Obyčejný život normálních lidí. Kvarteto je film plný suchého humoru a bizarních situací
Žádné velké drama a pomalé tempo. Miroslav Krobot, bývalý umělecký ředitel Dejvického divadla, přichází s novým velmi stylizovaným snímkem s názvem Kvarteto. Jako filmový režisér debutoval „Dírou u Hanušovic“; obě jeho díla spojuje černý humor, s nímž Krobot pracoval také v televizním sitcomu Čtvrtá hvězda. Do svých filmů obsazuje divadelní herce a Kvarteto není výjimkou. Ústřední postavy tvoří Jaroslav Plesl z Dejvického divadla, Lukáš Melník z Divadla Petra Bezruče, Zdeněk Julina z Městského divadla Zlín a zpěvačka Bára Poláková. Herecké výkony celé čtveřice se doplňují a dohromady tvoří vyrovnané obsazení.
Hádka bez křiku
Plesl hraje vtipálka a frajera, který chodí na terapie. Melník trochu nespolečenského člověka bez sebevědomí. Jeho partnerku ztvárňuje Poláková, která řeší jen vztahové problémy a čtveřici uzavírá Julina alias Funes, který skoro nemluví. Dialogy, které mezi sebou postavy vedou, jsou osekané o přehnané emoce, nenajdeme žádné hysterické scény. Když kupříkladu Poláková přijde večer domů a najde svého partnera jak popíjí s kamarádem, hádka se nekoná. Jen na něj koukne a prohodí: „Udělám ti kafe, chci s tebou mluvit.“ A odejde. Když se vrátí, Melník spí a z promluvy sejde.
Parta kamarádů tvoří smyčcové kvarteto. Zdroj: youtube.com
Není to snímek k popukání, spíše úsměvná tragikomedie. Krobot používá především trpký a černý humor a dobře si hraje s běžnými denními momenty a vztahovými problémy. Jen je převádí do stylizované formy bez zbytečných dramat. Komičnost se skrývá také v absurdních scénách, při kterých je divák trochu zmatený a ptá se, co tím asi režisér myslel. Například když se parta sejde v hospodě, aby oslavila narozeniny Pleslovy partnerky. Plesl nadhodí, že by večírek mohli začít tím, že se svléknou. Udělají to a náhle se začnou svlékat i ostatní návštěvníci podniku. Jen tak. Na první pohled se to může zdát nepochopitelné, jenže absurdní situace jsou součástí propracovaného scénáře, který ale vyžaduje od diváka větší soustředění.
Nesourodá čtveřice
Neobvyklé je i to, že ve filmu není použitá skoro žádná hudba. Ta často dodává emoční náboj a může divákovi pomoci v chápání příběhu. Krobot ale předkládá snímek téměř syrový ve stylu – at´ se každý cítí tak, jak uzná za vhodné. Hudbu filmu dodávají pouze hlavní protagonisté, smyčcové kvarteto. Děj tak získává ještě větší napětí a snímku to svědčí. Divák moc nechápe, co ale čtveřici kromě hudby spojuje. „Divnoparta“, která přes den cvičí vážnou hudbu a večer chodí na rockové koncerty. Bizarní momenty, které v Kvartetu vznikají, jsou ale odrazem běžného života, kdy se každý den nemusí nutně stát něco převratného. Film je rozhodně povedený. I když ne každému bude vyhovovat pomalé tempo a obyčejné dialogy ze života, pod kterými se ale ukrývá přesné psychologické rozvržení každé postavy.
