Olejomalba není o talentu, ale o technice, tvrdí výtvarnice
Dlouhou dobu jste pracovala v kanceláři. Nevystudovala jste ani žádnou uměleckou školu. Proč jste se najednou rozhodla věnovat malování?
Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla začít kreslit. Ale když jsem byla na mateřské dovolené a byla jsem sama doma, tak jsem si řekla, že potřebuju změnu. Tehdy jsem viděla v novinách nabídku dvoudenního kurzu kreslení, tak jsem se tam přihlásila. Po návratu domů jsem byla nadšená, a od té doby maluju.
výtvarnice Jana Laštovičková Grygarová. Foto: Soukromý archiv J. L. Grygarové
Dnes už se tím živíte. Máte vlastní výstavy, a malování i vyučujete.
Ano. Tolik mě to bavilo, že jsem si řekla, že bych tuto techniku chtěla předávat dál. Tak jsem se jí celou mateřskou věnovala a pomalu se zdokonalovala. Absolvovala jsem i kurzy v zahraničí a získala potřebné lektorské certifikáty. No a časem přišla i první výstava. Dnes můžu říct, že můj koníček je zároveň i má práce a to je skvělé.
Tvrdíte, že olejomalbu se mohou všichni naučit. Proč jste si tím tak jistá?
Protože to je pravda. Já vám ukážu jak to správně namalovat anebo jaké tahy štětcem musíte udělat, abyste docílili daného efektu, a vy to pak doma zkoušíte. Tady mají výhodu ti, kteří nikdy nemalovali. Řeknete jim, aby udělali nějaký tah, a oni ho udělají a nepřemýšlí o něm. Pokud jste někdy malovali, tak už máte svůj styl, a hůře se potom učíte něco nového.
A co když člověk nemá na malování talent?
Tady ho nepotřebujete. Jde o techniku, a ta se naučit dá. Lidé si myslí, že to neumí, ale to říkají většinou ti, kteří to nikdy nezkusili. Jednou to zkusíte a zjistíte, že to umíte. Tohle je nejjednodušší způsob jak s malováním začít.
Krajiny jsou v olejomalbě nejjednodušší. Foto: Soukromý archiv J. L. Grygarové
A v čem je tak jednoduchý?
Plátno je natřené tekutou olejovou barvou. Takže díky tomu se na něm barvy už samy míchají a tím vytváří určitý efekt. Tedy nepotřebujete žádné ředidlo, nebo něco podobného. Potřebujete jen trochu olejíčku. Jsou na to speciální štětce a barvy, které jsou naředěné. A navíc se to dá smazat běžným dětským olejovým ubrouskem.
Dá se to tedy považovat za umění?
Nechtěla bych, aby si lidi mysleli, že to je umění. Já osobně musím říct, že to za umění nepovažuji. Je to technika, díky které docílíte, že ten obraz vypadá hezky. Většinou umělci proti tomu mají výhrady právě proto, že to je jednoduché.
Malujete technikou Boba Rosse, který ji proslavil. Ani toho nepovažujete za umělce?
Řekla bych, že to nebyl umělec. Tento styl okoukal na Aljašce u pouličního malíře, natočil televizní série, ve kterých tuto techniku předváděl. Jeden díl trval asi půl hodiny, a on vždy za tu půlhodinu namaloval jeden obraz.
Za půl hodiny můžete mít namalovaný jeden obraz?
Začátečníkům to bude trvat o něco déle. Ale později, když už techniku ovládáte, namalujete ho již za tak krátkou dobu. To je právě na tom skvělé. Vidíte hned výsledek. Proto to umělci většinou odsuzují. Oni obraz tvoří měsíce, ale my ho můžeme mít za půl hodiny hotový. Lidé si tím i zvedají sebevědomí. Tedy tak jsem to měla já, když jsem nakreslila svůj první obraz. Dneska už se mi sice tolik nelíbí, ale tenkrát to bylo moje veledílo. Měla jsem ze sebe skvělý pocit, že jsem něco takového dokázala za tak krátkou dobu.
Kolik stojí vybavení a vše co k tomu potřebujete?
Olejomalby jsou trochu dražší, hlavně ta technika Boba Rossa, kde na každý druh malování, tím myslím třeba květiny, krajiny nebo zvířata, potřebujete něco jiného. Kdybyste si chtěli pořídit kompletní sadu, tak je to zhruba patnáct tisíc korun. Pak si dokupujete už jen barvy.
Na jak dlouho ty barvy vydrží a jaký je rozdíl v tom kreslit portréty, krajiny a zvířata?
Barvy vydrží tak na padesát obrazů. Jinak nejjednodušší jsou krajiny. Tam totiž nemáte co zkazit, protože nemusíte dělat nic přesně. Naopak nejtěžší jsou portréty.
Měla jste výstavu v Praze, na Vysočině a ve Žďáře nad Sázavou. Setkala jste se i s kritikou?
Ano a přímo. Volal mi nějaký pán, a nadával mi, jak si přestavuji vystavovat takové obrazy. Člověka to zamrzí, ale na druhou stranu je spousta lidí, kterým se ty obrazy líbí.
Kdy jste prodala první z nich?
První asi až po roce malování. Ze začátku jsem si je všechny nechávala. Ale to jsem jich potom měla třeba i dvě stě, takže jsem se jich musela pomalu začít zbavovat. Teď mi zbyly už jen ty nejoblíbenější.
A které to jsou?
Obraz vlčích máků, obraz slona a portréty mých dětí.
