Při výběru kapel občas hodně diskutujeme, říká produkční Malostranské Besedy
Nabídku na vedení klubu si David Dvořák rozmýšlel jen jeden den. Foto: Zdeněk Zapletal
Jak jste se dostal k práci produkčního v hudebním a divadelním klubu?
Šest let vedu v Liliové ulici klub Blues sklep. Jednou přišel kolega David Hanzlík a líbilo se mu tam. Začal chodit na koncerty častěji a jednou se zmínil, že se chystá do výběrového řízení na provozování Malostranské Besedy jako celku. Později mě oslovil, jestli bych byl schopný jít do toho s ním, jakožto garant prvního patra, což je hudební a divadelní klub. Pro mě to bylo přece jen velké sousto. Nicméně jsem se rozmýšlel asi den a zavolal jsem mu, že velice rád. Přizval jsem ještě svého kolegu dramaturga z Blues sklepa, Martina Královského.
V březnu 2010 u příležitosti znovuotevření Malostranské Besedy zde hrálo divadlo Járy Cimrmana. Snažíte se divadelní představení do programu zařazovat?
S divadlem je zde trochu problém. Sál v prvním patře není úplně divadelní. Vím, že má v Malostranské Besedě velkou tradici. Jenže nyní jsou větší nároky. Nemáme místo na skladování kulis a dekorací, přesto se mu věnujeme. Snažíme se zhruba každou neděli divadlo do programu zařadit. V minulosti se tu hrálo například velmi úspěšné taneční představení Jessie a Morgiana.
Znamená to tedy, že bylo plno? Jak na divadlo reagovali lidé?
Všech 112 míst zaplněno nebylo. Bylo těžké naučit lidi chodit do klubu na divadelní představení, vzhledem ke čtyřleté pauze, kdy byla Malostranská beseda mimo provoz. Učili jsme se vybírat hry, které by se hodily pro minimalistické divadlo. Přesto jsme tu měli i regulérní balet na špičkách.
Účinkující interprety do hudebního klubu vybíráte společně s dramaturgem?
Primárně to řeší Martin, ale samozřejmě hodně lidí se obrací na mě, protože se známe dlouho. A tak navrhnu, že třeba ten a ten koncert by bylo dobré udělat. Občas hodně diskutujeme. Ale někdy se třeba lidem něco nelíbí a je malá návštěvnost. Když na tom proděláváme, musíme vystoupení zrušit, i když jsou to výborné kapely.
Hlásí se vám skupiny samy, nebo je častěji musíte oslovovat?
O některé interprety moc stojíme, takže je oslovíme. To byl případ Krausberry nebo pana Mišíka. Ale kapely musíme i hledat, takže děláme i různé projekty. Přes léto proběhl již druhý ročník Mladostranské Besedy, kde bývá dobrovolný nebo symbolický vstup. Hrají tu mladé kapely a my je podle nejlepší návštěvnosti zařazujeme do pravidelného programu.
Hudební a divadelní klub hostil také projekt kapely Olympic. Jak jejich koncerty vypadaly v klubových prostorách?
Projekt se jmenoval Olympic Retro Tour a kapela odehrála celkem 12 koncertů. Deset jich bylo řadových a dva Best Of. Ty řadové byly vždy věnovány jedné éře Olympic. Muzikanti si ze začátku stěžovali, protože museli po letech zkoušet staré věci. Oni většinu na standardních koncertech nehrají, takže ty nejstarší alba znal jenom pan Janda a ostatní se je museli učit. Nakonec to ale mělo výborné odezvy.
Napadlo vás, že byste v takových projektech pokračoval?
Jistě, ale velké koncerty jsou hlavně o financích. Pokrýt náklady ze vstupného nezvládneme. Přesto máme něco rozjednané, ale nemůžu zatím říkat co.
Jaké interprety jste v minulosti oslovil, a jste pyšný, že zde vystoupili?
Kromě skupiny Olympic zde pravidelně hrají Čechomor. A samostatný koncert tu měl i zpěvák z Nazareth Dan McCafferty.
