Signal festival: pražské kyvadlo je ideální pro světelné projekty
Jako vždy se první den Signal festivalu pražské uličky hemží nejenom turisty, ale snad každým, kdo má v ten večer čas. Lidé si nenechají akci ujít, a to i přesto, že už pět dní v kuse prší. Davy se zastavují u světelných instalací a před interaktivními objekty se tvoří fronty. Výjimkou je ovšem pražské kyvadlo na Letné, které stojí na místě bývalého Stalinova pomníku. Pod jeho ohromnou konstrukcí se nachází prostor působící jako opuštěné garáže nákupního centra a to je pro světelné projekty jako dělané. Právě zde je vystaveno největší lákadlo letošního ročníku nazvané Resonant.
Není jasné, jestli zde masy lidí chybí kvůli schodům, které na Letnou vedou, nebo proto, že Resonant poměrně vybočuje z festivalové trasy. Většina zbylých stanovišt´ se totiž drží těsně u sebe ve vymezeném okruhu pražské Náplavky a Kampy. Nicméně, kvůli omezenému prostoru pod kyvadlem, se k instalaci stejně chodí pouze po menších skupinkách. „Vítáme vás u projektu francouzského umělce Nohisty a skupiny OH1,“ říká anglicky žena před vstupem. „Až vejdete dovnitř, poprosím vás o absolutní ticho. Budeme potřebovat jednoho dobrovolníka, který si stoupne pod rozsvícené světlo a něco opravdu nahlas zakřičí,“ dodává.
V ponurém prostoru pod kyvadlem je naprostá tma, jenom ze stropu visí na šňůře malá žárovka. Dobrovolník z naší skupiny se najde poměrně rychle. Muž si stoupne pod světlo a do prostoru zakřičí hlasité „A“. Najednou se ve tmě rozsvítí mohutná instalace podobající se síti. Ta začne problikávat v symbióze s hudbou, kterou si vytvořila na základě mužova hlasu. Akustika na tomto místě se podobá té v kostele, což ještě posiluje zážitek z hudby. Lidé jsou nadšení a nakonec se dostane i na druhého a třetího dobrovolníka, s jejichž hlasy si objekt pohrává opět zcela jinak.
Videomapping stále boduje
Ačkoliv se projekce na budovách, neboli videomapping, objevuje na festivalu každý rok, u lidí stále nejvíce boduje. „Hodně se nám líbila projekce na Paláci Kinských, kde dobře funguje oční klam. Člověku pak připadá, že se dům rozpadá, a celkově se mění v něco abstraktního,“ myslí si Dominika Migová, která je na festivalu již podruhé. Podobná projekce na fasádě budovy se letos objevuje také u Letohrádku Kinských, kde se navíc musí využít 3D brýle, nebo již tradičně u kostela sv. Ludmily na náměstí Míru.
Vzápětí se také potvrzuje, že co se nehýbe, je pro lidi méně zajímavé. U sítě visící před Rudolfinem, jejíž tvar má znázorňovat vlnu tsunami, se většinou každý jen krátce zastaví. „Nejvíc mě asi zklamala ta sít´, nebyla tam úplně jasná funkce,“ říká návštěvník Marek Kaplan. Za zmínku stojí také projekce nazvaná Magical Garden, která barevnými světly za doprovodu meditativní hudby ozařuje celý Střelecký ostrov. Most Legií se tak díky přihlížejícím stává téměř neprůchodným.
Co většina návštěvníků okamžitě odsuzuje, jsou poplatky u některých instalací, jako například u obří kopule na Klárově. Je pravda, že nekonečná fronta u pokladen mě nakonec také odrazuje, a tak se ani nedozvím, co se uvnitř děje. Ovšem i přes špatné počasí a davy lidí letošní Signal nezklamal. Stal se pro lidi již tradiční možností, jak prožít příjemný večer v Praze a přitom vidět něco ojedinělého.
