Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Nikdy nebudu režisér formy, ale obsahu. Mé filmy musí vyvolat emoce, říká Jiří Strach

Nejlepší nápady dostává ve vaně a ve svých filmech klade důraz především na emoce. Režisér Jiří Strach (43) se chystá na podzim letošního roku natáčet třetí sérii kriminálního seriálu Labyrint. Hlavním nábojem této řady podle něj bude opět hlavně tajemno a mysteriózní záhady.

Druhá řada seriálu Labyrint byla více o korupci než tajemnu. Proč jste se rozhodl ve třetí řadě vrátit zpět k záhadám, stejně jako tomu bylo v první sérii?
Myslím si, že je tohle téma pro diváka zajímavější. Korupci vidím ve zprávách, čtu o ní v novinách a navíc o ní mám ještě točit seriál? Je toho moc, raději se chci soustředit na tajemno a záhady, které tak běžné nejsou.

Bude třetí řada poslední?
Asi ano. Podle mého názoru je třeba přijít zase s něčím novým. Nemůžu celý život točit jen seriál Labyrint. Vždycky je ale třeba nechat si nějaká zadní vrátka.

Jak to myslíte zadní vrátka?
Tak, že uděláme třeba otevřený konec. Hlavně pro případ, že bychom v budoucnu zjistili, že chceme v natáčení Labyrintu pokračovat.

V posledních letech jste natočil více seriálů než celovečerních filmů. Baví vás více seriály než filmy?
Já bych svou seriálovou tvorbu nějak moc nepřeceňoval. Seriálem si člověk trénuje řemeslo. Vyzkouší si tam herce a až potom obvykle přijde nějaká velká věc, kterou může režírovat. U mě to byl například film Anděl Páně. V první sérii Labyrintu jsem si třeba všiml herce Stanislava Majera a neváhal jsem ho obsadit do role Mikuláše v Andělovi Páně 2, protože byl skvělý. Ve filmu jsou pro mě hodně důležité emoce.

Takže ve svých filmech kladete důraz hlavně na emoce?
Nikdy nebudu režisér formy, ale obsahu. Raději natočím obyčejný film, který si na nic nehraje, ale chci, abyste na konci brečeli. Chci, abyste ještě druhý den o filmu přemýšleli a řekli si: ‚Jé, to bylo tak něžný‘ nebo ‚Jé, to jsem se bála‘. Tohle je princip, jak chci lidem sdělovat věci.

Co podle vás ve filmu nejvíce vyvolá city? 
Hudba. Neuvěřitelně moc. Mám rád hudbu, ale neumím přečíst partituru. Proto potřebuji skladatele. Takže když mám natočený film a odevzdám ho hudebnímu skladateli, chci, aby mi ho vrátil s nějakou emocí. Nemůžu mu ale nijak radit, protože nerozeznám g od gis. Takže mu musím věřit.

Podle čeho si hudebního skladatele vybíráte? 
Podle nějaké chemie, lidské vzájemnosti. Musíme mít rádi stejné věci i stejnou hudbu. Potřebuji, aby přečetl můj film tak přesně, jak jsem ho myslel. Jen ho doplní emocí, a pokud mě pochopí, emoce bude u obou z nás stejná.

Máte nějaký vysněný projekt, který byste rád režíroval?
Román Miloše Urbana Sedmikostelí. Tenhle nápad zatím zraje, ale možná nikdy nedozraje. Jak říká Miloš sám, nejhezčí sny jsou ty, které se nikdy nevyplní.


Klára Dedková
Klára Dedková
Jsem studentkou druhého ročníku na Vyšší odborné škole publicistiky se zaměřením na autorskou žurnalistiku. Pocházím z Mariánských Lázní, ráda čtu, chodím na koncerty a s velkou pravděpodobností mě potkáte v pražských kavárnách nebo na politických debatách. V Generaci 20 přispívám do zahraniční rubriky.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.