Rockový filosof Waters postaví svou zeď i v pražské O2 Areně
Koncertní turné Rogera Waterse, zdroj: livenation.cz
Téměř roční koncertní turné, které Waters odstartoval 15. září 2010 v Torontu, má zastávku v Česku plánovanou na 15. a 16. dubna v pražské O2 areně. Až do března bude legendární artrocker koncertovat ve Spojených státech, poté se přesune do Evropy. Stavění a boření zdí ukončí 18. června 2011 v Düsseldorfu. Po celém světě je o koncerty obrovský zájem. U nás se očekávala dokonce tak velká účast, že se již dopředu plánoval přídavek. „Na dubnový koncert se chystám proto, že Watersova hudba a hudba Pink Floyd je nestárnoucí. Waters je zde potřetí a nikdy jsem nechyběl, proto ani tentokrát nechci chybět,“ říká fanoušek a student Univerzity Karlovy Vilém Hanuš (poprvé se zde Waters představil v červnu 2002, později pak v dubnu 2007, pozn. red.).
Celkový počet prodaných lístků pořádající agentura Live Nation nechce zatím sdělit. „Informace ohledně počtu prodaných vstupenek před koncertem nezveřejňujeme, nicméně první koncert je vyprodán a druhý téměř,“ sdělil PR manager agentury Petr Novák.
Artrocker zdrojem výdělku
Vzhledem ke kapacitě O2 areny, která pojme až 18 tisíc lidí, můžeme odhadovat, že dohromady oba koncerty navštíví kolem 36 tisíc diváků. Roger Waters je tak kromě skvělého hudebníka, i obrovským zdrojem výdělku. „At´ už Waters, Gilmour, Mason nebo Wright, všichni jsou (dnes už kromě Ricka Wrighta, který zemřel 15. září 2008, pozn. red.) již třicet let v pozici historických průkopníků, kteří před čtyřiceti lety definovali jeden z typů soundu progresivního rocku. Roger Waters z nich ale již dlouho vykazuje nejstabilnější aktivitu, je tak mediálně viditelnější a současní promotéři se na něho mohou spolehnout jako na bezproblémovou a výdělečnou “rockovou legendu” podobně jako u mnoha dalších britských hudebníků téže generace – například z kapel Yes, Deep Purple, Genesis atd.,“ říká Jan Faix, pražský hudebník a redaktor časopisu HIS Voice (dvouměsíčník pro současnou hudbu bez žánrové segregace, pozn. red.).
V průběhu koncertu bude postavena 73 metrů dlouhá a 11 metrů vysoká zeď. Jak se nechal Roger Waters slyšet, díky modernějšímu projekčnímu systému půjde o větší model, než který si Pink Floyd v osmdesátých letech mohli dovolit.
Dvojalbum The Wall, které mnozí nazývají temnou rockovou operou, začalo vznikat v průběhu roku 1978 a zveřejněno bylo v listopadu 1979. Z alba pochází i světový hit číslo jedna ‘Another Brick In The Wall, Part Two’, který byl mnohokrát předěláván do nepříliš úspěšných cover verzí.
The Wall před 30 lety
The Wall a Roger Waters, zdroj: sazkaticket.cz
V letech 1980 – 1981 uspořádali Pink Floyd své poslední společné turné. V únoru 1980 ho odstartovali v Los Angeles a v New Yorku, v srpnu dorazili do Londýna, následující rok v únoru se přesunuli do Dortmundu a skončili v červnu 1981 opět v Londýně. Po rozpadu Pink Floyd obnovil Waters projekt The Wall ještě v červenci 1990 při pádu berlínské zdi jako sólový charitativní koncert. Po dvaceti letech od jeho posledního uvedení začal přemýšlet o jeho oživení. „Začal jsem uvažovat o tom, že v příběhu The Wall, který je příběhem o jednom člověku, je skryto něco, v čem je možné spatřovat alegorii toho, jak se národy chovají jeden k druhému, nebo jak se církve chovají k sobě navzájem,“ vysvětluje Waters na stránkách iDnes.cz.
Smysl myšlenky alba The Wall si může vyložit každý po svém, většina fanoušků však chápe sdělení podobně jako sám autor. „The Wall je nadčasové album s myšlenkou, která nikdy nezestárne a bude vždy aktuální. Zdi mezi národy, kulturami budou asi pořád a každý z nás má kolem sebe takovou ochrannou zeď, aby se ze všech bláznovin světa sám nezbláznil,“ domnívá se Vilém Hanuš.
Zeď na filmových plátnech
K samotnému pochopení alba The Wall pomáhá i stejnojmenný film z roku 1982 od režiséra Alana Parkera. Příběh, k němuž námět i scénář napsal sám Roger Waters, je doprovázen hudbou z alba The Wall, v podstatě je pomocí hudebních textů vyprávěn. V hlavní roli Pinka se představil irský zpěvák, muzikant, politický aktivista a zakladatel charitativní akce Live Aid Bob Geldof. Jde o filmové ztvárnění příběhu s pravděpodobně autobiografickými prvky překrytými metaforami, symboly a animovanými sekvencemi od politického karikaturisty a kreslíře Gerarda Scarfa.
