Povídky Alice Munroové jsou plné nelehkých osudů
Celosvětově známá povídkářka Alice Munroová byla jako první Kanaďanka v historii oceněna Nobelovou cenou za literaturu. Povídky, jež výhradně píše, jsou situované do kanadského Ontaria. Vypráví v nich příběhy o více, či méně silných a nezávislých ženách. Spisovatelka má své čtenáře a obdivovatele i v Česku.
Laureátce Nobelovy ceny za literaturu Alici Munroové vyjde v Česku další sbírka povídek. Zdroj: Kristina Andonová
Pohnuté osudy žen, podivínů a i na první pohled obyčejných lidí, zpracovává ve svých povídkách spisovatelka Alice Munroová. Čerstvé laureátce Nobelovy ceny za literaturu vyjde v Česku další sbírka povídek. Která kniha to bude, se nakladatelství ještě nedohodlo. Její fanoušci se ale mají rozhodně na co těšit.
V nakladatelství Paseka jí zatím vyšly čtyři tituly z celkových devatenácti. Obzvláště oblíbená je u českých čtenářů sbírka Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel. „Prodejností v Česku by se dala zařadit mezi bestsellery. Do konce měsíce září se prodalo téměř deset tisíc výtisků a to bez jakékoli větší propagace,“ uvádí vedoucí obchodního oddělení nakladatelství Filip Mikeš.
Hrdinky porušují společenské konvence
Povídky jsou zasazené do kanadského Ontaria, kde se 10. července v roce 1931 jejich autorka narodila. V jejich vyprávění se zaobírá problémy milostných a rodinných vztahů. A to vše na pozadí převážně první poloviny 20. století, kdy se stále ještě dodržovaly určité společenské konvence, které její hrdinky většinou porušují.
Děj je vystavěný hlavně na osudech silných a zároveň zranitelných žen, které utíkají z domova, či se před svatbou vydají na nevhodný výlet s jiným mužem. „Zajímají ji pověstní kostlivci ve skříních, ale ještě více náhlé, až pudové ženské chování, které její hrdinky nedokáží vysvětlit a autorka se o to také nepokouší,“ napsal v recenzi pro server iliteratura.cz literární publicista Pavel Mandys.
Náměty čerpá z lidských osudů, se kterými se v životě potkala. Její povídky jsou podle bývalého literárního redaktora The New York Times Charlese MacGratha „romány v miniatuře“, čímž naráží na dějovou výživnost i těchto kratších útvarů.
Autorka důkladně zkoumá psychiku postav
Ačkoliv za svou práci obdržela několik prestižních ocenění jako je Governor General’s Award, Man Bookerovu cenu a již zmiňovanou Nobelovu cenu, ne každý ji oceňuje. „Příběhy jsou samy o sobě zajímavé, ale přijde mi, že autorka zahlcuje čtenáře příliš mnoha zbytečnými a popisnými informacemi,“ říká čtenářka Klára Prokopcová (23). Munroová v povídkách detailně zkoumá psychiku svých postav. Představuje surové příběhy z každodenního života okořeněné zločiny a násilím. I na malém rozsahu stihne nabídnout několik zvratů.
K časové posloupnosti se Munroová staví dost přezíravě, což povídky mnohdy dělá zajímavějšími a napínavějšími. „Příběh není jako cesta, po které se má jít,“ napsala v úvodu ke své antologii vybraných povídek Selected Stories z roku 1996. „Je to spíš jako dům. Můžete vejít dovnitř a na chvíli tam zůstat. Porozhlédnout se, kde se vám líbí a zjistit, jak se okolní svět mění při pohledu z oken.“
Dalších příběhů se od této spisovatelky fanoušci už však nemusejí dočkat. Na jaře roku 2013 totiž oznámila v deníku National Post, že ze zdravotních důvodů s psaním možná skončí. Po vyhlášení Nobelovy ceny na otázku reportéra ze zmíněných novin, zda svůj záměr přestat psát nepřehodnotí, odvětila: „Myslím, že ne, protože jsem stále poněkud stará.“
