnes. Ale i přes sporé osvětlení, jsme tehdy dokázali noční život v Praze zobrazit.

O filmové krajině: Převážná většina filmů, na kterých jste pracoval, byla natočena na Sedlčansku. Co bylo hlavním důvodem? Krajina?Já jsem Sedlčansko poznal v roce 1968, kdy jsem v obci Počepice natáčel pro Evalda Schorma film Farářův konec. Pokud režiséři potřebovali pro film nějaké zajímavé místo s malebnou krajinou, vždy jsem jim Sedlčany doporučoval a nebylo problémem je přesvědčit. Takže jsme se tam vraceli několikrát. V minulosti jsme tam natočili populární snímek Vesnička, má středisková. Jinak já jsem Sedlčany poznal i jako usedlík. Na začátku sedmdesátých let jsem si tam totiž postavil chalupu.A v jaké obci byla natočena Vesnička, má středisková? 

Natáčení probíhalo v obci Křečovice, jež je rodiště Josefa Suka. Poblíž v obci Radešín jsme točili film Na samotě u lesa. V polovině osmdesátých let, jsem tam také dovedl režiséra Otakara Vávru a v tamní krajině u bludných balvanů, jsme natočili významnou dramatickou scénu do filmu Putování Jana Amose Komenského.

Kameraman Jaromír Šofr na FAMU, foto: Zbyšek Vondrášek

Kameraman Jaromír Šofr na FAMU, foto: Zbyšek Vondrášek

O cenzuře ve filmu během totality:

Během totalitního režimu vzniklo v české kinematografii několik zásadních filmových děl, které však byly ochuzeny o některé scény vinou cenzorských zásahů. Nevíte, co se s těmito vystřiženými scénami stalo? Existují nebo byly tehdejším režimem zničeny? 

Zničeny nebyly, ale nepodařilo se je nalézt. Nejbolestnější zásah byl učiněn do filmu Skřivánci na niti z roku 1969, režiséra Jiřího Menzela, kdy iniciativou tehdejšího ředitele filmového studia Barrandov, byly hledány způsoby, jak film zachránit, před tím než bude zakázán režimem. Tyto snahy vedly k tomu, že bylo doporučeno některé provokativní politické scény vystřihnout. Jednalo se například o scénu, kdy ministr Nejedlý přijede na Kladno mezi dělnictvo. Scény tedy byly vystřiženy, ve snaze zachránit film pro okamžitou projekci. Nakonec se však film stejně dostal do trezoru a zůstal tam po dobu dlouhých dvaceti let. Po revoluci, kdy byl film znovu připravován do distribuce, a byly vyráběny nové kopie, jsem byl nucen použít některé scény z pozitivu, což ovšem přineslo obrovskou ztrátu kvality. Jenže nedalo se nic dělat, protože k dispozici jsem měl pouze nekvalitní kopii filmu. Skřivánci na niti byli posléze promítáni v obnovených premiérách se všemi záběry, tak jak byli původně natočeni. I když obrazová kvalita je místy nižší. Takže takhle to chodí s politicky nepohodlnými snímky v české kinematografii. Nakonec ale Skřivánci na niti získali v roce 1990 prestižní cenu zlatého medvěda na festivalu v Berlíně.

O zájmech:

Kromě toho, že jste Filmovou Akademii Múzických Umění vystudoval, tak i zde již několik let vyučujete katedru kamery. Učíte i na nějaké jiné škole? 

Zhruba od 1999 do 2009 jsem působil na Columbia College v Chicagu, kde jsem učil zhruba podobné předměty jako na FAMU. Vždycky jsem tam učil jako hostující profesor v prvním čtvrtletí roku. Vedl jsem tam teoretický kurz či praxi v ateliéru. Na ty roky určitě rád vzpomínám.

Je o vás známo, že jste se v minulosti věnoval malířství. Plánujete nějakou novou výstavu? 

Malířství se věnuji dodnes. V Praze jsem měl posud dvě expozice. Nějaké výstavy jsem měl také v Sedlčanech, nebo v menších městech. Zatím poslední expozici jsem uskutečnil v Hradci Králové. Je to aktivita, pro kterou je mi velice líto, že nemám více volného času, poněvadž se k ní dostávám jen o víkendech. Do budoucna mám v plánu opět vystavit v Praze, tak doufám, že to dopadne. Zrovna totiž o tom jednám.

O Jiřím Menzelovi:

Režisér a herec Jiří Menzel absolvoval FAMU filmem Umřel nám pan Foerster. Můžete tento snímek zhodnotit z dnešního pohledu? 

Umřel nám pan Foerster je citlivé a dokonalé dílo absolventa Menzela, které vzniklo na základě povídky Jindřišky Smetanové. V tomto krátkém filmu si zahrála divadelní herečka Svatava Hubeňáková a jiní. Jiří Menzel tímto snímkem bezpochyby potvrdil své režijní kvality.

