Rothmayerova vila: na první pohled pouze strohá a nudná stavba. Pokoj architekta je však bohémský
Při prvním pohledu vila připomíná pouhou krabici s holými zdmi a bez jakýchkoli dekorací. To je ostatně znamení funkcionalistické architektury – vše musí mít svůj účel, co je navíc, je zbytečné. Otto Rothmayer i přes to, že se podílel například na modernizaci Pražského hradu, neměl moc peněz. Musel proto zvolit dům menší, levnější a funkční, v tehdy ještě neobydlených Střešovicích. Akorát tak pro jednoho člověka.
Kuchyně Rothmayerových. Zdroj: Michal Zajíček
Stát musela do roka
Návrh na vilu získal Rothmayer od svého učitele a mentora, významného slovinského architekta Josipa Plečnika, a v roce 1928 začal stavět. Musel ji ale dokončit rychle, během jednoho roku. V roce 1930 se totiž oženil s textilní výtvarnicí Boženou Hornekovou, a o dva roky později se Rothmayerovým narodil jediný syn Jan. „Dům má pouze čtyři malé místnosti včetně kuchyně. S původně pohodlné vily pro jednoho se tak rázem stalo těsné tři plus jedna,” sděluje průvodkyně, Magdaléna Varanová.
Rothmayer musel šetřit místem kde se dalo, a jako vyučený truhlář zhotovil do svého domu užitečný a účelný nábytek. Malá předsíň v prvním patře, ze které se vchází do ostatních pokojů, je plná úložných prostorů. Věci se dají schovat do zdí i do stropu, malé stolky se dají sklopit. Psací stoly v pracovnách lze posouvat na liště po zdi podle dopadu světla a umyvadla v koupelnách jsou nízko, aby se zde lépe vylévaly kýble s vodou.
Sklo místo rohlíků
Bohémský pokoj architekta. Zdroj: Michal Zajíček
Funkcionalistické vybavení vily však neznamená jen účelný nábytek, holé zdi a neútulný prostor. Rothmayer a jeho žena byli oba tvůrčími osobnostmi a každý se v zařizování domu projevoval jinak. Své ložnice měli manželé oddělené. Pokoj Boženy Rothmayerové je uspořádaný a organizovaný, plný deček a jiných textilních materiálů. „Paní Božena byla emancipovaná žena, uspořádala například výstavu kalhot s názvem Civilizovaná žena,“ říká Varanová. Rothmayerová zastávala ve své době revoluční názor, že žena může nosit kalhoty k jakékoli příležitosti a záleží pouze na materiálu.
Pokoj jejího manžela je naopak bohémský a plný dekorací. Různé sošky, kamenné předměty a skleněné objekty jsou naskládány všude po stole a v komodách. Otto Rothmayer se jednu dobu věnoval sklářským výstavám a tento materiál ho velmi oslovil. Zahrada u domu je díky tomu posetá skleněnými instalacemi „Otto Rothmayer řekl jednou své ženě, že jde pro rohlíky. Nevrátil se však za předpokládaných 30 minut, ale za dva týdny s plnou náručí skleněných objektů místo rohlíků,“ doplňuje Varanová.
Dům je zachován ve stejné podobě, v jaké byl před lety postaven. „Syn Jan nechtěl vilu prodat do soukromých rukou, záleželo mu na tom, aby se z domu stal památník díla jeho otce a úzkostlivě vilu opatroval,” sděluje Varanová. V roce 2010 vilu odkoupilo Muzeum hlavního města Prahy a uspořádalo v ní stálou exhibici věnovanou architektovi. Ve stejném roce však Jan Rothmayer umírá a na obnově vily se tak podílí svými vzpomínka pouze jeho žena.
