Pohádka O vánoční hvězdě mile překvapila, Hodinářův učeň vsadil na klasiku
V posledních letech nemají nové vánoční pohádky takový úspěch, jaký by si jejich tvůrci přáli. Ohraná témata o statečných princích a peklech s čerty už nefungují, nebo nejsou dobře zpracovaná a diváci se tak raději těší na osvědčené příběhy jako je například Anděl Páně. Nová štědrovečerní pohádka O vánoční hvězdě režiséra Karla Janáka však přinesla úplně jiné pojetí pohádkového prostředí. Příběh netradičně propojuje smyšlený svět hvězd (těch na obloze) s životem lidí, což ději dodává zajímavé zápletky a kouzelnou atmosféru. Přechody mezi dvěma světy diváka nijak neruší, jsou plynulé a provázané s dějem.
Naděje díky hvězdám
Zaujme, že režisér dal pro roli princezny Amálky před zástupem tuzemských adeptek přednost německé herečce Leonie Brillové. Logicky pak musela být předabována a navzdory snaze dabérky Mariky Šoposké působí postava princezny příliš studeně a odměřeně. To je ve velkém kontrastu k tomu, jak se do své role dobrosrdečné, trochu naivní a energické hvězdičky Deničky vrhla Tereza Ramba. Poté co z nebe spadla na zem jí držela naživo láska hlavních hrdinů Amálky a učitele Václava. S tím souvisí některé nelogičnosti v ději. Třeba proč stejná láska nenaplňovala chybějící „hvězdnou energií“ i hloupého trpaslíka (tedy trpasličí hvězdu), který byl slepě zamilován do zlé hvězdy Proximy, jejíž role se ujala Anna Geislerová. Navzdory dílčím nedostatkům a nedomyšlenostem ale z celého příběhu vyzařuje pohoda, kterou nezničí ani zlé úmysly hvězdy Proximy, ani namyšlené chování hvězdy Siria v podání Ondřeje Sokola.
Sázka na klasiku
Druhá nová pohádka Hodinářův učeň, kterou Česká televize odvysílala na Boží hod, se naopak drží spíše klasického pojetí žánru. Místy snímek připomíná Zlatovlásku nebo Tři zlaté vlasy děda Vševěda: především sadou úkolů, které musí hlavní hrdina splnit, aby získal ruku své vyvolené. Tvůrčí tým v čele s režisérkou a scenáristkou Jitkou Rudolfovou sliboval podívanou v duchu tradiční pohádky „a ještě něco navíc“. Bonus však bude divák hledat marně. Děj začíná klasicky u kolébky malého Urbana, kterého v další dějové lince hraje Michael Balcar. Celý příběh se následně odehrává kolem souboje typických pohádkových postav – dobrých a zlých sudiček, které mezi sebou soupeří, čí sudba je silnější.
Kvalitu pohádky shazuje Balcarův nemastný herecký výkon. Z jeho postavy Urbana nevyzařují žádné emoce, tvář je často kamenná, bez známky mimiky. Divák se tak místy nudí a ztrácí s ním sympatie. Naopak herecký počin Viktora Preisse v roli hodináře je bezpochyby ze všech nejvýraznější. Divákovi je i proto místy padouch sympatičtější než postava klaďase Urbana. Zaujme, že tvůrci netradičně do rolí sudiček obsadili dva muže, ačkoli jde obvykle v pohádkách o typicky ženskou postavu.
Hodinářův učeň je zkrátka moderněji pojatou klasikou, která sice neurazí, ale ani nepřinese nic nového. Naopak příběh O vánoční hvězdě je zajímavým a nevšedním příslibem, že české filmové pohádky se stále dají obohatit něčím novým a neotřelým, což může oblíbený žánr k dobru věci posunout dál.
