Román Mafie v České televizi varuje před privatizací veřejnoprávních médií
Možnost privatizace České televize není až taková nepředstavitelná fikce, jak by se mohlo zdát. Stále častěji o ní mluví politici, tuto možnost rád zmiňuje i prezident Miloš Zeman. O to větší může být čtenářské očekávání, jak průběh privatizace televize románově pojme Martin Švehla. Autor, který dříve působil právě v České televizi nejprve na pozici ekonomického redaktora, později jako obchodní ředitel. Příběh díky tomu v mnohém odráží televizní realitu; souběžně s příběhem čtenář získává i zajímavé informace ze světa médií a politiky. To ale samo o sobě nestačí.
Mediální hra
Děj knihy se točí okolo novináře Martina Vobořila z reportážní firmy Okoun. Ten natočil reportáž o podvodech mediální agentury Medcom, jíž vlastní Theodor Suk, kvůli čemuž jde Sukova společnost k soudu. Touto zápletkou Švehla svůj román otevírá. Poté se rozjíždí hlavní část, která je trochu návodem jak udělat změny ve vedení televize i v jejím programu. Autor postupně rozebírá, jak Theodor Suk dosazuje do politiky lidi, kteří budou privatizaci prosazovat nebo jak šíří vlnu negativních komentářů na internetu vůči ČT. Stačí posadit za počítač správné lidi, takzvané „trolly“ a ti rozjedou kritickou kampaň. Vytvářejí rozruch a negativní debaty na sociálních sítích, což dostává televizi pod velký tlak.
Románová Wikipedie
Švehla v knize pracuje s řadou profesních odborných termínů. Ty sice čtenáři hned vysvětluje, ale právě to textu škodí. Například když zdlouhavě a nepříliš záživně popisuje to, jak funguje televize nebo co jeRada České televize. Text často nelogicky skáče od jedné situace ke druhé. V příběhu figuruje velké množství postav, nejčastěji v roli loutek v privatizační hře velkého magnáta. Ani to čtenář neocení. Švehla totiž u každé postavy vysvětluje, co daná osoba dělá, jaké má názory, příběh se rozmělňuje a mění se v nepřehledný guláš jmen.
Pokud chce člověk nahlédnout do toho, jak to asi může fungovat za zavřenými dveřmi televize, kniha jej nezklame. Napínavý a strhující příběh at´ ale nečeká. Svými popisnými a vysvětlovacími pasážemi román spíše připomíná úryvky z odborné práce. Chybí dokonce i konečné rozuzlení. Švehla jen nastíní situaci a nechá ji vypustit do prostoru. Čtenáři tak vzkazuje: domysli si to po svém.
