Paměti Františka Štveráka přibližují deset let života ve vězení a koncentračních táborech
I zvíře mělo více útrpnosti než člověk. Tak se jmenuje nová kniha Stanislavy Vodičkové (48), bývalé studentky Vyšší odborné školy publicistiky, kterou představila 4. listopadu ve Chvalském zámku. Touto publikací navazuje na svojí první knihu Uzavírám vás do svého srdce, což je životopis kardinála Josefa Berana, který byl vězněm komunistického a nacistického režimu. „Když jsem začala psát monografii o Josefu kardinálu Beranovi, narazila jsem na příběh Františka Štveráka, který byl jeho blízkým přítelem a ochráncem v koncentračním táboře,“ osvětluje Vodičková.
Páter František Štverák zemřel předčasně ve svých 47 letech v roce 1956. Ve věznicích a pracovních táborech prožil celkem deset let. „Byl neúplatný a nenechal se zastrašit, proto ho museli fyzicky týrat,“ vypráví Vodičková. Štverák na počátku okupace, v roce 1939, vstoupil do ilegálního hnutí Obrana národa, což byla vojenská protinacistická organizace. V roce 1940 byl jako první ze skupiny zatčen za údajnou velezradu.
„Nikdy jsem nic takového nečetla“
Po propuštění na konci války jeho stíhání pokračovalo. Byl jedním z těch, kteří se v roce 1949 podíleli na Katolické akci, neboli sdružení katolických kněží a laiků, jejichž cílem bylo organizování jednotlivých sociálních skupin nebo snaha o prohloubení osobního duchovního života.
„Stál si za tím, co si myslí, že je správné což je podle mě něco následováníhodného,“ domnívá se Vodičková. Tato činnost se však nelíbila komunistům, a proto byla násilně ukončena. Téhož roku byl Štverák zatčen StB a odvezen do pankrácké věznice. „Oba totalitní režimy nechtěly lidi, kteří skrze víru došli ke svobodě, takže on si prožil muka,“ doplňuje.
Páter František Čtverák na přebalu knihy. Foto: Klára Sýkorová.
František Štverák po sobě zanechal paměti ve formě deníků, které přibližují oba režimy. V nich vzpomíná na činnost v odbojové organizaci, popisuje své zatčení, výslechy, následné dny v koncentračních táborech nebo porovnává způsoby vyšetřování StB s nacistickými metodami. „Je to strhující příběh, který napsal svižným reportážním stylem. Nikdy jsem nic takového nečetla a to jsem těch pamětí z druhé světové války a z dob komunismu měla opravdu mnoho,“ vysvětluje Vodičková důvod, proč se rozhodla napsat knihu o Františku Štverákovi.
Pracovala na ní dva roky a přiznává, že to bylo náročné. „Jména byla uvedena jen foneticky, takže jsem musela všechno dohledávat. Taky jsem chtěla mít jistotu, že to, co tam píše, je pravda,“ říká. Nakonec se však všechna jeho tvrzení ukázala jako pravdivá.
