Planeta Česko přibližuje divočinu. Diváka uchvátí nejen přizpůsobivost zvířat
Planeta Česko je první celovečerní snímek o tuzemské přírodě. Vznikl z popudu kameramana, režiséra a producenta Mariána Poláka ukázat vlastním dětem, že i divočina v Česku může být stejně zajímavá jako třeba amazonská džungle. Polák dokáže udržet divákovu pozornost. V jeho podání totiž nejsou k dramatickým snímkům fauny potřeba ani exotická zvířata. Jak v záběrech opakovaně ukazuje, zajímavými tvory se hemží i česká příroda. Tu dokumentarista navíc odkrývá v těsné blízko lidí a jejich domovů, třeba i uprostřed sídliště.
Hlavním lákadlem snímku je povedené vizuální zachycení zvířat. Divák se dočká zpomalených záběrů lovících ledňáčků, ale i zajímavé časosběrné sekvence několikadenního růstu mladých jehličnanů ze semene. Polák není v tomto odvětví žádný nováček. Podílel se na mnoha projektech pro Českou televizi, například na pořadu Cestománie. Pracoval také pro pražskou ZOO. Za svou tvorbu získal několik ocenění, například na festivalu Ekofilm a NaturVision. V jeho podání totiž i „herci“ Planety Česko jako kulíšek nejmenší – nejdrobnější česká sova či brouk tesařík alpský vypadají naprosto majestátně.
V české přírodě se vyskytují i pestrobarevní ledňáčci. Zdroj: Pixabay
Procítěně, ale objektivně
Skrze hlas herce Kryštofa Hádka, který v dokumentu namluvil vypravěče, předává tvůrce divákovi své pocity, myšlenky i zážitky ze samotného natáčení. Ačkoliv je díky tomu doprovodný komentář velmi osobní, celkově nepůsobí jako agitace za ochranu prostředí. Polák totiž předává divákům informace o dopadu lidské činnosti na přírodu objektivně. Nechává na nich, jak si to „přeberou“. Nesnaží se moralizovat a divákovi nevnucuje, jak se má vůči přírodě chovat.
Dokument dokáže zaujmout jak dospělé, tak i mladší diváky. Oběma skupinám přináší dost zajímavostí o fauně a jejím přirozeném prostředí. Polák zaznamenal i unikátní případy adaptace zvířat na člověkem poznamenanou přírodu. Ani dolování uhlí tak skrze kameru nevypadá jako čistě destruktivní činnost, za kterou je zodpovědný člověk. Polák totiž ukazuje, že i v takto proměněném prostředí mohou najít útočiště jedinečné druhy zvířat. Například korýši listonozi se usídlili v bývalém vojenském areálu Milovice v kalužích, které zde jízdou vyhloubily tanky.
Tesařík alpský obměkčí i odpůrce brouků. Zdroj Pixabay
Neposední herci
Polák během natáčení bojoval s „neochotou“ zvířat nechat se natočit. Neposednými herci byli například bobři, kteří se před kamerou schovávali. Když se dokumentaristovi konečně povedlo je zachytit, šlo o noční záběry, na kterých nejsou zvířata příliš vidět. I to dokazuje, že při natáčení přírodovědného dokumentu se musí tvůrci vypořádat s mnoha nepředvídatelnými situacemi. Oněch pár hluchých míst, které tvoří nepovedené záběry, ale lze prominout. Dokument má totiž i díky osmdesáti minutové stopáži dostatečně rychlý spád. Před kamerou se navíc několikrát objeví i Polák, čímž snímek dostává další zajímavou rovinu. Diváci si tak mohou uvědomit i to, kolik dřiny stálo za snímkem, který právě viděli. Natáčení se totiž odehrávalo v průběhu celého roku. Štáb proto musel přenášet těžkou techniku sněhem a nebát se namočit se i ve studené vodě.
