Pražská kapela Discoballs: V Rumunsku nás málem sežrali
Na Back to School jste dostali možnost zahrát si vedle známých českých kapel. Čím to je, že jste se dostali do tak úzkého výběru?
Anna Vondrysková: Myslím, že je to dost o kontaktech. Přeci jenom když člověk má hodně známých mezi muzikanty a organizátory, tak je pak mnohem jednodušší dostat se jako předkapela na větší koncerty a na festivaly.
Lukáš Vyskočil: Oslovil nás produkční festivalu Jan Lippert, se kterým jsme jednali už když se připravoval letošní ročník festivalu Rock for People. Napsal nám, že se s námi dobře spolupracuje a zda bychom si nechtěli zahrát i tady. A my jsme po tom hned skočili.
V Praze a Olomouci jste na Back to School hráli jako první a začínali jste už ve tři hodiny. Nevadí vám vystupovat tak brzy, když většina lidí chodí až později odpoledne?
AV: Už jenom dostat se na tak velkou akci je paráda. Takže to, že jsme byli první, nám náladu nezkazilo. I když je jasné, že tam ještě nebylo tolik lidí. Pro nás je to především možnost ukázat se lidem, který nás třeba ještě neslyšeli.
LV: Původně jsme měli hrát v jiných hodinách. Nevím, co se nakonec stalo, že to přehodili. Ale i na Rock for People jsme hráli první a bylo to super.
Nezáleží vám tedy na pořadí, hlavní je že si zahrajete?
AV: Nás vystupování vždycky baví. Já si tedy teď ty dva poslední koncerty kvůli nemoci nemohla užívat na plno. Vždycky po pódiu běhám a skáču a teď jsem moc nemohla. Tak jsem zjistila, že taková ta barová zpěvačka s kytarou ze mě asi nikdy nebude.
LV: Samozřejmě bychom uvítali lepší čas, ale i takhle si to všichni užíváme. Já sice běhat nemůžu, ale šaškuju aspoň s rukama. Ostatní skáčou, kytarista mi třeba leze po bicích a tak dále.
V hlavním městě jste měli před pódiem okolo dvou stovek lidí, ale doopravdy se to rozjelo až později. V čem si myslíte, že to bylo?
AV: Na začátku bývá vždycky méně lidí, více se stydí. Ale někteří se bavili..
LV: Nejsou ještě opilí.
AV: A většinou se lidi umí bavit, jenom když mají v sobě nějaké pivo, panáka. Což je docela problém. Pár lidí stojí před pódiem, ale spousta jich přijde na festival a sednou si k pivu, na to můžou jít do hospody.
Vidíte v tomhle specifikum českého publika?
LV: Tak o tom, že jsme národ pivařů a rádi se napijeme se tak nějak ví. Záleží na každém, jsou lidi, kteří se umí bavit bez alkoholu a jsou lidi, kteří ne.
Čekali jste víc lidí, kteří přijdou hned na začátek?
LV: Spíš méně. Já si vždycky říkám, že tam určitě nebude ani noha a pak jsem překvapený, když se tam někdo objeví. Samozřejmě třeba na festivale MightySounds, kde jsme hráli už několikrát, je to jiné. Už tam máme vybudovanou fanouškovskou základnu. Ale i tady jsme byli spokojení s tím, jak to dopadlo.
Vystupovali jste i v zahraničí, kde vás přijali nejlépe?
AV: Byli jsme v několika zemích na koncertních šňůrách ale myslím si, že nejvíc se nám líbilo asi ve Slovinsku. Byli jsme tam několikrát a pokaždé byli lidé velmi milí a pohostinní. Ale všechna místa, kde jsme hráli, měla něco do sebe. Je pravda, že v každé zemi mají lidé trochu jinou mentalitu. Třeba v Rumunsku jsme měli pocit, že by nás nejraději sežrali. Bylo to trošku nepříjemné, ale oni jsou prostě takoví.
LV: Chtěli s Ančou tancovat. Odmítnutí brali jako urážku, takže byli pak naštvaní a různě tam pobíhali. Asi nám jí chtěli ukrást. (smích) Ale i Chorvatsko bylo skvělý. Tam jsme hráli v nějaké malé kavárně a bylo úplně natřískáno, hlava na hlavě. To byla pecka!
Letos v dubnu jste dělali předskokany španělské kapele Ska-P. Je právě tento koncert pro vás největším zážitkem?
AV: Tak přišlo na něj asi nejvíce lidí, a hrát před takto známou kapelou bylo super. Já myslím, že předtím, když jsem s kapelou nezpívala, tak měli jenom takové menší akce. (smích)
LV: No jasně. Anča totiž tahá lidi. (smích) Bylo jich tam asi pět tisíc. To bylo fakt něco! Nečekali jsme, že tam bude tolik lidí i během našeho koncertu. Hala se během asi čtvrt hodiny celá zaplnila a my z toho byli totálně paf. Měli jsme i docela trému a hodně jsme se na to připravovali. Bylo to opravdu skvělé.
