Popularita loutkového divadla v Česku roste. Zájem o samotné řemeslo ale upadá
Kašpárek, rytíř nebo Spejbl s Hurvínkem. Loutky a jejich výroba mají v Česku již dlouhou tradici. I proto se u nás každoročně koná mezinárodní festival Loutkářská Chrudim. Letos proběhl již 66. ročník. „Tento rok se na festival přijelo podívat více než pět tisíc návštěvníků. A každý rok se číslo zvyšuje,“ říká Michal Drtina, hlavní organizátor chrudimského festivalu. Podle něj se v celé Evropě zvyšuje zájem lidí o loutkové divadlo.
Čas na politickou satiru
S Drtinou souhlasí i loutkoherec a výtvarník Vít Šára (57), ředitel loutkářského souboru Javajka, který se divadlu věnuje již skoro třicet let. „Celé toto divadelní a řemeslné odvětví se v poslední době po celém světě hodně zvedlo. Je velký zájem o představení a vznikají i nové soubory,“ říká Šára. Podle něj jsou sice loutková představení stále především pro děti, objevují se ale i hry pro dospělé a různá alternativní odvětví loutkového divadla. Třeba takové, kdy si herec s loutkou povídá před diváky a komentuje a glosuje třeba současnou politickou situaci. Jedním z takových umělců je například americký břichomluvec a komik Jeff Dunham, který je známý především díky svým vystoupením s loutkou mrtvého teroristy Achmeda. Taková představení zvyšují popularitu loutkových divadel i u staršího publika.
Loutek i herců je málo
I když ale zájem o divadlo s „dřevěnými herci“ roste, lidé se o něj zajímají spíše pasivně. Aktivně se věnovat loutkoherectví nebo výrobě postaviček už nechce téměř nikdo. „Problém je, že je málo mladých lidí, kteří by s loutkami chtěli pracovat. Hlavně výrobců je neskutečně málo a snad všichni z nich jsou starší lidé,“ pokračuje Šára. I přes to, že se někteří výrobci snaží předávat řemeslo v rodině, mladí lidé se podle výrobců do řezbářství dalších tradičních řemesel příliš nehrnou. Když už se někdo s loutkami rozhodne pracovat, ve většině případů se prý dá na vystupování či zakládání nových souborů. Výrobců rekvizit je přitom stálé málo, a tak mají mnohé soubory problém sehnat kvalitní a neotřelé loutky pro svá představení.
Podobná situace, jako u výroby loutek, je ale i u loutkoherectví. Nových herců sice lehce přibývá, často ale zakládají soubory pouze jako výdělečný projekt. „Když někdo mladý vystuduje například loutkoherectví na DAMU, velmi často jde poté takovou profesní cestou, aby měl co nejvíce peněz. To by špatně samo o sobě nebylo, kdyby do toho dávali i srdce,“ popisuje své zkušenosti Šára. Noví loutkáři prý často berou divadlo jen jako zajímavý způsob, jak si vydělat, a zapomínají na to, že jde spíše o umění. „Na druhou stranu, každý se přece musí nějak živit. Nás to ale hlavně baví a dokud to půjde, budeme loutky vodit dál,“ usmívá se Šára.
