Povídky Alice Munroové jsou plné nelehkých osudů
Pohnuté osudy žen, podivínů a i na první pohled obyčejných lidí, zpracovává ve svých povídkách spisovatelka Alice Munroová. Čerstvé laureátce Nobelovy ceny za literaturu vyjde v Česku další sbírka povídek. Která kniha to bude, se nakladatelství ještě nedohodlo. Její fanoušci se ale mají rozhodně na co těšit.
V nakladatelství Paseka jí zatím vyšly čtyři tituly z celkových devatenácti. Obzvláště oblíbená je u českých čtenářů sbírka Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel. „Prodejností v Česku by se dala zařadit mezi bestsellery. Do konce měsíce září se prodalo téměř deset tisíc výtisků a to bez jakékoli větší propagace,“ uvádí vedoucí obchodního oddělení nakladatelství Filip Mikeš.
Hrdinky porušují společenské konvence
v životě Alice Munroové
1931, 10. července – narozena ve Winghamu v provincii Ontario, Kanada
1950 – od tohoto roku vydávala své první literární počiny na Univerzity of Western Ontario
1963 – otevření úspěšného knihkupectví Munro’s Book, které funguje dodnes
1968 – vydání první sbírky povídek Dance of the Happy Shades, která získala kanadské ocenění Governor General’s Award
1978 – další oceněné dílo Who do you think you are?
2006 – zfilmovaná povídka The Bear Came Over the Mountain pod režijní aktovkou Sarah Polley byla nominována na Oscara za nejlepší adaptovaný scénář
2009 – Munroová získala Man Bookerovu cenu za celoživotní dílo
2013 – oznámila redakci deníku National Post úmysl skončit s psaním ze zdravotních důvodů
2013, 10. října – byla Munroové udělena Nobelova cena za literaturu
Povídky jsou zasazené do kanadského Ontaria, kde se 10. července v roce 1931 jejich autorka narodila. V jejich vyprávění se zaobírá problémy milostných a rodinných vztahů. A to vše na pozadí převážně první poloviny 20. století, kdy se stále ještě dodržovaly určité společenské konvence, které její hrdinky většinou porušují.
Děj je vystavěný hlavně na osudech silných a zároveň zranitelných žen, které utíkají z domova, či se před svatbou vydají na nevhodný výlet s jiným mužem. „Zajímají ji pověstní kostlivci ve skříních, ale ještě více náhlé, až pudové ženské chování, které její hrdinky nedokáží vysvětlit a autorka se o to také nepokouší,“ napsal v recenzi pro server iliteratura.cz literární publicista Pavel Mandys.
Náměty čerpá z lidských osudů, se kterými se v životě potkala. Její povídky jsou podle bývalého literárního redaktora The New York Times Charlese MacGratha „romány v miniatuře“, čímž naráží na dějovou výživnost i těchto kratších útvarů.
Autorka důkladně zkoumá psychiku postav
Ačkoliv za svou práci obdržela několik prestižních ocenění jako je Governor General’s Award, Man Bookerovu cenu a již zmiňovanou Nobelovu cenu, ne každý ji oceňuje. „Příběhy jsou samy o sobě zajímavé, ale přijde mi, že autorka zahlcuje čtenáře příliš mnoha zbytečnými a popisnými informacemi,“ říká čtenářka Klára Prokopcová (23). Munroová v povídkách detailně zkoumá psychiku svých postav. Představuje surové příběhy z každodenního života okořeněné zločiny a násilím. I na malém rozsahu stihne nabídnout několik zvratů.
K časové posloupnosti se Munroová staví dost přezíravě, což povídky mnohdy dělá zajímavějšími a napínavějšími. „Příběh není jako cesta, po které se má jít,“ napsala v úvodu ke své antologii vybraných povídek Selected Stories z roku 1996. „Je to spíš jako dům. Můžete vejít dovnitř a na chvíli tam zůstat. Porozhlédnout se, kde se vám líbí a zjistit, jak se okolní svět mění při pohledu z oken.“
Dalších příběhů se od této spisovatelky fanoušci už však nemusejí dočkat. Na jaře roku 2013 totiž oznámila v deníku National Post, že ze zdravotních důvodů s psaním možná skončí. Po vyhlášení Nobelovy ceny na otázku reportéra ze zmíněných novin, zda svůj záměr přestat psát nepřehodnotí, odvětila: „Myslím, že ne, protože jsem stále poněkud stará.“
