Práce na scénáři není totéž co psaní beletrie. Kniha režisérky Dunhamové je toho důkazem
Známé pořekadlo říká, že když dva dělají totéž, není to totéž. V případě knihy Holka, a ne ledajaká (Not That Kind of Girl) by se hodila věta: Když jeden dělá totéž, také to nemusí být totéž. Lena Dunhamová má na svědomí bravurní scénář a režii k seriálu Girls, jenž běží na HBO už čtvrtým rokem a pojednává o strastech a slastech skupiny čtyř mladých dívek. Ve své první knize formuluje celoživotní myšlenky a historky, které ji k tvorbě seriálu inspirují. Mladá absolventka kreativního psaní je však důkazem, že každý psavec vyniká v jiném poli působení. Zatímco scenáristicky autorka zvládá pokrýt neuvěřitelně reálné životní příběhy, literárně za svými vtipnými dialogy místy až dokonce pokulhává.
Kniha přitom není příliš komplikovaná; Dunhamová zde líčí svůj dosavadní životní příběh v několika sférách. Přátelství, Práce, Sex a láska, Tělo a Širší obzor. Své myšlenky předává čtenáři přirozenou formou, jako při běžném rozhovoru s kamarádkou, díky čemuž se kniha dobře čte. Občas zde však chaoticky přeskakuje na vzpomínky z dětství, odtud na současnost, pak zpět na střední školu a najednou je opět u dětství. Nehledě na to, že v počtu jejích milenců se člověk ztratí už po druhé kapitole. I přesto na knize musí člověk ocenit osobitý autorčin styl, který se drží hesla „Hlavně si nebrat servítky s nikým a s ničím“, což Dunhamová propaguje i ve své filmové a seriálové tvorbě, kde se běžně obsazuje do hlavních rolí a rozhodně se nevyhýbá ani eroticky a názorově odvážným scénám.
Seriálová tvorba má větší spád
Dílo sice neposkytne tolik životních rad a zajímavých příběhů, jako již zmiňovaný seriál, přesto má určité kouzlo. Často se zde čtenář setká s banální situací, ve které poznává sám sebe, u některých pasáží se musí ironicky a někdy i od srdce zasmát. Nicméně seriál, který rovněž stojí na každodenních životních událostech a trapasech, zaujme diváka rozhodně víc než kniha, a to i přesto, že z příběhů v knize autorka vychází. I když nad některými situacemi z Holka, a ne ledajaká člověk jenom kroutí hlavou (například když Dunhamová vypráví, jak ji a ostatní děti vedoucí na táboře spoutali švihadly a nutili je si v lese hrát si na otroky), dílo prostě nemá takový spád jako autorčiny scénáře, které jsou díky velké dávce humoru a ironie jednoznačně bezkonkurenční.
Holka, a ne ledajaká je zkrátka důkazem, že každý vyniká v něčem jiném, a u Leny Dunhamové je to stoprocentně režie a scenáristika, za což také získala už dva Zlaté Glóby a několikrát byla nominována na cenu Emmy. Ale jak sama Dunhamová píše na začátku knihy: Když si myslíte, že máte co vyprávět, tak vyprávějte. Pod vlivem tohoto hesla se nedá knize nic vytknout. Je to prostě klasická oddechovka od už takhle oblíbené autorky a jejím přečtením člověk rozhodně neprohloupí. Zdánlivě obyčejné příběhy trochu praštěné holky ve čtenáři probudí pocit, že „v tom není sám“. Každý jsme z masa a kostí a na tom Holka, a ne ledajaká stojí. A jaké se dají v knize najít rady? Tak třeba, že by se člověk neměl vrhat do situací, ze kterých bude chtít později utéct a nebo, že je lepší nebrat si na večírek zavinovací šaty.