Portréty žen při pohledu do zrcadla mají představovat emoce. Vernisáž Lény Brauner ukázala alter ega malířky
Malířka Léna Brauner, která maluje hlavně pohádkové víly a zasněné bytosti, tentokrát vytvořila něco jiného. Namalovala šest obrovských ženských hlav. Portréty korespondovaly s názvem vernisáže – Za zrcadlem. „Nechala jsem se unášet tématem a namalovala jsem pocity, které možná mají některé dámy, když se dívají do zrcadla,“ řekla Brauner na výstavě. Někdo tak mohl vidět na obrazu ženu, která byla smutná, na jiného zase mohl portrét působit ustaraně.
Rozeznat náladu žen totiž vyžadovalo větší soustředění. Rozdíly ve výrazech byly velmi nepatrné. Při delším pohledu šlo rozeznat, že zrzka má více rozevláté vlasy a nechápavý výraz, na rozdíl od tmavovlásky, která se dívá pyšně a vlasy má upravené. Brunetka na dalším obraze vyhlížela spíše znuděně a žena s šedými vlasy naopak unaveně. „Nejvíc na mě zapůsobila žena se stříbrnými vlasy, ze které jdou smíšené pocity. Nevím jestli je smutná nebo namyšlená,“ říká o díle návštěvnice Veronika Št´astná (24). Podle Brauner by měla rozdílnost v barvě vlasů korespondovat vždy s náladou dané dívky. Možná proto zvolila například šedivou barvu pro ospalou a znavenou ženu.
Stříbrný portrét měl největší úspěch. Zdroj: Simona Samková
Všechny dámy na jednotlivých portrétech se velmi podobaly vzhledu malířky Brauner. Měly podobný tvar obličeje a i jeho části – světlou plet´, vysoké čelo, podlouhlý malý nos, úzké obočí a plné rty. „Učila jsem se malovat portréty podle sebe, při pohledu do zrcadla. Takže velká podobnost tam je. Jen nevím, jestli bych mohla mít tolik alter eg,“ říká o svých dílech malířka.
Obrazy ve tmě
Malířka chtěla pojmout výstavu netradičním způsobem, a tak vernisáž probíhala skoro ve tmě. V místnosti visely dlouhé černé závěsy a na nich byly ledabyle zavěšené obrazy. Světlo zajišt´ovalo pouze mírné tlumené osvětlení z pódia. Na výtvory bylo tak vidět pouze ve chvíli, když na ně mířily načasované reflektory. „Líbí se mi tahle intimní
atmosféra. Na obrazy můžete koukat, jen když na ně zrovna dopadne světlo a nechat se unášet pocitem jen na určitou dobou,“ komentovala Brauner průběh vernisáže.
Kromě šesti hlav na černém pozadí byly na výstavě také k vidění dva obrazy, které byly úplně odlišné. Na jednom byla květinová bytost a na druhém postava létající ve vzduchu, obě postavy byly „oděny“ v pastelových barvách. „Portréty žen jsem malovala poslední dva týdny, jenže zbylé dva obrazy jsem dokončila ještě předtím. Vypadají jinak, protože jsem měla jinou náladu,“ vysvětlovala Brauner odlišnost děl.
Boj o stříbrnou
Brauner se rozhodla obrazy žen vydražit. Startovací cena byla 40 tisíc. Portréty se prodaly celkem čtyři – dvě tmavovlásky, zrzka a žena s bílými vlasy. Dražba probíhala velmi spontánně, diváci křičeli z publika pouze číslo obrazu, jelikož ani jeden neměl název. Největší zájem byl o ženu s bílými až stříbrnými vlasy, které se po nasvícení trochu třpytily. Kupec za něj nakonec zaplatil 53 tisíc. Vydražily se i dva odlišné obrazy, vzdušná a květinová bytost. „Létající postava by měla znázorňovat něco, co se možná odehrává v hlavách slečen. Vnitřní pocit o absolutní svobodě, štěstí a radosti,“ uvedla svou tvorbu Brauner. Také proto visela vzdušná postava naproti řadě portrétů, aby působila jako odraz.