Po skončení turné The Wall nahráli Pink Floyd společně ještě studiové album The Final Cut a v roce 1985 Roger Waters kapelu opustil. Prohlásil, že je kapela „kreativně vyčerpaná“ a domníval se, že bez něj zanikne. Ve skutečnosti však následující alba Davida Gilmoura a zbylých členů Pink Floyd jako A Momentary Laps of Reason nebo The Division Bell zaznamenalo na britském i americké trhu větší úspěchy než sólové projekty Rogera Waterse.
Došlo také k soudnímu procesu, kde Waters žádal, aby název kapely nebyl již používán. Nakonec byl spor mimosoudně vyřešen a název byl ponechán Davidu Gilmourovi a Nicku Masonovi (Rick Wright nebyl od roku 1979 po vyhození oficiální součástí kapely a stal se jen tzv. najatým klávesistou, plnoprávným členem se stal opět až v roce 1988, pozn. red.).
„Gilmourovec“ nebo „Watersovec“
David Gilmour a Roger Waters, zdroj: enciclopedia.com.pt
Fanoušci i přes rozpad skupiny zůstali věrní jak Pink Floyd, tak Watersovi. „Osobně se domnívám, že dodnes nevznikl zásadní důvod, proč začít rozlišovat mezi Pink Floyd a Rogerem Watersem. Vývoj značky Pink Floyd je po smrti klávesisty Ricka Wrighta nejasný, ale do té doby tomu bylo tak, že koncertní repertoár Pink Floyd se s Watersovým vždy částečně překrýval. Obě jména nabízejí publiku víceméně stejný typ hudby a show a vlastně se tak vzájemně podporují. Jedno bez druhého by nemělo význam,“ myslí si Jan Faix.
Jak ale také dodává, dnes existuje řada rockových fanoušků, kteří považují Waterse za autentičtějšího představitele hudby Pink Floyd. „Druhý tábor to popírá, společně tak mají nevyčerpatelné diskuzní téma pro časopisy, blogy i posezení v hospodě,“ tvrdí Faix. Redaktorova slova potvrzuje i Vilém Hanuš, který k tomu doplňuje: „Mezi fanoušky se říká, že buď je spíš „Gilmourovec“ nebo „Watersovec“. Já jsem to druhé, pro mě je Waters onen Pink. Samozřejmě, chci to vnímat jako celek, protože dohromady tvořili skvělý tým. Waters skladatel a otec myšlenek, Gilmour skvělý kytarista a zpěvák.“
To, jak skvěle se doplňovali je patrné především z jejich společné skladby Comfortably Numb z alba The Wall, kde jsou nejen nejslavnější Gilmourova sóla, ale originálně podaný dialog obou protagonistů. Ti, co pamatují projekt The Wall z roku 1980 si jistě vybaví onen známý moment, kdy se Waters při svém partu prochází dole před postavenou zdí a vzápětí ho střídá osvětlený Gilmour stojící nahoře na ní.
Nestárnoucí muzikanství
Kompletní Pink Floyd na Live 8 2005: zleva – David Gilmour, Roger Waters, Nick Mason, Rick Wright , zdroj: ireport.cz
Pink Floyd se ve své nejslavnější sestavě ukázali společně po 24 letech na koncertě Live Aid v Londýně, kam je 2.července 2005 pozval organizátor a přítel Bob Geldof. Po vystoupení se vedly diskuse o znovuobnovení kapely, ale po několika prohlášeních Waterse a Gilmoura a později i po smrti Ricka Wrighta naděje definitivně zanikla.
At´ už mluvíme o Rogeru Watersovi nebo Pink Floyd, oba pojmy v některých vzbuzují vzpomínky na začátky artrockové éry, na mladé vlasaté hudebníky, kteří svými experimenty a nápady přinesli hudebnímu průmyslu nový žánr a nový zvuk. Ti mladší fanoušci si vybaví starší šedivé pány, kteří i v době prvoplánových světelných show, extravagantních tanečníků a playbacků dokážou stále zaujmout svým muzikantstvím a nesmrtelnými melodiemi.
A právě ono skvělé muzikantství, známé melodie a originální hudebně-divadelní projekt v novém technicky propracovanějším kabátě, máme možnost poprvé zhlédnout i u nás. „Pořádat koncert Rogera Waterse pro nás znamená především prestiž. V minulosti jsme pořádali několik jeho koncertů a vždy se odehrály ke spokojenosti fanoušků i interpreta samotného. Roger Waters je skvělý umělec a velký profesionál. Já osobně jsem se s ním setkal pouze jednou a působil na mě velmi pohodovým dojmem,“ uzavírá Petr Novák.