Menzel si poprvé zahrál ve filmu Obžalovaný režiséra Jána Kadára. Myslíte si, že tehdy odvedl dobrý herecký výkon? Co bylo podle vás hlavní příčinou jeho nepřijetí ke studiu na divadelní fakultě? 

V tomto filmu Jiří Menzel prokázal, že je i výborným hercem. Určitě tehdy odvedl famózní herecký výkon. Na DAMU chtěl snad dělat režii, ale nepřijali ho. Komise musela mít tenkrát naprostý výpadek.

Co říkáte na Menzelovy divadelní hry Bez roucha nebo Mandragora, jež byly reprízovány několik let? Co bylo podle vás hlavním motorem jejich úspěšnosti? 

Důležitými atributy těchto divadelních her bylo skvělé herecké obsazení a v široké míře akceptovaná erotika. Jednu z hlavních postav v Mandragoře ztvárnil Menzelův oblíbenec Jiří Hrzán, který hrál po celou dobu devíti sezón, čili repríz této úspěšné hry. 

Můžete vzpomenout na vaši první spolupráci s Jiřím Menzelem? 

Byla to atelierová černobílá cvičení, brzy na to ovšem dokument „Domy z panelů“ z roku 1960. Snímek se tehdy vyznačoval originální barevnou stylizací. Došlo to ocenění.

Jak hodnotíte Jiřího Menzela jako režiséra a herce?  

Člověk jeho inteligence může dělat v branži cokoliv.

Myslíte si, že bylo dobrou volbou Menzela, natočit film Obsluhoval jsem anglického krále prostřednictvím flashbacků (vzpomínání staršího Jana Dítěte na minulosti)?

Časová skladebná struktura tohoto filmu je nejlepším řešením. Kniha je totiž příliš obsáhlá a toto byl nejlepší způsob, jak děj koncipovat. Ale myslím, že vše podstatné se Jiřímu Menzelovi podařilo do snímku vtěstnat.

Jak hodnotíte spolupráci Menzela s Hrabalem? Proč některé Hrabalovy předlohy byly na konci osmdesátých a začátku devadesátých let zfilmovány jinými režiséry (např.: Příliš hlučná samota). Došlo mezi nimi k nějaké neshodě?  

Spolupráce Jiřího Menzela se spisovatelem Bohumilem Hrabalem byla nejlepší možná. Jiří ovšem v klidu popřával příležitosti kolegům proslavit se adaptací Hrabala, což se nestalo. „Hlučná samota“ je možná nejhorší.

Z jakého důvodu měl Jiří Menzel zákaz tvůrčí činnosti na počátku normalizace? 

Zákaz tvůrčí činnosti se naštěstí týkal jen filmování. Následkem „Skřivánků na niti“. Myslím, že jeho zákaz trval asi pět let. V polovině sedmdesátých let pak již natočil film Kdo hledá zlaté dno.

Co říkate na Menzelovo účinkování v prvním českém sitcomu Hospoda?
Bohužel…

Máte nějakou zajímavou příhodu o Jiřím Menzelovi, k níž došlo během natáčení? 

Zajímavostí je jeho celá životní dráha i charakter. Ale především jeho filmařské umění.

Během čtyřiceti let jste s Menzelem sprolupracoval na několika filmech. Který snímek máte nejoblíbenější? 

Nejraději mám „Konec starých časů“ z konce osmedesátých let. Ve filmu si třeba zahrál výtečný Josef Abrhám.

Oscar či Zlatý Medvěd jsou asi nejprestižní ocenění, jež Jiří Menzel získal ve filmové branži. Jaká je podle skutečně význačná cena ve filmové profesi? 

Skutečně význačná cena ve filmové profesi je široký divácký ohlas morálně hodnotné práce s kvalitním poselstvím.

V devadesátých letech minulého století Jiři Menzel vyučoval na FAMU jako vy, co si myslíte, že ho odradilo ve výuce dál pokračovat? 

Dnešní školství není příležitostí k uplatnění lidí jeho typu.

Prof. Mgr. JAROMÍR ŠOFR (*20. 9. 1939) se řadí mezi zakladatele nové české vlny 60. let. S věhlasnou režisérkou Věrou Chytilovou debutoval snímek Strop, jenž zároveň odstartoval jejich dlouholetou spolupráci. Dále spolu natočili úspěšné filmy Pytel blech či Panelstory. Jaromír Šofr také spolupracuje s oscarovým režisérem Jiřím Menzelem, který ho nazývá kouzelníkem atmosféry. Z jejich tvorby vzešly dnes již kultovní komedie Na samotě u lesa, Vesnička, má středisková nebo Rozmarné léto. Šofr je také držitelem prestižní ceny – Český lev za film Obsluhoval jsem anglického krále.  


X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.