Sněhulák je drsný, od knižní předlohy se však dost liší
Letos vyšel román Žízeň, již jedenáctá kniha ze série s detektivem Holem, se kterou spisovatel Jo Nesbø slaví úspěchy po celém světě. Čtenáři dlouho marně čekali, kdy se konečně Harry Hole objeví i na filmovém plátně. Dočkali se. Režisér sáhl po sedmé knize s názvem Sněhulák z roku 2007. Divák, který Sněhuláka četl, bude filmem spíše zklamán. Ale i překvapen. Třeba tím, že na rozdíl od knihy ve filmu potká jednu z hlavních postav opravdu smutný osud.
Režie se ujal švédský režisér Tomas Alfredson, který stojí za úspěšnými filmy jako například Jeden musí z kola ven nebo At´ vejde ten pravý. I do úloh hlavních postav byly obsazeny známé tváře – Michael Fassbender, Rebecca Fergusonová nebo Val Kilmer.
Hlavní postava je téměř němá
Hlavní postavu svérázného detektiva se sklonem k alkoholismu ztvárnil německý herec Michael Fassbender. Divákovu knižní představu však nenaplnil. Na „pohublou šelmu“, jak Nesbø detektiva vykresluje, je zkrátka moc pohledný. Publikum tak musí skousnout fakt, že Fassbender v roli působí poněkud nepřirozeně. Ale ani to by tolik nevadilo, pokud by si scénáristé lépe poradili s jeho dialogy. Holeovi napsali pouze pár vět a postava tak v podstatě půlku filmu promlčí. To je pro hlavního hráče, který v originále u Nesbøho všechno komentuje a brilantním způsobem vysvětluje, opravdu atypické. Diváka tak tvůrci staví před otázku, v čem je tento detektiv tak schopný a nepostradatelný.
Pokud se rozhodnete přečíst si některou z Nesbøho knih, mohlo by se vám hodit, jak správně skloňovat jeho jméno. Ačkoli by se mohlo zdát, že je to špatně.
1. pád Jo Nesbø
2. pád Joa Nesbøho
3. pád Joovi Nesbømu
4. pád Joa Nesbøho
5. pád Joe Nesbø
6. pád Joovi Nesbøm
7. pád Joem Nesbøm
Děj a postavy ve Sněhulákovi ctí pravidla každé jiné detektivky. Na jedné straně vrah, na té druhé policisté, kteří případ vyšetřují. V knižní předloze postavil Nesbø do čela policejního týmu vyšetřovatele, kterému je téměř všechno jedno. Ten se ale ve filmu proměnil v unaveného pána, který se svou drsnou knižní předlohou nemá společného skoro nic. Celý film jen bloumá a hledá vrahovu motivaci, která je přitom divákovi jasná už od začátku. Už v prvních minutách se na plátně objeví osoba, která jakoby měla na čele napsáno, že je sériovým vrahem. Místo toho, aby děj svižně plynul, zbytečně se vleče a rozjede se až v posledních patnácti minutách, kdy se Fassbenderův Hole konečně vzpamatuje a začne jednat.
Drsná atmosféra umocněná krajinou
V knize se objevuje i spousta retrospektivních pasáží, které mají vysvětlovat věci z minulosti. Filmaři se je pokusili dostat i do filmu. Tam ale působí nadbytečně a diváka matou. Celkově se tvůrci filmu knihou spíš inspirovali a vzali si z ní jen jména postav, vraha a jeho motivaci.
Ještě, že filmaři zachovali alespoň pocit napětí a kladný bod si mohou připsat i za výběr exteriérů. Film se natáčel v Norsku, „hraje“ v něm jak hlavní město Oslo, tak například i Bergen či pláně na horských vrcholcích. Neveselou náladu filmu umocňuje zasněžená norská krajina, kdy se herci prodírají metrovými závějemi sněhu. Mrazivá atmosféra tak z plátna na diváka doslova dýchá.
Na konci Sněhuláka je pak narážka na další případ, který Hole vyšetřuje v knize Levhart. Je také docela možné, že tímto filmem jeho postava nekončí a dostane šanci na reparát.
