Přebytečné knihy lze schovat v kavárně nebo na zastávce
Cestovat za odloženými knihami – to je hlavní myšlenka projektu Knihoběžník. Ten funguje tak, že lidé nechají své přečtené knihy na určitém místě, například v kavárně, v čekárně u lékaře, na autobusové zastávce nebo v obchodním centru. Tam si knížky, polepené nálepkami s názvem projektu, mohou vyzvednout lidé, co se za nimi vydají. Zapojit se může každý. Stačí se zaregistrovat na internetu a vyhledat, jaké jsou v jeho blízkosti.
Lidé pak zadají kód, který najdou na první stránce a vyplní, že mají Knihoběžníka u sebe. Pokud někdo chce nějaké vlastní knihy do projektu také přidat, vytiskne si z internetových stránek nálepku a letáček s informacemi o nápadu, zaregistruje ji na webu, a tak vznikne nový Knihoběžník. „V létě jsem si udělala výlet a asi pět knih rozmístila a dvě si přivezla,“ říká studentka Diana Baumerrová.
Projekt založili v roce 2010 pracovníci z internetového knihkupectví Martinus na Slovensku a poté ho rozšířili také do České republiky, kde s jeho realizací pomohla například Michelle Losekoot. „Každý má doma nějaké knihy, které mu překážejí, ale nemá srdce je jen tak vyhodit. Může z nich tedy udělat Knihoběžníka a seznámit je tak s více lidmi,“ říká Losekoot, která pracuje právě pro zmíněné knihkupectví. Vysvětluje, že knížky nemusí být od Martinusu, ale může to být jakákoliv starší literatura, kterou má člověk doma.
Inspirovali se v geocachingu
Anna Porubcová, zakladatelka Knihoběžníka na Slovensku, přiznává, že se inspirovali ve známém geocachingu, při němž lidé cestují a hledají různé schované předměty. Rozdíl je ovšem v tom, že člověk při nalezení Knihoběžníka nevyměňuje knihu za knihu. Při nalezení pokladu při geocachingu se poklady občas vyměňují, ale nutnost to také není.
Porubcová tvrdí, že je samozřejmě možné, že se ke Knihoběžníkovi dostane někdo, kdo se rozhodne si ji nechat. Je to přece jenom cennější předmět, než malé drobnosti z „kešek“ při geocachingu. Často se stává, že lidé umístí knihu například do obchodního centra a tam ji vyhodí úklidová služba. „Nejlépe se prověřil systém partnerských míst, kdy se Knihoběžník dá do kavárny, seznámí se s tím personál a ten ho vydá a poté, co něj člověk řekne,“ vysvětluje Porubcová.
Když se projekt rozjížděl, knihkupectví Martinus vybralo desítky knih, jenž rozdali blogerům, kteří pro ně píší recenze, aby z nich tvořili Knihoběžníky. „Když mě oslovili s tím, abych jim pomohla s projektem, byla jsem nadšená. Dali mi knížky a ty jsem musela přečíst, napsat o nich na blog a poschovávat je po republice,“ říká blogerka Jana Benešová. Ta jednu knihu například uložila v kavárně Madam Čokoláda v Sušici, kam hned druhý den přijel další čtenář, aby si příběh vyzvedl.